Nejvyšší správní soud v Brně zamítl kárnou žalobu na státního zástupce, který údajně chybně posoudil případ, jejž měl na starosti, takže obžalovaní byli pak zproštěni obžaloby. Jako právní laik se NSS nedivím, mají trestně právní spory být řešeny tím způsobem, že když vyvázne obžalovaný, odnese to žalobce? Řekl bych, že by to byl jakýsi zpětný pokus zasáhnout do výkonu spravedlnosti a že by se to nemělo dělat. Což jistě neznamená, že si státní zástupci mohou dovolit úplně všechno.

Soudě podle agentury CVVM má česká společnost velmi deformovaný a oslabený smysl pro nebezpečí. Vinu na tom nepříznivém dojmu má ovšem sama agentura, která klade respondentům zavádějící a nesmyslné otázky, tj. předem definuje okruh hrozeb tak, že mezi nimi chybí znovuprobuzený ruský imperialismus. Takže to vypadá, jako by se lidé u nás nejvíc báli „organizovaného mezinárodního zločinu“. V malounko přeneseném slova smyslu je ovšem možné uvést, že ruský Drang nach Westen a ruská subverse na Ukrajině je vlastně taky formou mezinárodního organizovaného zločinu, muselo by se to ovšem v rámci toho průzkumu říci nahlas, tedy aspoň respondentům. Dovolil bych si odhadnout, že se tak nestalo. Pak není divu, že si lidé prostě vyberou jako nejreálnější jedno z nabízených osmi málo reálných nebezpečí (organizovaný mezinárodní zločin, teroristické skupiny či jednotlivci, radikální náboženská hnutí, uprchlíci, krajně pravicové skupiny, cizinci žijící v ČR, krajně levicové skupiny, cizí zpravodajské skupiny). Poněkud reálnější je hodnocení toho, která země představuje reálnou hrozbu pro ČR. Nás, co si myslíme, že je to Ruská federace, je ovšem mizivých 28 % - přesto představujeme mezi dotazovanými relativně nejsilnější skupinu, těsně za námi je ovšem 21 % přesvědčených o tom, že pro ČR nepředstavuje reálnou hrozbu žádná země, a na třetím místě jsou ti, co se domnívají, že nás nejvíc ohrožuje Ukrajina (!). Těchto nebezpečných šílenců je mezi námi 14,9 %. Údajům z průzkumu ovšem není třeba přikládat tu poslední vážnost – zároveň si totiž většina lidí myslí, že jim a jejich blízkým dvakrát moc nic, a tedy ani Rusko, nehrozí (67 % proti 30 % pesimistů). Česká společnost už je na tom o něco hůř (42 % optimistů proti 53 % pesimistů) a lidstvo je vysloveně ztraceno (34 % optimistů).

Podle volebního modelu agentury Median pro volby do PS babišovci mírně ztratili, nicméně pořád s 23,5 % bezpečně vedou, druzí jsou sociální demokraté (21 %), třetí komunisté (14 %). Následuje poražená reakce, k níž voliči neustále počítají i KDU-ČSL (nejsilnější z této skupiny, TOP 09, má 10,5 %). Žádný posun v tabulce tedy vlastně nenastal, situace je už přes rok setrvalá. V tom se všechny průzkumy vzácně shodují: Babiš suverénně vede a pořadí stran v tabulce se prakticky vůbec nemění.

V Poslanecké sněmovně zuří boj o to, zda prezidentovi snížit nebo nesnížit finance na zahraničí cesty. Navrhovatelé poukazují na to, že beztak dělá v zahraničí jenom ostudu a podrývá zahraniční politiku vlády. Skeptici namítají, že pak bude stejně tu problematickou část Zemanova cestování hradit Rusko. Proč ne, aspoň by se pak to, kdo pana Zemana platí, stalo zcela transparentním. Dnes se člověk může jen dohadovat. Snížení výdajů na prezidentské cestování chtěl původně navrhnout poslanec KDU-ČSL Gabal, neprošlo to přes klub strany: předseda klubu Mihola řekl Babišovým LN, že by KDU-ČSL případně mohla podpořit podobný návrh opozičních poslanců, poněvadž „některé věci se z opozice navrhují snáz“. Jak krásná příležitost k udělení bobříka vyčůranosti za prosinec 2014, už dávno jsme žádného neudělili. Poslanec Stanjura zase prohlásil, že je tu příležitost pro silnou parlamentní podporu zahraniční politice vlády, „ta by si ale pro ni musela přijít“. Správná formulace by měla znít „ta by ovšem nějakou musela dělat“.

Jako přízrak Hamletova otce v Shakespearově tragédii se na dnešní komentářové dvojstránce Práva vyjímá příspěvek velvyslance ČR při NATO Šedivého. Pan velvyslanec tam plní jen povinnost loajálního státního úředníka (v tom je odjakživa zdatný), ale kontext se nám zatím posunul.

V Babišově MfD se Luděk Navara pochvalně zmiňuje o tom, že Ústavní soud nyní už pracuje na plný plyn, protože spolupráce mezi prezidentem a Senátem při jmenování soudců ÚS probíhá daleko lépe než v uplynulých letech. Jak málo stačí panu Navarovi ke spokojenosti! V minulosti spolupráce vázla, a z toho se poznalo, že pořád ještě aspoň trochu o něco jde.

ODS na Praze 10 (sídlo šedé eminence pražských babišovců Radmily Kleslové) se nejprve pokoušela spolupracovat s TOP 09, ale TOP 09 dala přednost koalici s babišovci. ODS usoudila, že pokud chtějí ubránit to, co mají (slova právníka Choděry), musí se taky snažit, a podpořili ANO, aniž by se stali členy koalice (zjevně výměnou za posty ve výborech). Teď se prý uvažuje o zrušení místní organizace ODS na Praze 10. Je pozoruhodné, jak je demokratická opozice neschopná držet vůči „Novým pořádkům“ své notně podvrácené pozice. Opravdu Orwellův hostinec!