Role velícího generála je při ofenzivních operacích stěžejní

Po první fázi nepodařeného blitzkriegu ruských sil u Kyjeva následovaném druhou fází nemilosrdného bombardování a pomalého postupu ruské armády na Donbase se nenápadně dostáváme do třetí fáze války na Ukrajině, kdy ukrajinská armáda začíná na některých úsecích fronty získávat strategickou iniciativu (okolí Charkova, boje o znovudobytí jihu v okolí Chersonu, pokusy o prolomení u Izjumu, atd.).

V této třetí fázi války má ukrajinská armáda příležitost ukázat své schopnosti při útočných operacích s cílem dosáhnout územních zisků doprovázenými úspěšnými obkličovacími operacemi.

Generál Patton: vynikající manévrovací taktik
A právě v těchto ukazatelích byl americký generál Patton (celým jménem George Smith Patton) naprosto výjimečným zjevem v porovnání s většinou spojeneckých generálů za 2.světové války. Jeho cit pro manévrovatelnost, brilantní využití mobilního způsobu vedení útočných operací při postupujeho 3.tankové armády mu zajistily neuvěřitelné výsledky.

Generál Patton musel překonávat obrovské množství překážek, byl typem nekompromisního velitele, pojmenovával problémy otevřeně, někdy až neomaleně, což mu vyneslo spoustu nepřátel (na generálním štábu), kteří jen čekali na jeho chybu.

Po úspěšném tažení v severní Africe a na Sicílii v roce 1943 byl po nešťastném incidentu dokonce degradován, ale naštěstí vrchní velitel Spojenců Dwight Eisenhower si moc dobře uvědomoval jeho schopnosti a po vylodění Spojenců v Normandii ho pověřil velením 3.armády, se kterou dokázal od června 1944 fenomenálně postoupit ze severofrancouzského pobřeží přes Německo až do samotné Plzně v květnu 1945. Jeho geniální strategické schopnosti vystihuje výborně dokument Souboj vojevůdců - Patton vs. von Kluge.

Obdoba června 1944 v Normandii (Francie) a pozdního léta 2022 na Ukrajině
I když historické a vojenské paralely vždy pokulhávají za realitou, přesto je možné mezi situací Spojenců na v roce 1944 a ukrajinským bojištěm v létě 2022 najít shodné paralely.

Podobně jako Spojenci v roce 1944 ukrajinská armáda v létě 2022 začíná přebírat iniciativu. Styl vedení boje (hlavně ruské armády) využitím těžkého dělostřelectva, motorizovaných jednotek a pěchoty na některých místech silně připomíná operace 2.světové války.

Ukrajinská armáda zatím nemá ve vzduchu převahu jakou měli Spojenci v roce 1944, ale rostoucí dodávky západní techniky spolu s improvizací a technickými inovacemi Ukrajinců se začínají na ukrajinském bojišti pozitivně projevovat.

Příkladem inovace a technického umu Ukrajinců je dělostřelecký systém UBER, který převyšuje standardy států NATO, aerorozvidka vytvořená IT specialisty se lvím podílem na úspěšné obraně Kyjeva nebo schopnost vývoje vlastních střel (nejspíše Neptun) schopných zasáhnout cíle na vzdálenost 200 km jako bylo letiště Saky na Krymu (střely ATACMS z USA schopné zasáhnout cíle až ve vzdálenosti 300km mají být v budoucnu dodány).

Nezapomínejme, že si stěží vyskládáme ucelený obrázek o dodávkách ze Západu, poněvadž některé dodávky včetně přesných počtů jsou v režimu utajení.

Stav ukrajinské armády

Ale přece jenom některá data máme k dispozici již nyní:
Na rozdíl od března 2022 ukrajinská armáda již dnes disponuje těžkou technikou nezbytnou pro vedení ofenzivních operací. Tuto těžkou (a drahou) techniku se Západ původně zdráhal Ukrajině dodávat (ČR byla premiantem), ale v bojích na Donbasu již protiletecké a protitankové zbraně nestačily.

Ve druhé fázi války přichází ze Západu na ukrajinské bojiště dodávky tažných houfnic M777 (přes 100 ks), stovky obrněných transportérů(zde i zde) a stovky tanků dodaných ze skladů zemí bývalého sovětského bloku (jen polská armáda již Ukrajině předala cca 500 tanků, poslední bylo cca 200ks PT-91 Twardy).

Ukrajinská armáda je již vyzbrojena desítkami nejmodernějších samohybných houfnic z Británie, USA (Palladin),Francie (Caesary), Německa (PzH 2000), a Polska (Krab), jejichž přesně naváděná munice zajišťuje ničení nepřátelských pozic s chirurgickou přesností.

Rozdílové zbraně: Salvové raketomety a protiradarové střely
A konečně se dostáváme k dodávkám salvových raketometů, které překlopily 2.fázi konfliktu do nynější 3.fáze. Salvové raketomety schopné ničit muniční sklady, palebná postavení a velitelská stanoviště dokázaly v rukou ukrajinské armády výrazně snížit převahu ruské armády v munici a počtu dělostřelecké techniky.

Celkem má již nyní Ukrajina k dispozici kolem 30 salvových raketometů jako jsou HIMARS z USA, M270 MLRS (dodaných Velkou Británií a Nizozemím) a Mars II z Německa.

Ve výčtu dodané západní techniky bychom mohli pokračovat protiradarovými systémy, útočnými nebo zpravodajsky zaměřenými drony (většinou z USA) dodávajícími klíčové informace o poloze vojenské techniky a zázemí protivníka včetně umístění muničních skladů, velitelských stanovišť, protileteckých systémů, atd.

Ukrajinská armáda sice zatím nemá vzdušnou převahu, ale dokáže „oslepit“ vzdušnou PVO ruské armády prostřednictvím raket AGM-88HARM určených k ničení radiolokátorů. Není bez zajímavosti, že vojenští experti tápají, jak a čím byly tyto rakety vystřeleny, protože prozatím HARMy byly konstruovány pro vystřelování z bojových letounů (vzduch země) z letadel F-16 , F-18 a výše. Takže buď Ukrajinci dokázali upravit své Migy/Suchoj(e), což je málo pravděpodobné nebo sestrojili speciální pozemní odpaliště (zase ta ukrajinská improvizace).

Objeví se ukrajinský generál Patton?
Ale zpátky k otázce významu velení u očekávané ukrajinské protiofenzívy, která bude mít nejen vojenský, ale i politický význam. Řeči o tom, že dnes už záleží jen na logistice a je víceméně jedno, kdo ofenzivní operace povede, jsou důkazem neznalosti.

Logistika je samozřejmě klíčová, ale stačí se podívat zpátky do historie vojenských operací Spojenců v roce 1944 v Itálii, kde vinou přeopatrného a statického jednání amerického generála, který po bezproblémovém vylodění u Anzia namísto postupu vpřed se věnoval tak dlouho zajištění předmostí (za tu dobu už mohl se svou armádou napochodovat do Říma), až se německá vojska stačila přeskupit a vytvořit účinnou obrannou linii.

Role velícího generála/důstojníka je při ofenzivních operacích stěžejní.
V nastávající ofenzivě by měl velet důstojník s odvahou, ofenzivním duchem a citem pro manévrovatelnost. Kdo bude schopen na jižních pláních Ukrajiny nebo jinde hnát motorizované obrněné jednotky kupředu a zároveň realizovat obchvaty. Prostě ukrajinská obdoba generála Pattona.

Zbývá jen otázka, objeví se konečně „ukrajinský generál Patton“?

Atraktivní knižní thriller Mračna nad Evropou nyní v prodeji se slevou.