Pozoruhodné je, jak se podařilo v našich novinách skoro úplně potlačit zprávu o posledním volebním průzkumu agentury ppm factum. Přitom na něm vlastně není nic až tak pozoruhodného: vyhrálo by ANO, druhá by byla ČSSD, třetí komunisté, čtvrtá TOP 09, pátá ODS a šestá KDU-ČSL, Úsvit by se do Sněmovny vůbec nedostal. Tedy nic pozoruhodného až na jednu jedinou věc: ANO by vyhrálo před ČSSD o necelá 2 % (22,3 proti 20,5), což v přepočtu na mandáty představuje čtyři poslanecká křesla. V tom se agentura rozchází se všemi ostatními průzkumy, podle nichž ANO vede se závratným náskokem. A pozoruhodné rovněž je, že něco podobného se u nás už zjevně nesmí publikovat nebo, přesněji řečeno, je možné účinně zabránit tomu, aby to vešlo příliš ve známost. A jedno s druhým to činí výsledek průzkumu ppm factum věrohodnějším než ty ostatní, které Babišovi věští moc a slávu. A je třeba říci: průzkumy sice nějak ovlivňují veřejnost, ale ten vliv by se neměl přeceňovat, pitomců, kteří volí s ohledem na to, aby dali hlas nejsilnější straně, nebudou davy, stejně se nikdo nedozví, jak hlasovali, a nemohou se tím nikde prokázat. Zároveň je třeba optimisticky zdůraznit, že ovlivnit voliče jako celek je daleko obtížnější úkol než ovlivnit pár respondentů nebo nějakou agenturu.

Místopředseda KDU-ČSL Bartošek prohlásil, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš by si měl vybrat mezi spravováním země a svým Agrofertem. Svatá prostoto! Pan Babiš si přece už dávno vybral: vybral si obojí. Pan místopředseda dále říká, že za komunismu určitá část národa kolaborovala a škodila svým blízkým. To platí i nyní, zejména o některých politických stranách, které se v duchu své dlouholeté tradice pokoušejí přesvědčit veřejnost, že sedí zároveň ve vládě (kde nemají co dělat) i v opozici (kde nejsou). Pan místopředseda dále definuje českou národní svatou trojic: Baťa, Masaryk, Havel. Je to poněkud nesourodé uskupení.

Parlament i krajské samosprávy řeší úkol, co s Vojenským újezdem Brdy. Spor je prý hlavně mezi Středočeským a Plzeňským krajem, ani jeden o území zasviněné nevybuchlou municí moc nestojí. Nejlepší by bylo postoupit území Ruské federaci. Vzhledem k chování místních domorodců v době, kdy se jednalo o vybudování amerického radaru, lze předpokládat, že by to v referendu hladce prošlo.

Nový ministr dopravy (za Babišovo ANO) Ťok se sám definuje jako „pravicový politik za sociálním cítěním“. Politik, který si formuluje takovouhle charakteristiku, dává najevo, že je schopný úplně všeho.

Tibetský dalajláma se zúčastnil setkání laureátů Nobelovy ceny za mír v Římě (mělo být původně v Jihoafrické repubice, ale tam by ho nepustili) a zajímal se ve Vatikánu o to, zda by jej přijal největší z našich moderních katolických světců, papež chudých František, jehož u nás dnes opěvují snad všichni, od komunistů po Teodora Marjanoviče. Svatý muž jeho žádost prostřednictvím svého mluvčího odmítl s poukazem na „delikátní situaci“ ve vztazích s Pekingem. Prý ne že by snad měl strach, jak dalajlámovi následně vysvětlili zástupci Vatikánu, ale má obavy o osud čínských katolíků. Je to od papeže chování zbabělé, proradné, veskrze ohavné – a hlavně politicky zhoubné. Vždycky mi trochu vadilo, když okázale demonstrovali svou solidaritu s Tibetem a dalajlámou třeba Havel nebo Schwarzenberg – měl jsem dojem, že si na neštěstí Tibeťanů honí vlastní politické triko. Ale překousl jsem to, protože zjevné je, že Čína Tibet proti jasně vyjádřené vůli místního obyvatelstva okupuje, že dalajláma je legitimním představitelem Tibetu a že se takové věci prostě nemají za žádných okolností mlčky trpět. Nelze vyhandlovat neštěstí Tibeťanů za štěstí čínských katolíků, je to nemravný kšeft. A navíc, papež tím čínským papalášům dává najevo: když mne zmáčknete, funguje to. Jsem podělaný. Můžete to zkoušet znovu. Dělá tedy totéž, co v Číně před nedávnem předvedl náš pařez, měkota a dub Zaorálek. Jen u hlavy katolické církve je to ještě nepředstavitelně větší ostuda.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.