Ve středu 28. února schválila Sněmovna novelu občanského zákona. Podle ní mohou stejnopohlavní páry uzavírat partnerství s většinou práv, jaká mají v manželství muž a žena. Omezení se týká práv k dětem, to je jádro sdělení o tom, jak v poslanecké sněmovně dopadlo jednání o instituci, která dostala nom de guerre Manželství pro všechny – dokonce i zkratku MPV. Už na první pohled je zřejmé, že výsledek je kompromis což je ostatně princip demokratického přijímání zákonů. O posuzované předloze se předpokládalo dlouho před hlasováním, že tak nějak skončí. Parlamentní kompromisy obvykle zklidní vášně, tentokrát asi bude mít opačný efekt.

Pro a proti

Pro životní situaci stejnopohlavních párů, pokud ovšem budou chtít do svazku klasifikovaném jako „partnerství‟ vstoupit, bude mít nová norma pozitivní efekt. Dnešní právní systém připomíná nepřátelskou, život ohrožující džungli. Nová úprava přece jen dává stejnopohlavním párům větší naději na přežití. Výrazně se to projevuje za situace, kdy jeden z partnerů má dítě, novela tuto situaci normalizuje. Budoucnost ukáže, zda kolik párů to bude brát jako výrazný benefit. Od roku 2006 se počet registrovaných partnerství pohyboval od dvou do tří set padesáti ročně, kdežto muži se ženami uzavírají kolem padesáti tisíc ročně. Registrovaných partnerství je tedy početně asi jedno a půl procenta manželských svazků. Stejnopohlavní manželství umožňuje 37 států světa a zde se počet jednopohlavních sňatků pohybuje od jednoho do tří a půl procent. Nejvíce jich nečekaně je v katolickém Španělsku, Pew Research uvádí 3,4%, celosvětový průměr je kolem dvou. Jsou to tedy větší počty než naše „registrovaná partnerství‟. Jistě je to způsobené i tím, že pojem „manželství‟ je sympatičtější a těší se vyššímu stupni společenského uznání, než jakási „registrace‟. Zdánlivá formalita je důležitá, má citový a společenský význam. Novela však s názvem s „manželství‟ nepočítá a dá se tedy čekat, že bude mít pro stejnopohlavní páry mnohem menší atraktivitu. V tomto smyslu tedy jde jenom o jakýsi „upgrade‟ stávajícího registrovaného partnerství. Bude záležet na racionální úvaze, jaké jsou výhody a nevýhody života jaksi bez požehnání úřadů oproti registrace. Ano, bude to nadále registrace, bez emotivního oparu, jaký kolem sebe manželství přece jen má.

Je jasné, že příběh nekončí, zápas o MPV bude pokračovat. V dalším kole, těžko odhadovat, kdy k němu dojde, se patrně přistoupí i na označení „manželství‟. V tom mají zastánci MPV pravdu, označení stejnopohlavního partnerství jako „manželství‟ opravdu nikomu neublíží, rodinu ve složení máma, táta a děti neohrozí. Obtížněji řešitelný ale bude problém s osvojováním dětí. Novela umožňuje osvojení dítěte ve svazku, kde jeden z jeho členů je biologický rodič. Co ale s dětmi jaksi odjinud?

Uvažované osvojování dětí z dětských domovů je méně problematické než metoda tzv. náhradního mateřství. Na této půdě se už dostáváme do vážných právních a etických problémů. Zákonodárce už nerozhoduje jen o dospělých svéprávných osobách, ale o osudu dosud nenarozených dětí. Třeba jednou dospějeme k umělé reprodukci, jak ji před sto lety popsal Aldous Huxley v Konci civilizace. Jsme tomu ale ještě daleko a vize budí emoce.

Politický rozměr

V těchto souvislostech působí komicky triumfální prohlášení Aleny Schillerové, že se Česko stává 38. světa s rovnými právy pro páry stejného pohlaví, přičemž její hnutí ANO má na tom nehynoucí zásluhu, neboť bez jeho poslanců by zákon neprošel. Principál Andrej Babiš totiž nařídil hlasování národofrontovního typu, takže pro bylo 65 poslanců a jen jeden se zdržel. Okamura nařídil „ne‟ a všichni z SPD drželi basu: na tomto postoji je odpor vůči progresivismu čitelný. Zato Babišova strategie je podivná. Komu se chtěl zalíbit? Schillerová vykřikuje, že se vládní hlasovací „mašina zadrhla‟. Tím má na mysli, že poslanci ODS a lidovců hlasovali různě, podle vlastního uvážení, což je zřejmě mimo její představu. Mašina se zadrhla i v tom, že Piráti a TOP09 hlasovali bezvýhradně pro a STAN v poměru 19:2, tedy taky jednoznačně.

Copak asi k tomu Vít Rakušan „Fialovi řekne‟, pokud mu něco řekne. Hlasovací roztržka navíc osvítila absurdnost společné kandidátky Spolu do evropských voleb. Přišlo to ve dnech, kdy lidovecký poslanec Hayato Okamura z kandidátky odstoupil, protože je příliš populární a mohli by ho kroužkováním lidé posunout dopředu, ano, toto se opravdu děje. Progresivistické křídlo politicky zainteresované veřejnosti teď útočí na „konzervativní dinosaury‟ v ODS a KDU-ČSL za to, že… nehlasovali tak, jak hlasovalo Babišovo ANO.

Rozčilení nebude mít dlouhé trvání. Skončí přinejmenším až nám přijdou složenky za elektřinu a ukáže se, že cena elektřiny klesá a my musíme zaplatit hlavně tunel na experiment s občasnými zdroji. Přece jenom to je hlavní problém doby, vedle dalších maličkostí, jako je bydlení, školství a cena potravin.

Psáno pro Lidové noviny