2.3.2024 | Svátek má Anežka


UDÁLOSTI: Drobné poznámky

16.1.2015

Miloš Zeman prohlásil, že lidé vyznávající jiné kulturní a náboženské hodnoty, kteří nerespektují pravidla země, ve které žijí, by se měli vrátit domů, do svých původních zemí, na něž mají jakousi genetickou závislost. Tady by bylo třeba několik věcí vyjasnit. Především, tato teorie byla u nás už jednou aplikována, a to v letech 1945-6 na Němce, žijící v českých zemích. Žili tu cca 600 let (přinejmenším), pak bylo shledáno, že vyznávají jiné kulturní a náboženské hodnoty a nerespektují pravidla země, a byli posláni „domů“, tj. do Německa. Přitom byli okradeni o veškerý majetek, a tu a tam někdo zavražděn (počet zavražděných se odhaduje buď na pět tisíc, podle české aritmetiky, nebo na 200 tisíc – podle vyhnaných, račte si vybrat, i když to zprůměrujete, vyjde děsivé číslo; kdo chce a má na to žaludek, může se utěšovat, že Němci za války zavraždili lidí ještě víc). Mnoho muslimů žije ve Francii už ve třetí generaci, „genetická“ teorie má navíc lehce norimberský přídech. Není také jasné, co znamená „by se měli“. Je zjevné, že k tomu je bude nutné dokopat, a o tom, koho dokopat a koho ne, budeme rozhodovat my, co vyznáváme ty správné kulturní a náboženské hodnoty a máme tu správnou genetickou závislost. Fuj. Navíc se mne zmocňuje jakási pochybnost, jaké vyznávají náboženské hodnoty např. občané ČR, věřících křesťanů (nás věřících křesťanů, je tu tak nanejvýš 5 %, ti, co věří v mimozemské kosmonauty a různá „něca“, nepočítám). A vůbec, jaké kulturní a náboženské hodnoty vyznává Miloš Zeman? Všiml jsem si zatím jen toho, že má rád sám sebe, a sice velmi vroucně. Rovněž je zcela zjevná jeho genetická závislost na Kremlu. Neměl by se taky „vrátit domů“, mohl by se tam zařadit mezi exponáty toho typu, jako je „car kolokol“ a „car púška“. Je dosti ohavné, jak se u nás atentátů v Paříži využívá k tomu, aby vzniklo bratrství Západu (který má momentálně potíže, které mu ztěžují účinnou obranu) s Východem (tj. s Putinovým Ruskem), který se nás potichounku polehounku chystá znovu sežrat. A šovinistická kýčovitá jednota „proti islámskému nebezpečí“ má u nás sloužit ponejvíce k tomu, abychom se na ruském pekáči pokud možno moc nemrskali. Nepotřebujeme všeobjímající falešnou jednotu proti islámu, který zatím aspoň nás bezprostředně neohrožuje. Potřebujeme se rozdělit na ty, kterým záleží na demokracii, suverenitě naší země a její příslušnosti k svobodnému Západu, a na Putinovy slouhy.

V Teplicích se měla konat třídenní akce s názvem „Muslimské dny“, jejímž smyslem mělo být vylepšit obraz muslimské komunity v očích města. Uznávám, že načasování nakonec dvakrát moc nevyšlo, ale to přece organizátoři nemohli předem vědět. Proto když kdosi prohlásil „obhajovat nyní jejich způsob života mi přijde dost nevhodné“, moc tomu nerozumím. Mělo snad jít o obhajobu způsobu života islámských teroristů?

K Zemanovým výrokům napsal v Právu Lukáš Jelínek: „Početné menšiny (Němci, Židé, Poláci) po dobrém či zlém opustily naše skromné území v předchozím století, se Slováky jsme se rozloučili před třiadvaceti lety.“ To je nehorázná blbost. Chce snad pan Jelínek tvrdit, že Slováci žili „na našem skromném území“? Před třiadvaceti lety zůstali Češi doma a Slováci taky doma. Po čenichu dostali jen ti čeští vlastenci, kteří si mysleli, že jsou „Čechoslováci“ (vytvořeno podle vzoru „kočkopes“), a proto jim patří Tatry. A dostali po čenichu právem.

