(S přesvědčením, že jste minimálně viděli filmovou podobu tohoto románu, dopouštím se v této recenzi spoileru.)

V prologu se setkáváme s pralidmi, kteří jsou vychováváni - a modelováni - podivným artefaktem mimozemského původu. Tak vznikl člověk, později se proměnivší v Homo sapiens sapientis. A tato genetická manipulace jakési vyšší kosmické inteligence po mnoha a mnoha tisíciletích nalezne na Měsíci cosi, co určitě nemohlo vzniknout samo od sebe a už vůbec ne přičiněním lidské ruky. A co vyslalo signál do hlubin Sluneční soustavy, přímo k Saturnu. 

Kosmická loď Discovery - dva piloti v řídící kajutě, tři vědci v hibernátorech a umělá inteligence HAL-9000 - směřují přes Jupiter k Saturnu. Jenže cestou se něco (nebo někdo?) pokazí a Dave Bowman zůstane na lodi sám. Sám ze šestice, která odlétala ze Země. A u Saturnu ho čeká překvapení, objekt velmi podobný objevenému měsíčnímu monolitu, jen je jaksi... naruby. Dave, který už nemá co ztratit, se rozhoduje rychle. A začnou se dít věci...

Pokud jste viděli stejnojmenný Kubrickův film, asi máte pocit, že není nutné tuto knížku číst. Opak je však pravdou. Zatímco film byl postaven na vizuálním výrazu a tricích - a také na hudebním doprovodu, úžasném využití monumentálního motivu Straussova Zarathustry, kniha tyto možnosti neměla. Zato v ní najdete to, co ve filmu mohlo být jen velmi letmo naznačeno. Už srovnání samotného prologu knižního a filmového, přestože oba popisují totéž, tuto rozdílnost filmového a literárního výrazu napoví. Ve filmu můžeme s pralidmi prožívat jejich úzkosti, boj o holý život i vítězství, které jim přineslo naději na přežití, v knize se dozvíme, proč to všechno dělali, co se zásluhou monolitu s nimi stalo. Stejně tak v knize naleznete řadu dalších detailů a momentů, které na plátně sotva rozšifrujete - a jakmile je poznáte, Kubrickův snímek, jakkoliv úžasný, pro vás získá další rozměr navíc.

Clarkeův román je nejen předlohou k filmu, ale plně svébytným dílem, které spolu se svým autorem zaujímá čestné místo v historii SF - a nejen to, je to román stále aktuální, protože myšlenky, na kterých staví, jsou dodnes nepřekonané a vlastně nejsou většinou ani dosažené. Leckterá SF s podobnými motivy „blízké budoucnosti“ časem beznadějně zapadla, překonána vývojem vědy a techniky, a patří jen do historie žánru. 2001: Vesmírná odysea je naproti tomu stále živým dílem, inspirujícím a naznačujícím možnosti člověka ve Vesmíru, možnosti, které mnohdy máme jen taktak na dotek - ale k jejich dosažení nám i dnes chybí ten pověstný kousíček. Ale také naznačujícím možnosti, které si budeme moci - doufejme - osahat v budoucnosti, aniž dnes tušíme, zda se to bude odehrávat tak, jak to autorova fantazie vystavěla. Protože jsme děti Vesmíru, a jednou, pokud se nestihneme zničit sami, do Vesmíru dospějeme. V obou smyslech toho slova. A to je druhým a svým způsobem mnohem důležitějším poselstvím této knihy, poselstvím, které přetrvá i čas, kdy lidé Saturn doopravdy navštíví.

Hodnocení: 100%.

Artur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey)
překlad: Vladimír Svoboda
obálka: Chris Moore
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2008
271 stran, 185 Kč, brožované
ISBN 978-80-7193-257-4