Myslím tím prezidentské volby, které právě proběhly. Z hlediska volebního zákona zcela určitě a nepochybně vyhrál generál Petr Pavel. Ptáme-li se však „kdo“ vlastně vyhrál, tedy kdo je to generál Pavel, pak už je odpověď daleko složitější.

Můžeme začít tím, že generál Pavel je politická osoba „no name“. A že jeho celková volební kampaň nikomu neumožnila zjistit, koho tato osoba ve skutečnosti reprezentuje, čí zájmy bude preferovat. Mlžnost a rozbředlost jeho kampaně nejlépe vystihuje jedno z jeho posledních hesel: „Lhaní a strašení bylo dost, zvolme si PRAVDU a důstojnost.“

Což je heslo, které by si mohli dát na svůj štít všichni, od maoistů přes lidovou stranu až po nacionální socialisty. A všichni by tvrdili, že je to právě jejich heslo. Dále nám generál Pavel sdělil že: „Tyto volby jsou soubojem dvou světů“, aniž by se, jakkoliv namáhal vysvětlit, o jaké světy jde. A který z nich reprezentuje zrovna generál Pavel. A nakonec nás vyzývá: „Zastavme lži a chaos!“ Což silně připomíná hesla Gottwaldovy KSČ z roku 1947.
Jen trochu vzdělanějšího čtenáře a posluchače napadne, že Petr Pavel je typický marketingový produkt. Kde místo toho, aby nás naváděli kupovat párky od firmy XY, a sázet stromky, aby se nám lépe dýchalo (jak to předvádí některé „pokrokové“ super a hypermarkety), se zde nabízí ke koupi hotový kandidátský produkt k použití na prezidenta. Nabídka byla vyslyšena a umělohmotný a omyvatelný „produkt“ byl shledán použitelným.

Jak konstatuje Lenka Zlámalová v Echu, od počátku klání bylo jasné, že média si přejí vítězství Petra Pavla a Babišovu porážku. Není tajemstvím, že skupina, která připravovala Pavla na prezidentské místo, pracovala v tomto směru již více než čtyři roky. Česká média jim šla zásadně na ruku, když používala tzv. interpretační a výrazné názorové texty a selektivní zprávy. Stejným způsobem fungovala i veřejnoprávní média, jak bych dodal já, a to hlavně ČT. Tam byla koexistence mezi marketingovou skupinou propagující generála Pavla možná sice nikoliv právně či jinak zajištěna, ale jinak perfektně fungující.
Na fungování médií to dokládá na příklad prof. Jan Jirák, významný český mediální teoretik. Od počátku tzv. mediálních debat, a to zvláště v televizi, někteří kandidáti byli poměrně často přerušováni, konfrontováni s ostřejšími negativně laděnými otázkami, což se týkalo především Andreje Babiše. Mělo to vyvolávat jednoznačně negativní obraz Babiše z pohledu diváka.

Dokonalý marketing, který se již vyplatil případě zvolení slovenské prezidentky Čaputové, včetně použití „rozhořčených“ či naopak „jásajících davů“ organizovaných přes sociální sítě, se u nás podařilo dovést téměř k dokonalosti. Například média, přestože nejsou známy jeho skutečné politické názory na cokoli relevantního, brala vítězství Petra Pavla za prakticky danou skutečnost. Přitom tento generál nenese žádný životní příběh, pokud nějaký, tak jako úspěšný převlékač kabátů. Nikde žádná politická kariéra, pro kterou by bylo prezidentství jejím vyvrcholením.

Dále pan prof. Jirák dodává k organizátorům vítězství generála Pavla, že politický marketing se, nejen u nás, vymkl z jakékoli odpovědnosti (míněno vůči společnosti). A je v podstatě beztrestný. Marketéři jsou lidé, kteří operují se společností a celými národy bez odpovědnosti za své činy. Jsou odpovědni jenom zadavateli, o němž česká veřejnost nemá vůbec žádné informace. Jejich etikou úspěchů je: „za poskytnuté peníze jsme splnili to, co po nás chtěli. Morálka a odpovědnost není náš byznys“.
Zásadní problém je, že po celou dobu cesty generála Pavla až k prezidentskému křeslu nikdo Pavlovi nepoložil otázku: „Kdo stojí za vámi? Kdo vám radí? Kdo vás vůbec navedl abyste kandidoval? Kdo to všechno platil?“ Marketingové zblbnutí a vymytí mozků bylo tak dokonalé, že se neptali nejen novináři a politologové, ale ani voliči.
Voličům stačilo, že se objevil někdo, kdo dobře vypadá, zvláště v uniformě a s masarykovskými vousy. A že je to protřelý muž, který se od začátku své kariéry v komunistické armádě až po kariéru v NATO vždy ukázal „na správném místě“. A naučil se klidně a s úsměvem odpovídat vždy „politicky správně“ a říkat slova, která mohou znamenat cokoliv. A jsou tak hladká a sladká, že každého, kdo nesnáší Babiše, uvedou úplně k vytržení.
V zásadě se pak podařilo vytvořit z voličů generála Pavla lehce ovladatelný dav, který se na nic neptal, který předem věděl, kdo je jeho nepřítel, kterého je nutno zničit. A neptat se, koho vlastně a proč volit. Byla zde vyvolána masová euforie a naděje, že příště bude líp.

Což však první kroky generála Pavla a jeho týmu poněkud zpochybňují. Není jenom můj dojem, ale politické a praktické přešlapy uskutečněné během pár dnů donutily reagovat i zkušeného politického a mediálního matadora Pavla Šafra v deníku Forum 24 v článku: https://www.forum24.cz/tymu-generala-pavla-hrozi-ze-by-se-mohl-brzy-historicky-znemoznit/?utm_medium=sekce-z-internetu&utm_source=www.seznam.cz

Kolega Neff komentoval činnost generála Pavla po zvolení prezidentem jako agilního Králíčka Duracella s tím, že může velmi brzy jít vládním činitelům, a nejen jim na nervy. Já si myslím, že je zde nebezpečí, aby zvolení generála Pavla, produktu stejné marketingové skupiny, která s největší pravděpodobností zařídila na Slovensku zvolení prezidentky Čaputové, a od té doby je Slovensko ve stadiu permanentní politické krize, nám nepřineslo to samé.

Jak řekl profesor Jirák v interview Danielu Kaiserovi: „Zaměnili jsme pocity za názory (v otázce voleb), což je tragická výměna. My dnes nejsme vzor racionální, rozvažující demokratické společnosti. V podstatě (a to voliči Babiše i Pavla) jsme banda zpsychotizovaných fanatiků.“

Teď už máme, co jsme chtěli?!