Přispěvatel ruského koutku Práva Miloš Balabán zase píše: „Teroristické útoky ve Francii zvýraznily, že Evropa musí bojovat na třech frontách: s destabilizací a konflikty v jejím sousedství na Blízkém východě a v severní Africe, s pátou kolonou radikálních islamistů uvnitř Evropy a s rostoucím přílivem migrantů z konfliktních zón. Fronty jsou přitom vzájemně propojené.“ Pan Balabán zapomněl na další, pro nás velmi významnou frontu, totiž tu rusko-ukrajinskou, na pátou kolonu ruských přisluhovačů ve střední Evropě, zejména u nás, a na poměrně početnou a přesně nespočítanou ruskou komunitu v ČR. A není divu, že tuhle frontu jaksi nevnímá: při pohledu směrem od Kremlu totiž není dost dobře vidět.

Každé velké noviny mají jednoho prominentního, zavedeného, reprezentativního čtenáře, který se v rubrice Dopisy čtenářů vyjadřuje za všechno čtenářstvo k problémům dne. V Lidových novinách a MfD to byli, pokud si dobře pamatuji, pánové Milan Březina a MUDr. Vít Šlechta, Libštát - když Babiš oba listy koupil, myslím, že je zdědil. V Právu plní tuto roli Josef Kuthan, Praha. Tentokrát píše k problémům muslimů u nás: „Pokud českým muslimům nestačí, že mohou doma v rodinných kruzích svobodně vyznávat své náboženské přesvědčení a hodlají přenášet problémy své víry do veřejného prostoru s naší odlišnou kulturní tradicí, měli by vždy zcela svobodně uvážit, zda jejich volba najít svůj trvalý domov v České republice byla správná.“ Tedy svoboda, jakou pan Kuthan vymezuje českým muslimům, je opravdu omračující. A dále by se mělo uvážit, zda by nebylo důsledné formulaci „měli by vždy svobodně uvážit, zda jejich volba... byla správná“ nedoplnit ještě o „jinak je vykopeme“.

Lidovecký místopředseda Bartošek se domnívá, že Evropě hrozí to, co se stalo starověké Římské říši v době jejího zániku: „Brutální a primitivní barbaři rozložili tisíciletou vyspělou společnost a s jejím uměním, architekturou, filosofií a propracovaným politickým systémem...“ Pan místopředseda se mýlí, Římská říše se rozložila sama, a kvůli své rozloženosti a prohnilosti se už nedokázala ubránit barbarům. Teprve v tomto pojetí je „římský případ“ pro nás opravdu inspirativní.

„Francouzský pochod jednoty byl akcí výjimečnou – svojí masovostí i tím, jak pospolu kráčeli znesváření představitelé Palestiny i Izraele či Ukrajiny i Ruska. Byl to také ojedinělý případ, kdy dnes státníci dokážou najít společnou řeč,“ píše v Babišových Lidových novinách Petr Pešek. Tahle jednota je ovšem iluzorní, protože vůbec nic neznamená: Palestinci chtějí i nadále zničit Izrael a Rusko schramstnout Ukrajinu.

S tím, co píše tamtéž prof. Halík, naopak souhlasím: ty karikatury jsou mnohdy nechutné, a ke svobodě patří nejen je publikovat, ale moci taky veřejně říci, že jsou nechutné. A zavraždění karikaturistů z Charlie Hebdo je nepochybně útok na demokracii a svobodu projevu, ale to ještě neznamená, že by ti karikaturisté byli jejími průkopníky. Čili: ani já nejsem Charlie.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.