Určitě jste zaregistrovali mediálně vděčnou kauzu odvolání pana docenta Ševčíka z funkce děkana Národohospodářské fakulty na Vysoké škole ekonomické.

Rektor VŠE požaduje okamžité odvolání a svůj záměr odůvodňuje aktivní účastí pana docenta na demonstraci v sobotu 12.března, dokonce odmítá jakoukoliv lhůtu na rozmyšlenou a rovnou svolává akademický senát, který má Ševčíkovo odvolání potvrdit.

Dovolím si pár komentářů, poněvadž dotyčná kauza ukazuje problémy, které už delší dobou „zahnívají“ pod zdánlivě čistým povrchem akademického prostředí. Na celé kauze mi zaráží samotné odůvodnění ze strany rektora VŠE. Názory docenta Ševčíka jsou prý „dlouhodobě za hranou“, dlouhodobě prý porušuje morální kodex VŠE a vrhá negativní světlo na VŠE a její absolventy. Slyšíme i argumenty o tom, že vystupuje po boku dezinformátorů, zneužívá školních e-mailů k propagaci politické strany, atd. Část studentů dokonce svolala „spontánní demonstraci“ na podporu požadavku odvolání docenta Ševčíka.

Pojďme popořadě, názory pana docenta Ševčíka na ukrajinskou krizi znám a musím přiznat, že mi dokázal hodně „nadzvednout ze židle“ svými některými vyjádřeními k vojenskému konfliktu na Ukrajině. Ano, jedná se o názory, se kterými absolutně nesouhlasím.

K účasti na sobotní demonstraci, kterou většina z nás považuje za trapný pokus pár jedinců se zviditelnit, pan docent sdělil, že nepatřil k těm, co chtěli násilně vniknout do budovy Národního muzea. I když by tomu tak nebylo, je určitě spousta videomateriálu natočeného ministerstvem vnitra i soukromými osobami a není problém provést analýzu, popřípadě přijít s důkazy. Nic takového se však zatím nestalo.

Při zvažování o setrvání ve funkci má být nejdůležitějším hlediskem odbornost a erudovanost dotyčné osoby. A tady si docent Ševčík zaslouží bezesporu respekt. Na jeho vynikající přednášky chodili studenti již v letech před rokem 1989 a byly zaplněné. Dokázal vždycky svými odbornými znalostmi poutavým způsobem seznamovat studenty i odbornou veřejnost s liberální ekonomií. A nikdy se nevyhýbal pojmenovat negativní vlivy, které hospodářství (ekonomiku) deformují. Proto nebyl v oblibě u tehdejších komunistických mocipánů a nemá ji ani dnes u levicových zastánců regulací a umělých zásahů do ekonomiky.

Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že vysokoškolská instituce, která se zaklíná svobodou projevu a pluralitou názorů jedná úplně stejně jako komunističtí kádrováci v letech normalizace. Ti také vyhazovali odborníky jenom z důvodů odlišného názoru na srpnovou invazi v roce 1968. Jenom proto, že pan docent nemá stejné politické názory na Putinovo Rusko a dění na Ukrajině jako většina akademické obce, tak musí být z akademické funkce děkana okamžitě odvolán?

Kauza docenta Ševčíka však ukazuje širší problém částečné ideologizace dnešního vysokého školství. Zatímco na papíře čteme a slyšíme o demokratičnosti a svobodné diskuzi z úst činovníků vysokých škol a univerzit, ve skutečnosti se u části z nich jedná o pravý opak. Vysokoškolské instituce se dnes často (netvrdím, že všechny) stávají rigidním působištěm jednoho ideologicky správného názoru. Pokud tento názor nezastáváte, pak se stáváte často obětí nejrůznějších vykonstruovaných kauz a obvinění. To je problém dnes již na velké části západoevropských a amerických univerzit, kde za odlišný názor se vyhazuje pod záminkou zachování „dobrého jména“ dotyčné univerzity.

Největším paradoxem je, že většinová společnost musí mlčky tolerovat i ty obory vysokoškolského studia, které často pěstují ideologii namísto odbornosti. Příkladem může být existence genderových oborů na některých humanitně orientovaných univerzitách, kde základní hodnotový žebříček je nahrazován gender feministickou ideologií, která se dnes výrazným způsobem podílí na destrukci rodinného života. Na případnou kritiku vedení univerzit reaguje podrážděně s poukazem obrany akademické svobody.

Do budoucna bude nutné vyvážit zájem státu s možností aktivnějšího zásahu do často rigidního prostředí současných univerzit a vysokých škol. Platíme je totiž ze svých daní.

Každopádně kauza docenta Ševčíka jen potvrzuje rostoucí trend absence jakékoliv názorové plurality v dnešním akademickém prostředí na většině vysokých škol.