8.2.2023 | Svátek má Milada


VOLBY: Babiše – do koše!

18.1.2023

Když rozzuřený pavián řádí v kleci tak, až se tato třese, vzbuzuje to svým způsobem strach, aby snad někde nepovolila. Snad se v tomto případě bát nemusíme. Nečekaně optimistický výsledek, kdy Babiš dokonce i v prvním kole - i když jen o prsa - zůstal za prvním demokratickým kandidátem (byť se logicky předpokládalo, že Pavel s Nerudovou se o hlasy podělí a pavián bude v úvodním kole první), dává dobrou naději, že ve druhém kole už se orbánizace Česka bát nemusíme. Jak se prostě ukázalo, rozumných lidí se u voleb sešla větší většina, než bylo lze doufat, a tak zatímco za Babišem teď půjdou z neúspěšných voličů už jen okamurovci a pár marginálních exotů, za Pavlem se seřadí nerudovci, fišerovci, hilšerovci a nejspíš i divišovci, což dá téměř 60 % hlasů.

Přesto tu ale jedno nebezpečí je, respektive dvojí - obě zosobňují dva konkrétní lidé z mého okolí: jeden mi už v pátek říkal, že volit půjde až za dva týdny, neboť jeho kandidát má vstup do druhého kola jasný. Tedy babišovec, co se zatím neprojevil, ale projeví se. Druhý zase trval výhradně na Nerudové a říkal, že pokud nepostoupí ona, jeho už u druhého kola nikdo neuvidí, neboť lampasák jako estébák – jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. A takové jednostranně oddané fanoušky nemusí mít jen ona, ale i ti druzí za ní. Proto považuji za nutné zejména takovým opět naklást trochu na srdce, o co tu teď jde.

Je opravdu jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet?
Tak to jistě někteří vidí – a tak už do druhého kola volit nepůjdou. Jsou ale opravdu oba za osmnáct?

Ano, je paradoxní, že 33 let po revoluci se rozhoduje mezi bývalým socialistickým lampasákem a bývalým estébákem – pardon, ten druhý prý estébák nebyl, stejně jako s Čapím hnízdem neměl nic společného, to jen „polistopadový kartel“ se proti němu spiknul.

Generál Pavel alespoň nic nezapírá – no, snad jen poněkud své tehdejší postavení v armádě zlehčuje: prý byl takový svobodník Kouba (Langmajer), zatímco zasvěcenci tvrdí, že se spíš podobal kapitánu Tůmovi (Roden). Ano, Petra Pavla zastihla revoluce coby kapitána, snad tehdy nejmladšího v ČSLA. Za komoušů platilo sice známé rčení „máte blbého syna? – nevadí, dejte ho na vojenskou školu,“ ale vyskytly se občas výjimky potvrzující pravidlo: kapitán Pavel takovou výjimkou byl.

Ing. Petr Pavel je zkrátka jedním z těch vůdčích typů, co se na špici propracují v každé době a režimu. Je inteligentní a reprezentativní, vzbuzuje autoritu. Těžko bych nicméně tehdy po revoluci býval uvěřil, že jednou budu propagovat jednu z těch „zelených gum“, co jsme je nenáviděli snad ještě víc než příslušníky páté Bé. Být vojákem z povolání v socialistické armádě byla prostě ostuda. On to tak ale jistě nevnímal, když měl doma tátu plukovníka na Velitelství Západního vojenského okruhu. Že byl zároveň členem KSČ, to už k vojenskému povolání patřilo, a v základní organizaci se zase předsedou logicky stal právě coby onen vůdčí typ.

Proto také po listopadu 1989 nezamrznul mezi těmi lampasáky, co s hlavou mezi rameny vděčně zůstali někde u útvaru pokud možno neviditelně dožívat, nýbrž pod vlajkou dosavadního nepřítele NATO pokračoval v tom, co uměl. A dobře - dotáhl to až na náčelníka generálního štábu české armády. Co víc, po patnácti letech stanul v čele vojenského výboru NATO. To už byl armádním generálem.

