14.4.2024 | Svátek má Vincenc


PROTESTY: Nejsou „zemědělci“ jako zemědělci

27.3.2024

Pěší demonstrace na Václavském náměstí sebou nese riziko, že se pár stovek účastníků vystaví posměchu. Když se stejný počet „demonstrantů“ posadí do traktorů, města včetně Prahy kolabují, účinek je o několik řádů vyšší.

Co má se společného se zemědělstvím transparent uchycený na traktoru s nápisem: „Putine udělej pořádek na Ukrajině, v Bruselu i v naší vládě“? A co zadržování autobusů na polské hranici s ženami a malými dětmi či blokáda kamionů se zbožím i vojenskými zásobami, které jsou životně důležité pro Ruskem napadenou Ukrajinu? Vůbec nic, jde o aktivity proruských kolaborantů maskovaných za polské zemědělce. Vzhledem k tomu, že farmáři jsou v Polsku „posvátní“, jde o naprosto dokonalé krytí. I kdyby polská kontrarozvědka zveřejnila detaily ze zákulisí, tak vzhledem k hloubce příkopu dělícího polskou společnost bude protiruská, ale opoziční strana Právo a Spravedlnost bránit ruské pomahače. A každý, kdo si dává dohromady střípky této mozaiky, bude znevážen nadávkami do nedemokratů a paranoidních rusofobů. V celé Evropě včetně Česka je situace stejná.

Rusko si totiž pro hybridní válka proti Západu našlo skvělou údernou jednotku, tzv. zemědělce. Na první pohled je to s podivem. V rozvinutých evropských zemích agrární odvětví zaměstnává pár procent lidí, stejně marginálně přispívá i k HDP. Používané výrobní postupy jsou staré tisíce let, a i když se to při pohledu na krásnou jarní krajinu nezdá, přírodu ničí. Je to tak a je to nutná daň za velkovýrobu a jen z části to jde dělat jinak. Samotnou technologii produkce potravin zvládají i země třetího světa. Spíše za rozvojovými zeměmi v Unii zaostáváme, když se kvůli pověrám bráníme genetickým modifikacím zvířat a rostlin. Z hospodářského hlediska není zemědělství důležité, přináší občanům spíše výdaje, jenže má obrovskou politickou sílu.

V podstatě v celé lidské historii a ve všech společnostech jsou ti, kteří pracují na půdě, vnímáni pozitivně. Důvodem jsou nostalgické vzpomínky na pobyty u prarodičů na vesnici, představy klidu a pohody venkova a tato idealizace dopadá i na zemědělství. Spisovatel Charles Dickens šokoval čtenáře popisem živoření obyvatel průmyslových měst, ale na anglickém venkově byla realita daleko drsnější. Nejen hollywoodská studia recyklují příběhy, kterak měšťák (měšťka) přijede do malého městečka a po několika úsměvných peripetiích přilnou k životu na farmě. K tomu přidejme náklonost protisystémových voličů, pro které je každý nepřítel (Rusko, ten kdo škodí státu, demonstruje, blokuje) jejich nepřítele (vlády), nejlepší přítel. Hlavní roli ale hraje strach z hladu. Hesla „soběstačnost“ a „potravinová bezpečnost“ spouští v některých lidských mozcích podmíněný reflex, který naprosto míjí rozumová centra. Stačí, když Babiš s kohoutem vyřkne lež o závadnosti ukrajinského obilí, kterou přímo ve sněmovně ošperkuje arcilží „....ukrajinské obilí má první oběť, Kaufland stáhl mouku.“ Přitom prodejní řetězec mouku laboratorně otestoval (stejně jako to pravidelně dělá a žádnou závadu nenalezl.

Za loňský rok se do ČR podle Českého statistického úřadu z Ukrajiny dovezlo pouze 1,16 % obilovin ve srovnání s naší produkcí (8,2 mil. tun), spotřeba činí 5,2 mil. tun, takže Česko vyváží 3 mil. tun obilnin. Veškerý dovoz navíc velmi přísně kontrolují a testují odborníci ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) a z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Ukrajina skutečně za nízké celosvětové ceny nemůže. Třech hlavních komodit (pšenice, kukuřice, rýže) vyrobí svět každoročně 2,7 miliardy tun a Ukrajina jen 50 milionů tun,“ Největší dovoz ukrajinské pšenice je v Unii do Španělska, a to kvůli dlouhotrvajícímu suchu a velké živočišné výrobě.

Rok 2022 ukázal, že žádní „naši čeští zemědělci“ neexistují. Miliardové dotace „české“ farmáře neobměkčily, na „české lidi“ kašlali a prodávali za nejvyšší cenu. Takže na otázku: „Co bychom bez nich jedli?“ je zcela na místě odpověď: „Jako vždycky. To, co si koupíme v supermarketu“.

Zemědělci z přízně veřejnosti čerpají svůj pocit výjimečnosti a také přesvědčení, že na dotace „za svoji existenci“ i na kompenzace za vliv jara, léta, podzimu a zimy „mají právo“. Už ne havíř, ale dnes platí, já jsem zemědělec, kdo je víc? Trestní i přestupkovou imunitu jim potom dodávají těžké traktory, kterými podobně jako řidiči kamionů mohou beztrestně blokovat jakoukoliv silnici. Ke škodě většiny, extrémní polarizace západní společnosti brání bezpečnostním složkám zakročit podle práva.

Pěší demonstrace na Václavském náměstí sebou nese riziko, že se pár stovek účastníků vystaví posměchu. Když se stejný počet „demonstrantů“ posadí do traktorů, účinek je o několik řádů vyšší. Proto se připravme, že „zemědělci“ budou protisystémovým figurám stále častěji, chtíc, nechtíc, dělat „užitečné idioty“. Ano, existuje právo demonstrovat, ale nezahrnuje blokování silnic traktory, vyvážení hnoje do ulic, či jako v Bruselu stavění barikád z balíků slámy nebo hořících pneumatik.