Dokonáno jest. Vítěz prezidentských voleb usedá na Pražském hradě, standarta s heslem „Pravda vítězí“ vesele povlává v poryvech větru.

Te Deum letos nebude. Jezulátko již svou úlohu splnilo a jeho strastiplná pouť se završila v kotli spalovny Malešice. Pokud bude za pět let znovu potřeba, koupíme nové.

Teď vybíráme spolupracovníky do prezidentského týmu: průzkumníci veřejného mínění, marketéři, inventurníci všech dodávek a zakázek pro Hrad i Lány, právníci schopní správně vysvětlit prezidentské pravomoci, astrologička…

Jako první zastavíme prošetřování výhružných dopisů z prezidentské kampaně. Gesto dobré vůle, jakože my odpouštíme našim viníkům. Vypátrání zlosyna, který se tímto nechutným způsobem pokusil ovlivnit kampaň, již není na pořadu dne.

Vzápětí zrušíme svěřenské fondy. U prezidenta se střet zájmů nepředpokládá a ani ústava nezakazuje hlavě státu podnikat či řídit firmu. Stožáry pro prezidentský prapor necháme vztyčit na Chodově, ve všech pobočkách Agrofertu a samozřejmě i v průhonické sokolovně.

Hned poté vyrazíme mezi lidi. Už ne v obytňáku, nýbrž ve Škodovce, jak jsme slíbili v televizní debatě. Nikdo mne ale nemůže nutit, abych v té kraksně jezdil pořád. Stačí, když do ní z luxusního Mercedesu přestoupím pár kiláků před cílovou obcí. Pokud teda nedojde AdBlue.

A můžeme začít s tím sjednocováním: současná vláda špatné, mé minulé vlády dobré. Změna přijde po volbách 2025, ještě zvážím, zda nebudu kandidovat. Že to nejde? Ale prdlajs, když se chce, všechno jde.

Lidi chtějí slyšet jednoduchá řešení a milují sliby. Obamovi ke zvolení pomohl jednoduchý slogan, že zajistí svým voličům dostatek konzervovaných potravin: „ANO, my plechovka!“. A náš holding může lidem dodat úplně všechno, jen když ho nebude brzdit nekalá konkurence ostatních potravinářských firem.

Probudil jsem se zpocený, a uklidnil se až pohledem na kalendář. Volby ještě ani nezačaly a komu se splní sen, se ukáže až v sobotu odpoledne.