V poslední době se množí zprávy o tom, s kým se Petr Pavel potkal, kam telefonoval a kam jel; někteří ho kritizují, že se chopil úřadu předčasně a dostal už jsem i dotaz, zda takové věci vůbec dělat může. Tak postupně.

1) Je už prezident? Má už pravomoci prezidenta?Objevila se argumentace doslovným zněním čl. 56 Ústavy. Viz článek 56 Ústavy odst. 3) „Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů.“ Dle této argumentace by platilo, že prezidentem se stává okamžikem zvolení. Právní doktrína se však k tomuto výkladu nepřiklání. Vychází z toho, že prezident je monokratická funkce, která je v zemi jen jedna, a dovozují, že složení slibu je konstitutivním aktem. Viz článek 55 Ústavy věta první: „Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu.“ A bez prezidentského úřadu není prezident.(Konstitutivní – určitým aktem se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti.

Konstitutivním rozsudkem je například rozsudek o tom, že manželství se rozvádí. Deklaratorní – tím se pouze prohlašuje, že něco nějak je. Deklaratorní rozhodnutí je například rozsudek o určení vlastnictví – soud rozhodne, že někdo je vlastník, a deklaruje, jak ho nabyl – například vydržením smlouvou atd.)

Bohužel terminologie ústavodárce není úplně šťastná, protože nerozlišuje důsledně mezi člověkem – prezidentem (kandidátem, zvoleným kandidátem) a prezidentským úřadem. Srovnání opačnou argumentací by bylo možné s mandátem poslance – ten výslovně vzniká zvolením a zaniká např. tehdy, pokud poslanec odmítne složit slib, (tedy nevzniká složením slibu, jako vstup do úřadu prezidenta.) A naopak, mandát poslance zanikne, když se chopí úřadu prezidenta – ne když je zvolen prezidentem, ale až okamžikem složení slibu.

Nic takového u prezidenta neznáme. U monokratické funkce je velmi nežádoucí duplicita – dokud je v úřadu prezident Zeman, nemůže tam být nikdo jiný. Jistě by byla vhodnější formulace „zvolený kandidát se ujímá úřadu prezidenta složením slibu“. Opačný výklad by vedl k tomu, že máme prezidenty vlastně tři – zvoleného prezidenta (PP), úřadujícího prezidenta (MZ) a bývalého prezidenta (VK), který vlastně je prezident, který nevykonává úřad. Právní doktrína se spíše přiklání k tomu, že za prezidenta by se právně správně měl označovat jen úřadující prezident. Je to zkrátka terminologický zmatek, vyvolaný rychlou prací porevolučního ústavodárce, který nerozlišuje úřad prezidenta a člověka prezidenta. O právech a povinnostech té které osoby přitom není pochyb – my víme, kdo je v prezidentském úřadu a kdo má teprve právo do něj nastoupit, kdo má pravomoci atd.

Takže – PP je zvolený kandidát na prezidenta, ale ještě se nechopil úřadu. Nemá tedy žádné pravomoci, které mu právní řád přisuzuje, ani práva (například nestíhatelnost) a právo má v zásadě jen jedno podstatné – chopit se v březnu úřadu prezidenta. Můžete prezidentům říkat třeba zvolený prezident, úřadující prezident, bývalý prezident, význam je jasný.

2) Může se stýkat se zahraničními politiky?Ano. Je logické, že o to obě strany stojí. Zahraniční politikové si chtějí dopředu zjistit, s kým mají tu čest, neformálně se setkat, navíc dokud na to má dost času. Není špatné znát jeho názory, plány, budoucí kroky atd. Někteří ho navíc znají už z bývalého úřadu. On se připravuje na převzetí prezidentského úřadu a logicky nechce sedět doma a z ničeho nic „naběhnout“ na 100%. A proč by se nakonec stýkat nemohl? Se zahraničními politiky se smí setkat libovolný občan, mluvit s nimi atd. Jen nemá žádnou pravomoc, nemůže s nimi nic dohodnout „oficiálně“, jako hlava státu. Je to neformální setkání, je to setkání občana PP, které může mít význam pro jeho budoucí práci; je však důležité, protože tím například vysílá vzkaz o svém názorovém směřování. Na druhou stranu nelze pominout, že jeho osoba má již nyní vysoký sociální význam, podložený hlasy ve volbách. Měl by si proto z praktických (nikoliv právních) důvodů dávat pozor, co říká, protože přeci jen už má jeho slovo váhu a mediální pokrytí o něco větší než před volbami. Zatím však ještě vystupuje pouze jako soukromá osoba. A aby toho nebyl konec, tak vlastně i úřadující prezident může někdy vystupovat jako soukromá osoba (kdyby třeba přijel na svatbu své dcery a tam něco řekl, je to soukromý projev otce, nikoliv veřejný projev prezidenta). Snad to takto ve stručnosti stačí.