Je hezké, když přes všechny revoluční změny poslední doby nalézá člověk v každodenním životě kolem sebe prvky kontinuity. O to se stará mj. anketa Zlatý slavík. Je příjemné cítit, že jsou tu jakési základní jistoty: Karel Gott je zlatým slavíkem už minimálně půlstoletí, Lucie Bílá čtvrtstoletí. Co, jaké kataklysma by se asi muselo stát, aby se něco změnilo i tady? Buďme tomu rádi. Ač se všechno kolem nás čím dále, tím rychleji mění, to základní je pořád na svém místě: tj. na tom, na němž to bylo za Antonína Novotného, i na tom, na němž to bylo za Václava Havla.

Premiér a předseda Sobotka si vybírá svého statutárního zástupce v ČSSD. Výběr je mezi dvěma kandidáty: jeden ho před časem zradil se Zemanem, druhý ho v téže době nejdřív zradil se Zemanem, ale vzápětí nato zradil i Zemana. Vybral si toho druhého. Výběrovým kritériím pana Sobotky moc nerozumím.

Andrej Babiš se vyjádřil v tom smyslu, že by byl v budoucnosti rád premiérem, nikoli prezidentem. Prezidentem by prý docela dobře mohl být Sobotka. Na to v ČSSD zuřivě zareagovali vesměs Zemanovi nohsledi: Foldyna, Tejc, Jandák (a Hamáček, který je cosi jako „neutrál“). Z jejich reakcí nepřímo plyne, že Babiš jako premiér by jim vůbec nevadil, vadil by jim Sobotka na místě prezidenta. Babiš ovšem Zemanovi ani trochu nedůvěřuje a dělá mu v současné době asi dobře, když mu někdo pomáhá držet Zemana zkrátka.

Miloš Zeman zjevně obešel české velvyslanectví na Ukrajině i ministerstvo zahraničí a dohodl se s ministrem vnitra Chovancem o importu (zatím) několika desítek „krajanů“, jak se dnes říká, a to z Doněcké oblasti kontrolované Rusy. Moc by mne zajímalo, jak vypadá etnická mapa někdejšího českého osídlení na Ukrajině. Volyň je oblast při hranicích Polska (každý si to může najít ve Wikipedii). V každém případě je to ovšem o fous věrohodnější, než kdyby byli dovezeni z podmoskevské oblasti nebo z Novosibirska. Taky doufám, že aspoň první várka přijede neozbrojena.