Spor o platy ústavních činitelů se nakonec vyřešil nejkopromisovatějším kompromisem: platy nevzrostou jen tak, aby se to vůbec nepoznalo, ale nevzrostou ani tak, aby se to nějak moc poznalo. Tento růstový trend má být zachován i do budoucna, jednou provždy. Vládní koalici nakonec pomohli s prohlasováním návrhu komunisté, ANO hlasovalo jen tak, aby nehrozilo, že propadne (devět poslanců pro). A je to, jak se zdá, největší výkon Poslanecké sněmovny za tento rok.

Lukáš Jelínek přišel v Právu s dosud nejoriginálnější definicí KSČM: „KSČM je nositelkou radikální politické alternativy“.

Právo přineslo podrobnou informaci Karoliny Brožové o „spouštěči“ protizemanovských protestů Martinu Přikrylovi. Cituji z něho: Na Facebooku „vytvořil událost“ Chci si s vámi promluvit, pane prezidente a napsal: „Přál bych si, abychom se 17. listopadu sešli na Národní třídě a ,vystavili‘ prezidentu republiky červenou kartu symbolizující vyloučení, odmítnutí. Sejdeme se na místě a budeme mlčky očekávat hlavu státu. Když přijde, odstartuje náš protest samotný příchod. Když nedorazí, odstartujeme ho sami. Na povel píšťalky zvednou účastníci demonstrace nad hlavu červenou kartu. Na velikosti nezáleží. Jde o jakoukoliv červenou kartu. Budete-li chtít doprovodit vyloučení pískotem na píšťalku, můžete.“ Nešlo tedy ani tolik o to, promluvit si s prezidentem, jako dát mu zahulit. Musím zdůraznit, že proti tomu nic nemám. Jsem přesvědčen, že nejde o to vést s prezidentem dialog, ale legální a ústavně konformní formou ho dostat z úřadu, resp. přispět k tomu, aby buď sám odešel (což je krajně nepravděpodobné), nebo byl úřadu zbaven. Přitom dnes nejde ani náhodou jen o to, nýbrž mimo jiné i o to. Chápat to jako rozhovor je poněkud nešťastné.

Stanislav Balík se ve svém komentáři v Babišových Lidových novinách zmiňuje mj. o tom, že Andrej Babiš požaduje, aby platy poslanců stanovila vláda, a to v závislosti na tom, jak rychle schvalují zákony. A píše: „Jestli někdo dosud pochyboval, že šéf ANO nepochopil základní principy parlamentní demokracie, nyní musí vidět, jak na tom je.“ Pan Babiš ve skutečnosti velmi dobře pochopil základní principy parlamentní demokracie a především velmi dobře ví, že parlamentní demokracie je něco, co zásadním způsobem brání autoritativnímu způsobu vlády – proto je jí třeba, dejme tomu, pořádně přistřihnout křidélka. A musí se to dělat tak, aby veřejnost příliš nereptala – tj. nereptala dříve, než bude pozdě.