Hlavní událostí dne jsou pořád teroristické útoky v Paříži. Už jsem o nich něco psal, jen bych chtěl ještě zvlášť zdůraznit, že vzbouřené emoce jsou docela pochopitelné ve Francii a taky v západní Evropě, které se to všechno přímo dotýká (problémy s imigranty jsou jejich záležitostí, s níž si zatím navíc dovedou jen obtížně poradit). U nás to má charakter intelektuálské hysterie a zároveň pohodlné a kýčovité solidarity, která nic nestojí. A hlavně a předdevším: odvádí to pozornost od našich aktuálních problémů. I my máme silnou a navíc přesně nespočítanou imigraci z oblasti, která si vůči nám dělá jakési mocenské nároky (Rusko), na východ od nás jsou destabilizované oblasti, z nichž lze takto neklid pomalu a postupně importovat i k nám (východ Ukrajiny, jehož destabilizaci ovšem nemá na svědomí Ukrajina, nýbrž Rusko). Navíc naše mocenské špičky (hlavně prezident a jeho okolí) mají těsné přátelské vztahy ke Kremlu (ostatně co Zemanovi a spol. zbývá, žádnou velkou veřejnou podporu zrovna teď doma nemají, a už vůbec ne takovou, která by se zhmotnila v nějaké politické straně, ta se Zemanovi nepovedla). Zatímco islámský terorismus je pro nás jistě nebezpečí, ale zatím naštěstí pouze potenciální, probuzený ruský imperialismus je nebezpečí hmatatelné, a to tím víc, že Západ je teď problémy s Blízkým východem všeobecně a s islámskými teroristy zvlášť zaneprázdněn natolik, že pro něj bude obtížné čelit zároveň agresivní ruské politice, zvlášť tam, kde se opírá o relativně významnou domácí pátou kolonu. Pro různé hysterické křiklouny v našich médiích (dva typické příklady: J. X. Doležal v Reflexu.cz navrhuje zakázat islám a Teodor Marjanovič, ten nikdy nesmí při podobné příležitosti chybět, v Babišově MfD žádá prezidenta, aby in memoriam vyznamenal zavražděného šéfredaktora Charlie Hebdo) a pro lidi, kteří se na pařížské tragédii chtějí vypočítavě přiživit, by mělo platit: Hic Rhodus, hic salta.

Karikaturista Kemel (dříve MfD, nyní Právo) se brání strachu. Myslím, že v jeho případě je to zbytečné, zrovna on se nemá čeho bát. V rozhovoru pro Právo mj. řekl: „Samozřejmě se řídím také zaměřením novin a médií, pro které pracuji. Pokud dělám pro pravicový deník, tak tam jsou ochotni publikovat jiné kresby než v levicovém. To člověk podvědomě vnímá.“ Z toho plyne, že pokud chce mít člověk typu pana Kemela úplnou tvůrčí svobodu, musí publikovat zároveň v jednom „levicovém“ a v jednom „pravicovém“ médiu.

Prezident Zeman odpověděl na polemiku, kterou s ním vedou čeští ukrajinisté ohledně Stěpana Bandery. Jeho odpověď je demagogická reakce táborového řečníka a připomíná zároveň bojové výlevy obhájců Rukopisů, obhájců chýr o rituální vraždě v době Hilsneriády a ze současnější doby štvavé projevy různých obhájců „odsunu“ sudetských Němců (k nimž ostatně patřil po jakémsi počátečním popřevratovém zaváhání i on sám). Této demagogii je třeba ze všech sil čelit, doufám, že se to ukrajinistům povede.

Výrazný a dlouhodobý přispěvatel ruského koutku Práva Jan Eichler napsal v souvislosti s nebezpečími, jaká by nám mohla hrozit od islámských teroristů: „Další záminkou mohou být úvahy o nasazení našich vojáků na Golanských výšinách (vede je prezident Zeman, bd) – to by totiž mohlo být interpretováno jako jednostranná podpora Státu Izrael proti Palestincům.“ Jsem za prvé přesvědčen, že v současné době, za nynější situace v palestinském táboře, je nutné jednostranně podporovat stát Izrael, a za druhé, že naším prvořadým úkolem není nedávat záminky různým vrahounům, ale chovat se slušně.

V Gazetě Wyborzcej informovali podrobně o tom, nakolik je polská strana zneklidněna českou trucakcí ve věci oslav osvobození koncentračního tábora Osvětim ruskou armádou. Oslavy proběhnou koncem měsíce a bylo by velmi nemilé, kdyby se celá tahle nepříjemná záležitost, o které jsem tu už před časem psal a která se nás bezprostředně dotýká, octla ve stínu islámského terorismu. Tohle, „paralelní oslava“ provozovaná zjevně v ruském zájmu, a nikoli islámský terorismus, je náš problém. K tématu se vrátím.

V Babišově MfD se Josef Kraus z Univerzity obrany bojovně táže, rovněž v souvislosti s pařížskými teroristickými útoky: „Budeme rozhodně jednat v zájmu obrany hodnot křesťanské Evropy?“ Jak ale má česká společnost, v níž jsou křesťané (v níž jsme my křesťané) v nepatrné menšině, bránit hodnoty křesťanské Evropy, o nichž má jen mlhavou představu a navíc jí povětšinou mohou být ukradené? Kdybychom aspoň byli ochotni a schopní hájit svou svobodu a suverenitu proti jejím domácím nepřátelům a těm, co jde z „blízkého zahraničí“ ze všech sil podporují.

Někteří ruští politici už situaci po teroristických útocích v Paříži komentovali pragmaticky a „racionálně“ (cituji z Babišových LN): „Tragédie v Paříži dokazuje, že to není Rusko, kdo ohrožuje Evropu.“ Tedy to by si teď měli na Západě a taky v ČR myslet. Že si to na Západě třeba budou chvilku myslet, asi ano, mají jiné starosti, a ostatně Rusko neohrožuje bezprostředně je, daleko spíš nás. „Rozptýlí se pozornost Evropy i USA a nebude tolik věnována Ukrajině.“ Tedy přesněji řečeno Ukrajině a dalším ohroženým oblastem východní Evropy. Tedy i nám. Vzniká situace, kdy si o svobodu a demokracii budeme muset zřetelně říci sami, pokud chceme, aby si nás někdo všiml a někdo se nás zastal – a budeme si o ni muset říci v konfrontaci s našimi autokraty na Hradě a v podhradí a s jejich ruskými patrony.

******************************************
Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí.
T. G. Masaryk