Tolik Petr Pavel – a co jeho protivník Ing. Andrej Babiš? V rámci objektivnosti nutno říci, že vůdčím typem, co se na špici propracuje v každé době a režimu, je i on – a tak je také třeba nahlížet na jeho někdejší spolupráci s StB, která u pracovníka zahraničního obchodu (vedle červené knížky) také asi byla nezbytná, měl-li mít možnost volně v kapitalistické cizině pobývat. Stejně jako jeho protivník i on své povolání „zdědil“ po otci - za zmínku stojí, že ten, byť veliký komunista, byl v 80. letech prověřován ekonomickou rozvědkou pro podezření z hospodářské kriminality, ale prezidentská amnestie v roce 1985 ho zachránila. Co se týká vojny, měl Babiš naopak „modrou knížku“, což svědčí o tom, že se tehdy postaral buď tatík, nebo to dobře uměl už on sám.

Je tedy zřejmé, že protekčními dětmi, co kráčely v osvědčených šlépějích svých otců, byli oba. A oba to dotáhli ještě dál než tátové - prostě velmi úspěšní muži. Tím nicméně podobnost končí. Kromě toho totiž, že byl Pavel socialistický lampasák, už na něm sotva kdo nějakou chybu najde. A pomiňme nyní, že i vizáží je jistě reprezentativnější než jeho konkurent. Dokonce teď neberme v úvahu ani to, jak dobře se Petr Pavel vyjevil v diskusích poslední doby, jak obdivuhodný je jeho klidný nadhled, tolik kontrastující s pavlačovým ječením Babiše, brnkajícím na nejnižší pudy zaostalejší části populace.

To všechno ponechejme teď stranou a podívejme se na samotného Andreje Babiše. Vedle jeho spolupráce s StB, která je tak křišťálově jasná jako Pavlovo lampasáctví, je toho dnes totiž bývalému předsedovi vlády k zazlívání mnohem víc.

Proč je Babiš horší
Vlastně to ví každý (i ten, kdo to vědět nechce), ale uveďme tedy argumenty, proč je Babiš horší.

Stručně řečeno, Andrej Babiš je na jedné straně tragickým ztělesněním úsloví o zloději, který křičí „chyťte zloděje,“ na druhé největší škůdce české ekonomiky, co kdy u nás na premiérském křesle seděl, aby si koupil hlasy těch, co na zítřek (nebo na potomky) nemyslí.

Je to oligarcha, který sám sebe vykresluje jako oběť politického stíhání ze strany „polistopadového kartelu“, ale je přitom učebnicovým příkladem střetu zájmů v otázkách evropských dotací a státních zakázek. Ty si nechával pro svůj holding, v jehož čele vždy stál a dodnes fakticky stojí, přiklepávat od podřízených státních úředníků. Agrofert byl v době Babišova premiérování největším příjemcem zemědělských dotací ze všech firem v celé EU, celkem si nahrabal přes 16 miliard korun. Nedávná pokuta 80 milionů, kterou Česko od Evropské komise vyfasovalo za chyby v zemědělských dotacích z minulých let, je proti tomu úplný pakatel – tím spíš, že z oné částky je přímo za „střet Babišových zájmů“ asi jen 1 milion. Ony „chyby v zemědělských dotacích“ jsou však přímým důsledkem záměrně vytvářené nepřehlednosti, kde jedna Babišova firma kryla druhou, aby výsledný vývar skončil nakonec v kapse stranou stojícího šéfa. Za mlčení státních úředníků, jemu nepřímo podřízených.

Čapí hnízdo, reklamy Agrofertu na něm (když bylo ještě staveništěm v polích) za bezmála 300 milionů, pochybně financovaná vila ve Francii či syn unesený na Krym, to jsou jen mediálně vděčné, avšak nepříliš podstatné střípky z celé té megózní mafiánské mozaiky, v níž Andrej Babiš ovládá úplně všechno a všechny. Nejen prostřednictvím poslanců svého ANO, kteří na jeho povely fungují stejně poslušně jako ti Okamurovi, ale i sítě svých médií sdružených v Mafře.

