Sbírka obsahující ďáblův tucet - neboli třináct - povídek klasika Zlatého věku SF Alfreda Eltona van Vogta (1912-2000) je zajímavým průřezem jeho tvorbou. Název - jakkoliv jsem rád, že je lepší než zprofanované doslovné "To nejlepší z ..." - charakterizuje obsah ale jen částečně. Díky známé filmové sérii má slovo vetřelec svůj poměrně přesně specifikovaný význam, a o nic lepší varianty neposkytuje výkladový slovník ani pro netvora. Titul má pravdu v tom, že každá povídka se nějakým způsobem dotýká nebo zabývá setkání člověka - jednotlivce či lidské rasy jako celku - s nějakou cizí inteligencí, různou od lidské.

V době, kdy A. E. van Vogt tvořil, byl už samotný fakt setkání člověka s něčím mimo něj natolik nový, že zvláště v povídkovém formátu nebylo nutné jít příliš dál. A on dokázal i z tak prostého námětu vytvořit dílka, která o své kouzlo dodnes nepřišla. Liboval jsem si u každé z nich, ale ze všeho nejvíc jsem vrněl blahem u klasické Netvor (Vault of Beast). Ta byla do češtiny poprvé přeložena před nějakým čtvrtstoletím jako Jak bájný fénix - přestože tento název nemá žádný vztah k originálnímu, velmi přesně vystihuje ducha této povídky, a je škoda, že u něho u novějších překladů nezůstalo.

Van Vogt studuje - doslova a do písmene - vztahy mezi lidmi a ne-lidmi, probírá nejrůznější možnosti jejich vzájemné interakce a buduje nad nimi jiskrné příběhy. Přestože od doby vzniku jeho povídek došlo k výraznému posunu v žánru, mnohé jeho práce jsou dodnes živé a čtivé (přesto knihu doporučuji spíše milovníkům klasické SF). Právě zmiňovaná Netvor do této kategorie patří - kombinuje zajímavou pointu s vírou, že lidstvo dokáže ve svém vývoji postupovat vpřed a překonávat nejrůznější překážky.

Hodnocení: 70%.

A. E. van Vogt: Netvor a jiní vetřelci (The Best of A. E. van Vogt)
překlad: Pavel Medek (povídka Proces: Petr Pujman)
obálka: Martin Zhouf
Epocha, 2007
398 stran, 299 stran, brožované
ISBN 978-80-87027-14-1