„Héč, já s tebou nemluvím!“ To bývají výkřiky nejprotivnějších spolužaček, kterými se ony snaží dokázat svoji nenahraditelnost a svým nekamarádkám jejich zbytečnost. To bývá tak v dobách, kdy holčičkám je do deseti let. Pak dostanou rozum. Kluků se většinou takové výrony komunikace netýkají. Ti se většinou poperou a je hotovo. Ale vyrostou z toho opravdu všichni? Dostanou opravdu všichni rozum?

Aby z toho vyrostli, je pro normální život hodně důležité. Pouze ti nejhloupější sousedé spolu nemluví. Ti trochu normální si svoje spory vyříkají, třeba se i pohádají, ale nakonec zjistí že ta spadaná jablka na zahradu souseda za hádání nestojí. Je možné z nich přece udělat calvados! Proč by se lidé nedomluvili, proč by vůbec měli dar řeči? Tak by to snad, alespoň ve většině případů, mělo chodit mezi lidmi.

Ale co politici? Přece jsou to také lidé. No, jak kteří. To jsem si pomyslela, když jsem přečetla zprávu, že předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR a předseda Senátu PČR budou bojkotovat schůzku se svými visegrádskými protějšky a pošlou místo sebe místopředsedy. Každý, kdo se někdy jenom trochu pohyboval v oblasti politiky či diplomacie, ale i ten, kdo má pouze slušné vychování ví, že by to byla nezdvořilost, spíš urážka. Na štěstí už se takové věci neřeší pomocí kordů nebo pistolí. Souboje jsou pouze slovní a novinářské. Ale proč ta nevůle k setkání s vysokými představiteli V4? No přece proto, že jsou mezi nimi i Maďaři a možná už vadí i Poláci. Tak je oba pourážíme a budeme kingové. Asi jak pro koho!

Milí politici na jakékoli úrovni. Občané této země vás nevolili proto, abyste opakovali dětské manýry ala „héč, já s tebou nemluvím“. Vy s nimi prostě mluvit musíte. Nejsou to přece lidožrouti nebo vrahové neviňátek. Nemají sice stejný názor jako vy sami, možná jsou vám i lidsky protivní jak nezaplacená činže. Ale tak to prostě chodí. Dali jste se na vojnu tím, že jste někam kandidovali, tím, že jste byli zvoleni, tak prostě musíte. A pokud jste se na vojnu dali, bojujte prosím bez bodných ran a pokud možno decentně a elegantně. A hlavně: ve prospěch své země, která je vaše, ale-a na to nezapomínejte-i naše. V její prospěch máte pracovat, tj. v tomto případě jednat až do roztrhání těla. To mají být vaše schopnosti. Pokud je nemáte, tak proč tam vlastně jste? Přece nikoli kvůli srdceryvným projevům na veřejnosti.

V tomto případě, kdy předsedové obou komor parlamentu jednat odmítli, skončilo vše bodem pro premiéra Fialu. Poté, kdy se slovenští organizátoři rozhodli původní setkání předsedů parlamentů V4 zrušit, setkání se uskuteční 24.11. t.r. na úrovni ministerských předsedů. Ona totiž energetika, ekonomika, migrace a jednání třeba o neevropském řešení složité ekonomické situace, tj. balíčku Německa ve výši 200 mld eur, neboli podpory vlastní ekonomiky proti ekonomice okolních států, to přece stojí za trochu jednání a třeba i přemáhání. Svoje zásady musí politik uplatňovat tak, aby byly zřetelné podle pozitivního výsledku, nikoli halasením přes hranice. Malé děti na sebe pokřikují, dokonce i vyplazují jazyk. To ale přece dospělí nedělají.

Pro premiéra Fialu je to zatím bod. Zatím. Uvidíme, s čím se vrátí. Také byste chtěli být tou pověstnou zlatou muškou při jejich jednání?