ZDRAVOTNICTVÍ: Rudé odbory lékařů
Vůbec nezpochybňuji úsilí doktorů v nemocnicích za lepší podmínky, zaslouží si platy stejné, jako mají jejich kolegové v soukromých ordinacích, a nerozumím tomu, proč to tak není už dávno. Proč se ale tento boj za vyšší platy objevil až teď, když se ministrem stal odborník odhodlaný peníze vynakládat účelně a ne je sypat do děravé nádoby?
Také však nerozumím tomu, jak je možné, že LOK stejně razantně nevystupoval už dříve proti nákupu drahé a ne úplně využité techniky, proč nekritizoval ředitele nemocnic a své kolegy za preferování léků od dodavatelů, kteří je pak posílali na podezřelá sympozia. Jak to, že jej nezajímalo hospodaření nemocnic, v kterých působí, a že se nezajímal o toky peněz, z kterých nejméně 10 % uniká jako neoprávněný zisk celé smečky podezřelých dodavatelů služeb či zboží. Vždyť se to děje na jejich pracovištích, vedle nich a za jejich asistence a musí to vidět líp než vláda a ministerstvo, na které tak útočí. Tím vůbec nechci, říct, že vláda má stát stranou, naopak, musí prosadit úspornější režim. Ale stranou nemohou stát ani zaměstnanci a čekat, že se vše vyřeší nahoře a oni budou jen nezúčastněně přihlížet.
Nerad bych křivdil, ale v některých zdravotnických zařízeních se jejich zaměstnanci staví k jejich fungování, jako by tu byly tyto instituce kvůli nim a ne pro pacienty. Ještě si pamatuju nářek nad zrušením porodnice v menším městě, kde se rodily dvě děti za den, když patnáct kilometrů odtud byla porodnice s deseti a více porody denně. Udržovat takový krcálek jen proto, aby personál nemusel dojíždět za prací, by byla zhůvěřilost a platí to i v mnoha jiných případech.
Při dnešní úrovni dopravy nehraje patnáct kilometrů roli. Tedy pokud nejde o oddělení nutné k záchraně života. Technika i zkušenosti se více zúročí ve větších specializovaných pracovištích a k prospěchu nás, pacientů.
LOK se zdá pohodlnější deptat svého kolegu ve funkci ministra zdravotnictví. Stát zatím většinou ucukl a nasypal peníze vzaté odjinud nebo i na dluh, aby se vyhnul konfliktu. Výsledkem jsou rostoucí dluhy a přetrvávání problémů, které ústupky nevyřešily.
Samostatnou kapitolu píší někteří redaktoři médií. Ti se jako vždy až na zodpovědné výjimky pasou na konfliktu a ještě si přisazují a dramatizují. Před léty za stávky v ČD to bylo: Občánku, jak se dostaneš do práce? Ukázalo se, že se nic dramatického nestalo. Opozice se tetelí blahem a mne si ruce: Jen houšť! Jako bych v zákulisí viděl za tím vším pana Ratha a jeho rukopis. Ten by se do takové situace jistě nedostal, zaťal by sekyru dluhu ještě hlouběji a problém odstrčil „na jindy“.
Naprosto hloupý je argument odborářů v bílém, že kdo stojí za ministrem, podporuje korupci. Opak je pravdou a tito odboroví amatéři slouží těm, kterým současné plýtvání vyhovuje a těží z něj. Pana ministra Hegera je mi líto, je to odborník, který vidí problém realisticky a snaží se jej na rozdíl od mnohých předchůdců řešit, ne jej obcházet nebo odkládat. A to je to, co nemohou potřebovat ti, co se na koláči zdravotnictví přiživují a kteří možná v zákulisí tahají za nitky. Jestliže se těmto silám za podpory pokleslých pisálků a žvanilů podaří ministra znechutit a dosáhnout jeho odstoupení, bude to škoda pro nás všechny, protože dál potečou peníze jinam, než mají.
