MOTTO: „Zběsilý hon na upíry pokračuje, i když... kdo tady vlastně koho loví?“

Ano, ano, je tu opět neohrožený Tobiáš, po pás se brodící řečištěm krve, a s ním většina jeho známých. V Praze, kde velmi náhle a pro mne dost nečekaně skončil první díl, se náš prchající ale přesto neohrožený hrdina však moc dlouho neohřeje. Jen co s grácií sobě vlastní pobije pár (pár desítek) ruských mafiánů, vrací se do prostředí dálného východu. Na scéně se opět objeví málomluvný pan Van Vren, stejně tak jako pan Wries se svou buřinkou, chladnokrevným úsměvem a ještě mrazivějším ostřím. A oba jsou snad ještě krutější než dřív. I Paní Dao je, dá se říci, „vypečenější“ než v díle prvním a to nemluvím jen o její váze. A vracejí se i mnozí další známí, jen se nechte překvapit. Je čas potrhnout, sečíst a vyřídit otevřené účty a že se pod perem mistra Kulhánka tyhle účty pohybují v krvavě červených číslech, není snad ani třeba dodávat.

Děj kolem Nočního klubu se pomalu rozmotává, i když skutečnosti, které vyplují na povrch, jsou stále temnější, tajemnější a méně předpokládané. Ta trocha pravdy, kterou Tobiáš měl, se brzy rozplývá. Ti zlí jsou náhle těmi dobrými, ale obvykle jen na chvíli a čtenář spolu s Tobiášem už opravdu nemůže věřit nikomu (možná přesněji řečeno ničemu). Obyčejných lidí v hlavní dějové linii stále ubývá, zato se nám dostává mnoho nových tváří z řad upířích klanů a také z řad jejich lovců. Pronikáme hlouběji k podstatě celé zápletky a to několikrát a opakovaně, abychom si konečně řekli: „Aha, tak to tedy bylo…“ a vzápětí se přesvědčili o tom, že to tak nebylo. K horám mrtvých, a všudypřítomné krvi z dílu prvního nám přibudou ještě rozvěšené provazce vnitřností, tuny bzučivých much a zápach, který je cítit na míle daleko. Na scénu přicházejí ty nejlepší meče v rukou těch nejlepších mistrů a také jeden oživený stín. Ještě více lidí umírá, ještě více upírů umírá zas a znova. Zkrátka a prostě standart - Jiří Kulhánek.

Díl druhý Nočního klubu je podle mého názoru vedle prvního neméně dobrý i když z osobního pohledu na tak šokující. Přece jen už jsem tušil co mám očekávat. Kulhánek velmi kvalitně pokračuje v započaté práci. Sám bych celý Noční klub raděj ani na dva díly nedělil, protože se jedná o komplexně propracované a ucelené dílo. V druhé části najdete mnoho odpovědí na otázky z dílu prvního. Stejně tak tu ale najdete nečekané odpovědi, které k žádným otázkám nepatří a skvělé je i to, že na některé své otázky nenajdete odpovědi vůbec (čtenář tak zůstává neustále ve střehu a částečné nejistotě :-)

A co říci k nedostatkům? Vlastně o žádných nevím. Na mě je možná té krve a zabíjení je trochu moc, ale tak už to prostě pan spisovatel Kulhánek píše. Tuhle knihu doporučuji všem, jménem Nočního klubu.

A jedna dobrá zpráva pro milovníky „happyendů“ nakonec. Dobře to dopadne.

Jiří Kulhánek: Noční klub II. Vyšlo 2003. Cena 248 Kč, počet stran 380.