Doněčtí „povstalci“ prohlásili že v jejich republice začne za deset dní všeobecná mobilizace, při níž plánují naverbovat až sto tisíc lidí. Mobilizace bude „zprvu dobrovolná“ (!!!), sto tisíc lidí to má být dohromady v obou povstaleckých oblastech a chtějí to všechno stihnout do jara. Dá se předpokládat, že mobilizace proběhne hlavně v Ruské federaci a dobrovolná bude určitě hodně „zprvu“ a hodně potěmkinsky, jak to na Rusi odjakživa chodí. To zase bude v Rusku vybraných dovolených! Turistický ruch na západ (Ukrajina je na západ od Ruska) dostane po nynějším útlumu mohutnou injekci. Velmi rozumné je to, co k tomuto tématu řekl specialista na problematiku postsovětských států Jan Šír v rozhovoru pro Babišův server lidovky.cz. Mimochodem, moc by mne zajímalo, zda to pan Lékó a jeho spolupracovníci převezmou taky do papírových novin, protože na papíře vychází zatím jen neobratně maskované ruské štvaní (v Právu) a nic neříkající bláto (všude jinde).

Ve sporu o prolomení těžebních limitů v Podkrušnohoří se pan prezident přidal na stranu „menšího zla“, která za sebou ovšem má naše vykutálené postkomunistické odbory. Na nějaké všelidové demonstrace jako v době Velké protikorupční revoluce to zatím moc nevypadá, „občanská společnost“ (různé děti čistého živého typu ProAlt a pod.) už nejspíš zase tahá za kratší konec, na druhé straně barikády však vznikla dost mohutná nátlaková skupina (postkomunističtí velkopodnikatelé, postkomunistické odbory a prezident). Vypadá to tak trochu jako budování základů nějakého korporativního státu, zatím v jedné dílčí záležitosti. Připadá mi přitom krajně podezřelé, že hnutí, které připomíná podezřelé iniciativy lidoveckého ministra Jurečky („naše uhlí proti ruskému plynu“) podporuje takový zuřivý rusofob, jako je ministr Jan Mládek.

Zdeněk Škromach oznámil, že pokud se Miloš Zeman rozhodne v příští prezidentské volbě nekandidovat, pokusí se ho nahradit. To je mimořádně bláznivý nápad. I kdyby ho nakrásně Zeman podpořil, bude ta podpora znamenat spíš polibek smrti, že by zrovna Škromach mohl dostat nějakou výraznou podporu od ČSSD, je nepravděpodobné, ale přitom je to daleko méně nepravděpodobné než to, že by ho v přímé volbě vůbec někdo chtěl volit. Velmi zábavně by např. vypadalo při dnešním rozvržení popularity střetnutí Babiš – Škromach. Doufám, že na něco podobného nedojde.

Zatímco paní kancléřka Merkelová v Budapešti ostentativně odmítla jakékoli dodávky zbraní na Ukrajinu ze SRN, v USA uvažují o tom, že by zbraně dodali. Pokud se evropští mamlasové omezí na to, aby Ukrajině všemi silami pomáhali při boji s korupcí a přísně dohlíželi na to, aby v tom boji Ukrajina snad nefixlovala, na Ukrajinu už dávno proudí a nadále budou proudit (v rámci „dobrovolné mobilizace“) minimálně desetitisíce dokonale vyzbrojených ruských turistů. Je to od EU hnusná, alibistická a krátkozraká politika. Milí bruselští! Problém zatím není až tak a ve všem všudy váš (nemáte ho před vlastními branami), ale až bude, kdo vám pomůže, když vy sami teď dáváte tak špatný příklad?

Ministr Zaorálek „je skeptický“ k podpoře Kyjeva vojenskou technikou, protože prý hrozí riziko, že se tím konflikt rozšíří. Jistě, zatím tam proudí jen ruské dodávky zbraní (a obslužného personálu), takže je naděje, že skončí coby dup – ruským triumfem.

Tomáš Kafka chválí v Babišových Lidových novinách zesnulého německého prezidenta von Weizsäckera za to, že mu bylo jasné, „jak fatální by bylo, kdyby se v německé společnosti někdy v budoucnu opět zahnízdila představa o nespravedlivém poválečném uspořádání“. Přitom poválečné uspořádání bylo fatálně nespravedlivé, Rusové schramstli skoro na půl století prakticky vše, co vojensky obsadili (včetně nás), a nemalá část německého území a přilehlé oblasti byly přitom brutálním způsobem „vyčištěny“ od německého obyvatelstva. To, že se ty nespravedlnosti dnes už nedají odčinit (které nespravedlnosti se vlastně dají odčinit!), je ještě nedělá spravedlivými a není nejmenší důvod, proč o nich jako o nespravedlnostech nemluvit. Jinak takové jednání do budoucna legitimujeme.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.