On nad tím vším ale jen odmítavě vrtí hlavou a soupeře i kritiky naopak obviňuje z toho, jaká jsou zkorumpovaná pakáž. Všichni podle něj kradou, všichni jsou podplacení. Obzvláštní nová jeho špinavost je, přirovnává-li konkurenta Pavla ke komunistickému rozvědčíkovi Putinovi. To je tedy onen zloděj, co křičí „chyťte zloděje“ a ukazuje dnes zejména na ty, co se ze Strakovky snaží jím napáchané škody zmírnit, v době, kdy už jsou k tomu podstatně horší podmínky. Jak ale coby premiér hospodařil se státními financemi on? „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím,“ prohlásil v roce 2012, když zakládal své hnutí ANO. O pět let později sám na premiérské křeslo usedl, a tak měl ty nejlepší podmínky uvést takové dobré předsevzetí do praxe. Ekonomika trvale rostla, avšak světe div se - začaly růst i deficity státního rozpočtu. Namísto šetření nastalo rozdávání všeho všem a rychlý růst zadlužování státu. Ne snad kvůli investicím do budoucího rozvoje, ale podle hesla „dokud já budu premiér, slevy budou.“ Nechtěl slevu zadarmo (viz Šimek, Grossmann a jejich vychytralý profesor Zelí), ale z vlastní kapsy tu stokorunu nebral.

Žádná z předchozích vlád nezadlužila Česko tak jako ta Babišova. „Budu se za vás rvát až do roztrhání těla,“ sliboval voličům ještě předloni na podzim, než mu tito učinili naštěstí ve své většině přítrž. Zvyšování výdajů, snižování daní – ve fyzice by se tomu řeklo perpetuum mobile, v politice je to populismus nejhrubšího zrna. Kupování si hlasů ber kde ber, po mně potopa, ze státního krev neteče.

Andrej Babiš nadělal svým tureckým hospodařením české ekonomice katastrofální škody a svými střety zájmů hodně mezinárodní ostudy. Vlastní kapse nicméně velmi pomohl. Petr Pavel nic takového na svědomí nemá.

Pavel na Hrad!
A tak mi říkal ten kamarád, co je velký příznivec Nerudové, že k volbám už teď nepůjde, protože byť je Babiš darebák, ruka by mu musela upadnout, kdyby měla do urny házet lístek pro lampasáka, jací nás dusili na vojně ve druhé polovině osmdesátek. Nu, hoď kamenem, kdo jsi byl už za komoušů dospělý a nějak jsi se živil… Problém ale je, že na rozdíl od Pavla je za Babišem široký fanklub, sestávající hlavně z důchodců a potom zejména těch chudších, majetkem i duchem – ti stojí všichni s dlaní nataženou a vzpomínají, jak jim do nich trvale dávával almužnu právě on.

Jeho někdejší spolupráci s StB buď nevěří, nebo je jim lhostejná – naopak, rádi se mnozí zúčastňovali oné Babišovy loterie s účtenkami EET, pořádané podle hesla „udej svého obchodníka a vyhraj!“ Však si to ti zloději, co krátí tržby, zasloužili! Je jim fuk Agrofert, Čapí hnízdo i nevděčný syn – věří Babišovi, že má dost peněz na to, aby on krást a podvádět nemusel. Tím spíš mají pocit, že je to mučedník, oběť nových politických procesů, kterou „polistopadový kartel“ pronásleduje, aby dál mohl – k Bruselu servilní - nerušeně provozovat své podvodné reje.

Tohle si myslí asi třicet procent lidí a s těmi nehne nic. K volebním urnám půjdou jako jeden muž a možná ukecají i sousedku, co zatím ještě váhala. A přidají se jistě i výše zmínění „vlastenci“, co by Putinovi rádi podali ruku. Takže suma sumárum čtyři desetiny voličů - to je veliká síla. Zbývá tu ale zbytek populace, co se raději než na Východ dívá na Západ. Pokud se ovšem nyní tito všichni proti Babišovi nespojí, budeme mít na Hradě – sorry jako – takového bezskrupulózního populistu, že by mu i bazilišek Miloš Zeman záviděl.

A je koneckonců symptomatické, že volebním favoritem tohoto samolibého, vlastizrádného škůdce České republiky, je právě jeho odvěký podržtaška Andrej Babiš.