Podle Kubkovy ČLK je zdravotní dokumentace majetkem zdravotnického zařízení nebo lékaře. Když se pacient, ta kurva, rozhodne svého lékaře zradit a odejít od něj, tj. stane se mu nevěrným, dostane jenom výpis, podle uvážení vrchnosti, a ne kartu jako takovou. Tu musí mít k dispozici lékař, kdyby si jeho proradný (bývalý) poddaný snad dovolil na něj stěžovat. Člověk by řekl, že když se člověk odváží přejít od jedné vrchnosti k druhé, měl by mít právo i na veškerou dokumentaci, je to dokumentace primárně o něm a ne o panu doktorovi, a může na ní záviset jeho život. A neměl by přece být problém, aby si zhrzený lenní pán zároveň nechal po určitou dobu kopii dokumentace ke své potřebě (aby se mohl bránit neopodstatněným stížnostem, tu potřebu samozřejmě chápu). Kvantum drzosti, která je obsažena v argumentaci ČLK, je omračující. Bylo by asi dobré, aby si pacienti, pokud je to ještě možné, založili nějaký spolek na sebeobranu před ČLK a před přidruženými organizacemi, které chrání zájmy pacientů podobným způsobem jako kdysi hájilo ROH zájmy všech pracujících a volí si za tím účelem i prezidenty atp. Tady jde doslova o život. V éře mohutně se rozvíjejícího babišismu jsou ovšem vyhlídky pacientské sebeobrany minimální.

Andrej Babiš by rád řešil problém výběru a odměňování manažerů státních a polostátních firem. „Upravovat cestou zákona problematiku, kde je možné dosáhnout téhož cíle jinými, nelegislativními prostředky (např. naganem, bd), je podle mého názoru v rozporu s principy dobré správy a snahou omezovat nadměrnou regulaci a nadprodukci právních předpisů.“ To je roztomilý argument. Když jsem kdysi pracoval jako programátor u počítače, koloval v našem oboru vtip, že každý počítačový program jde zkrátit a v každém programu je nějaká chyba (což obojí je pravda): domyšleno do důsledků z toho logicky plyne, že každý počítačový program lze zkrátit na jednu jedinou instrukci, která je blbě. Podle právní teorie pana Babiše lze dojít k obdobnému závěru, pokud jde o oblast práva: každý právní systém lze nakonec redukovat na jeden zákon, který není k ničemu.

Na prezidenta Zemana působila nedávná návštěva putinovské konference na ostrově Rhodos podobně jako konzerva špenátu na Pepka námořníka, a s vervou se pustil do českého velvyslance na Ukrajině (s činností úřadu je krajně nespokojen). Spekuluje se o tom, že tam prezident chce prosadit svého člověka. Myslím, že je to hodně nepřesné: nejde mu o jednu osobu, ale o to, aby získal další možnost, jak dirigovat českou zahraniční politiku v této citlivé záležitosti směrem dejme tomu Rhodos.

Dva dny před volbami zmítá českou politikou a novinami spor o to, kdo se choval vlastenecky a kdo nevlastenecky při obhajobě našeho národního paládia, Věry Jourové, při jejím heroickém zápase o křeslo eurokomisařky. Nevlastenecky se podle pana Babiše chovali nejen Mach a Zahradil, ale taky Polčák. Vypadá to, jako by jakési manko vlastenectví bylo i na straně ČSSD. Paní Jourová se stává pro národ něčím, čím pro něj bylo v roce 1881 Národní divadlo. Člověk se skoro bojí, aby nám nechytla.

Jiří Pehe si v Listu českých právníků libuje, jak (podle posledních průzkumů) vzrostla důvěra veřejnosti v politické instituce, „a to v podstatě na všech úrovních“. Průzkumy tohoto typu neradno přeceňovat, ale v určitém slova smyslu bude jejich potvrzením či vyvrácením výsledek nadcházejících voleb. Jako zásadní opozice se prezentuje TOP 09, její kampaň je postavena na obhajobě národní suverenity před vládou a prezidentem. Vzhledem k tomu, že se volí do místních zastupitelstev (samozřejmě včetně velmi důležitého pražského) a do třetiny Senátu, a vzhledem k tomu, že veřejnost je vyčerpaná revoluční vlnou, je to hodně odvážné. Zareaguje citlivě na Kalouskovo heroické volání? A jak by vlastně musely volby dopadnout, aby se poznalo, že TOP 09 uspěla? Tak, že pan Bursík vyhraje na Praze 1 a TOP 09 obhájí v Praze pozici nejsilnější strany? A co když něco z toho nevyjde, jak velká je to prohra? A je prohra TOP 09 a přidružené „občanské společnosti“ (Bursík, Kocáb ad.) prohrou demokracie v ČR, nebo jen prohrou jednoho z vícera poměrně nestydatých uskupení? Je to poměrně riskantní a nezodpovědná taktika.

Podle Babišovy MfD prohlásil kdesi kandidát ČSSD na pražského primátora Miloslav Ludvík: „Komunální politika by měla být o tom, jestli je město uklizené, jezdí hromadná doprava, teče voda a město je k žití. To není o tom, jestli jste pravicový, nebo levicový.“ To je, obecně vzato, babišismus. V politice nakonec vždycky jde o ideje, ne o pouhá prakticko-technická opatření, od nichž se dá ideologie odseparovat. Chyba české politiky nebyla v tom, že byla pravicová a levicová, ale že pravice a levice spolu nedokázaly pořádně vyjít. Demokracie je systém, kde spolu zásadní protivníci dokážou komunikovat, protože kromě rozdílů mají ještě taky něco společného. Kde i nepřítel je bližní. V cynické politice, která nedbá na ideje, je konsensus ještě obtížnější než tam, kde se střetávají vyhraněné názory.

Bruce Willis má prý hrát hlavní roli primáře v pokračování známé dietloviny Nemocnice na kraji města. Nedovedu si představit nic skurilnějšího. Bude to zjevně velmi pozoruhodný experiment, pokus naroubovat prvky akčního filmu na normalizační slátaninu.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.