To jsou slova Veroniky Vrecionové, hodnotící názor jednoho z poslanců EP za ČR na jeho souhlasné stanovisko se zrušení práva veta jednotlivých členských států tak, jak je navrhl a odsouhlasil Výbor pro ústavní záležitosti EP. Na jednání pléna parlamentu EU by se tento materiál měl dostat 20. listopadu.

Návrh předpokládá přesunutí pravomocí národních států na EK v oblastech zahraniční a bezpečností politiky, otázkách klimatu a životního prostředí, energetiky, vzdělání, práva a vnitřní bezpečnosti. Tyto změny by musely být provedeny i zásadními změnami v zakládacích smlouvách .

Český premiér (prozatím) označil zrušení práva veta za „pro ČR nevýhodné“. Obdobné stanovisko, i když jasněji formulované, se předpokládá minimálně od Maďarska, Polska, Slovenska. Můžeme slyšet i formulaci, že souhlasit se zrušením práva veta, je sebemrskačství.

Ale panují i jiné názory, které vyslovují vlivní politici i osoby veřejně činné, které mají ale úplně jiný směr: „Bez veta je Evropa slabá a neakceschopná“. Tady se můžeme ptát, zda je to opravdu právo veta, které Evropu, správněji EU, oslabuje a zneakceschopňuje. Zda to nejsou více nesmyslné a zbytečné nápady, které se v bruselských budovách a bruselské atmosféře líhnou a z nichž některé neodporují pouze lidskému rozumu, ale mnohdy i fyzikálním zákonům (ráda budu citovat slova jednoho chytrého pána, který řekl: „Když se porušují fyzikální a ekonomické zákony, dochází k průšvihu“. Milá Unie, pozor na průšvih z obou důvodů!).

„Zrušením práva veta se bráníme vydírání“. Těmi vyděrači jsou míněni osobně Viktor Orbán a Robert Fico. Jsou ale předkladatelé návrhu na zrušení práva veta přesvědčeni, že všech 27 států má stejný názor jako Německo a Francie, někdy podepřené slabším názorem zástupců Holandska či Belgie? Souhlasit s kdejakými nápady a návrhy, přeformulovanými do Nařízení, nemusí přece úplně všechny státy. Každý stát má totiž jiné podmínky geografické a ekonomické, jinou historii, jinou úroveň veřejné správy a neobávám se říci i jinou úroveň vnímání vlastní svébytnosti (pokud bych použila slovo vlastenectví, strhla by se asi velká mela). Snaha o srovnání všech zásadních atributů jednotlivých států „do latě“ jako na pionýrském táboře, to není rozumný postup.

„Svět se globalizuje, Evropa musí také“. A postupuje ona vzývaná globalizace stále vpřed k opravdu úžasným zítřkům? Globalizují se stejně rychle i názory lidí, kteří mají v tom krásném globalizovaném světě a Evropě žít? Není pro lidi lépe si z té báječné globalizace vybrat, co je pro ně přínosem a odmítnout to, co naopak může škodit? Neměl by být právě tento střet předmětem zásadního rozhodování voličů ve volbách? A není doba, kdy je tento návrh předložen, zvolena právě proto, že za necelý rok budou volby do EP a jeho názorové složení se může výrazně posunout, možná i zásadně změnit?

Ne, převedení rozhodovacích pravomocí národních států v tak obrovském množství zásadních oblastí na EK, zrušení práva veta jednotlivých států, to není sebemrskačství. To není ani totální bizár. To je vlastizrada!