Když sleduji kličky ministra školství ve vztahu k financování školství obecně a základního školství zvláště, nemohu se ubránit dojmu , že jde o jakýsi „princip“.

Praha – Školské odbory se dnes na jednání s premiérem Petrem Fialou (ODS), ministrem školství Mikulášem Bekem (STAN) a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) na penězích pro nepedagogy nedohodly. Na zaplacení 2000 nepedagogických zaměstnanců v regionálním školství chybí zhruba 800 milionů korun. Vláda chce o navýšení rozpočtu jednat až v půli roku, řekl po jednání novinářům předseda školských odborů František Dobšík. Nechtěl komentovat, jak výsledek jednání ovlivní náladu ve školství a rozhodování odborů o případné stávce.

Když před tímto jednáním jednal se zástupci školských odborů sám ministr Bek, prohlásil, že on peníze dát nemůže a že o tom musí rozhodnout premiér. Protože jednání s premiérem skončilo neúspěšně, logicky z toho vyplývá, že za situaci ve školství nenese odpovědnost primárně Bek jako ministr, ale „zlý“ premiér Fiala?

Státní rozpočet na rok 2024 s úspornými opatřeními, který meziročně sníží deficit na 252 mld. Kč, byl dnes ve třetím čtení schválen Poslaneckou sněmovnou a míří k podpisu prezidenta republiky. Rozpočet počítá s celkovými příjmy 1940 mld. Kč a výdaji 2192 mld. Kč. Do návrhu jsou samozřejmě promítnuta i opatření z Ozdravného balíčku.

Resort školství ale v tomto schváleném rozpočtu neměl prostředky na mzdy nepedagogů a tak zvaných asistentů a odbory žádaly o zvýšení rozpočtu pro základní a střední školy asi o 5 miliard korun. S velkou slávou se zvýšení rozpočtu školství nakonec vládou „prohnalo“, aby za pár dní odbory upozornily, že ještě stále nejsou peníze na nepedagogy ve výši 800 milionů korun.

Celý tento spíše tragický, než komický příběh jen dokládá naprosto chybnou rozpočtovou politiku vlády včetně již oné pověstné „(ne)komunikace“. Něco se neudělá dobře, vznikne „problém“, kolem toho se konají „tanečky“ o nutnosti úspory nákladů rozpočtu, pak se jako v našem případě odbory rozhoupou ke stávce a vláda ustoupí a peníze se „najdou“. Aby to však bylo hodno současné vlády, najdou se „skoro“. Místo 5 miliard chybí necelá miliarda. V situaci rozpočtu s výdaji přes 2 biliony korun je 800 milionů vlastně „drobeček“ 0,05 % výdajů. Protože se to však týká lidí, je to samozřejmě výdaj nezbytný a nutný. A školské odbory mají značný vliv a s jejich případným protestem se musí počítat.

Hraběcí rady typu „ať to dofinancují obce či kraje“ jsou sice možné, ale obce ani kraje nejsou ze zákona odpovědné za financování mezd ve školství a mohou finančně podpořit „své“ školy , jejichž jsou zřizovateli , na vybavení , rekonstrukce apod.

Celý tento nekonečný příběh financování školství je jen dozvukem chybné vládní politiky při rozhodování o prioritách svého programu. Šetřit na školách je vždy ošidné a nevyplatilo se v minulosti a nevyplatí ani v budoucnosti. V podmínkách platů učitelů, které se skutečně podařilo významně zvýšit tak, že učitelům základních a středních škol mohou závidět i vysokoškolští pedagogové, je handrkování o drobky nesmyslné a chybné. Jen se to dále propíše do nedůvěry vládě a premiérovi zvláště.