V tomto čísle najdete mimo jiné noveletu Carolyn Ives Gilmanové Medaři, vyprávějící o matčinách, společenstvích, která vyrábějí med. Na každém členovi tak trochu záleží, jaký bude výsledek, ale hlavní zodpovědnost nese lidská obdoba včelí královny, která matčinu vede.

I já mám doma uskladněn nějaký med. Úplně vepředu mladistvý, jiskřivý a opojný. Snadno okouzlí, zvlášť nezkušeného konzumenta. Pochází z oblasti zvané Pevnost, a jakkoliv je rozjařující, může časem připadat trochu planý. Hlouběji v policích pak přechovávám těžší a tmavší med Ikarii/XB1. Má o něco plnější chuť, která se více hodí ke zkušenosti. Pochází však z krajů, kde je půda sice kvalitní, ale postrádá pestrost chuťových dozvuků.

Ale úplně vzadu, skrytý pod vrstvou prachu, ukrývám před světem to nejvzácnější. Někdy, když se odvážím kapku ochutnat, a tím ztenčit své zásoby, si tajně myslím, že tohle je mana, kterou se krmí sami bohové. Barvu, vůni, ani konzistenci tohoto medu není jednoduché popsat, zdá se, že se stále mění. Jeho chuť vám však vždy spolehlivě doslova exploduje v ústech a promění se v tisíce odstínů, které ulpívají na jazyku ještě dlouhé hodiny, nebo dny, často dokonce i léta. Jeho jméno je veřejně známé, ale o jeho kvalitách ví jen zasvěcení. Je to poměrně věkovitý med z oblasti Fantasy & Science Fiction.

Dokončení zde.