Vláda hledá, jak ušetřit na provozu věznic a snížit evropsky nadprůměrný počet vězňů. Více než jinde tu platí: dvakrát měř, jednou řež

Česká republika patří mezi nejbezpečnější země světa a je to dobře. Poděkovat můžeme nejen stabilní společenské situaci, rozsahu sociálních služeb, ale také kvalitě práce policie, státních zástupců a soudců. Jsou to soudci, kdo rozhoduje o udělení trestu a jeho délce. Trestáme hodně, možná až příliš a hodně nás to stojí. Kromě změn zákonů, se možná brzy dočkáme „malé“ prezidentské amnestie.

Pár čísel na úvod
Máme 25 věznic, 10 vazebních zařízení a 3 detenční ústavy. Odsouzených a ve vazbě sedících máme přes 19 tisíc vězňů, o které se stará 11 tisíc zaměstnanců. Věznice jsou naplněné prakticky na 100 procent. Nejvíce, přes 7300 je zlodějů, zhruba 1000 je vrahů. Dvě třetiny vězňů jsou ve vězení opakovaně. Deset procent vězňů jsou cizinci. V mezinárodním srovnání na 100 tisíc obyvatel máme 185 osob ve věznicích, jen o málo hůře jsou na tom Slováci (186), Maďaři (194) a Poláci (203). Většina států je v počtech výrazně níže, Rakousko (97), Bulharsko (93), Chorvatsko (102). Naopak Turecko (374) a USA (501) skutečně nemohou být našimi vzory.

Vězeňství nás stojí 13,5 miliardy korun ročně. Náklady na jednoho vězně jsou v průměru 1800 korun na den, za rok zhruba 650 tisíc korun. Národní ekonomická rada vlády (NERV) i zde vidí prostor k úsporám, a to až ke 3 miliardám v případě výrazného poklesu počtu vězňů na úroveň Rakouska.

Alternativní tresty pro neplatiče alimentů
Experti diskutují několik návrhů, jak výrazně snížit počet vězňů. Jde především o snížení (zkrácení) trestů, případně vyloučení trestu vězení za některé činy spojené s návykovými látkami nebo neplacení výživného. Tisíce neplatičů alimentů ani opakovaní vězení neodradí od neplacení výživného. Uvažuje se o jiném způsobu trestání recidivistů, aby automaticky nedostávaly delší tresty. Podle zahraničních zkušeností je možné uvažovat o velmi krátkých trestech pro prvopachatele, které podmíněný odklad prvního nástupu do vězení často neodradí od páchání další trestné činnosti. Následkem je poté dlouhý trest za spáchání několika, i třeba bagatelních činů, který jim nastartuje kariéru recidivisty.

Zlo pod zámkem
Změny, které připravuje Ministerstvo spravedlnosti odpovídají na politické zadání ušetřit a zlepšit statistiku. Oba motivy jsou pochopitelné, ale problematické. Chybí skutečně kvalifikované a nesporné podklady o efektivitě jednotlivých trestů a dalších nápravných opatření. Mediální vyjádření, např. soudce Libora Vávry, že kdyby ve vězení nesedělo 60 procent odsouzených za méně závažné zločiny, spíše by se na bezpečnosti nic nezměnilo, jsou opřena pouze o pocit. Trest by měl odstrašovat, případně napravovat pachatele, nahrazovat vzniklou škodu a v neposlední řadě vnášet do společnosti pocit spravedlnosti a řádu. Alternativní tresty mají své limity, omezování práv, např. zabavování řidičských průkazů, brání dlužníkům splácet dluhy. Peněžité tresty jsou efektivní u velké části pachatelů, pochopitelně ne u všech, nelze jimi řešit násilné trestné činy. Tragikomicky se stát desetiletí snaží zprovoznit systém vězeňských náramků, které mají státní vězení nahradit vězením „domácím“. Neumíme spočítat, zda by úspora v případě zkrácení trestů nebyla převýšena náklady za častější stíhání, vyšetřování a souzení recidivistů. Společnost a pojišťovny by zase mohly být zatíženy větším rozsahem škod. Především je však nejistý dopad na atmosféru bezpečí, které se v České republice těšíme. Hrozí, že lidé s pocitem ohrožení nespokojení s prací státu budou brát spravedlnost do vlastních rukou. Zde je třeba vést kulturní válku a bránit se nerealistickým představám o dobré přirozenosti člověka, který jen sešel z cesty. Člověk není od přirozenosti dobrý, kriminalita není nehoda. Každý, i autor tohoto textu, Matka Tereza, demokratický marxista nebo facebookový vlastenec má v sobě vedle dobra i zlo. Velké zlo neúcty k životu, které vidíme na Ukrajině, které jsme viděli ve válkách v bývalé Jugoslávii. I malé zlo neúcty k cizímu majetku je společensky nebezpečné. Vězení zde máme proto, aby nás chránila dlouhodobě před nenapravitelnými lotry a krátkodobě od zlodějíčků a pachatelů méně závažné kriminality. Šetřit na bezpečnosti není na místě. Na místě je promýšlet efektivitu ukládaných trestů. Změny v ukládaných trestech musí vycházet ze zvýšení jejich efektivity, zlepšení resocializace pachatelů a celkovému poklesu kriminality tak, abychom zůstali bezpečnou zemí.

autor je právník

Kráceno vyšlo v MFD