Stále jsem překvapen tím, jak věci podstatné, ač sděleny ve veřejném prostoru, zůstávají zcela bez komentářů médií a odpovídající reakce politické reprezentace. Při nedávné přestřelce mezi doktorkou Bradáčovou a plukovníkem Martincem, za asistence ministra spravedlnosti Blažka, nechalo každého chladným tvrzení o tom, že policie vyrábí kauzy. Nejen tato konkrétní věc, ale on samotný fakt, že se kauzy vyrábějí a nikdo se nad tím nepozastaví, jsou hrozivé.

Pokud takto hovoří doktorka Bradáčová, pokud jí přizvukuje ministr spravedlnosti a šéf jednoho z nejlepších prestižních policejních útvarů mlčí, musí být každému nad slunce jasné, že kauzy tady jsou, a to na řadu osob. Některé jsou veřejně známé, některé jsou známé méně a většina jich zůstává skryta.

Nejnebezpečnější policejní kauzy vyrobené na někoho jsou zpravidla vyrobené proti advokátům, které chce policejní orgán vyřadit z obhajoby. Obhájce, který je pro policii nepohodlný, je totiž vyřazen z obhajoby v případě, že je mu sděleno obvinění z jakéhokoli i zjevně nesmyslného trestného činu, který souvisí s konkrétní věcí.

Také jsou známy případy, a to nemluvím o Vladimíru Hučínovi a obdobných extrémech, kdy docházelo k trestnímu stíhání nepohodlných policistů či příslušníků BIS. Těžko si vzpomenete na jména, protože kauzy zapadly, ale byly tady a z mnoha z nich vyšla tajná služba či příslušná policejní složka jako krajně nedůvěryhodný prvek.

Co je klíčové, nikdy jsme se nedozvěděli, a státní zastupitelství to nechává chladné, proč ti, kdo tzv. kauzu vytvořili, ti, kteří se na jejím vzniku museli podílet, a to zejména na úrovni policejních orgánů, nebyli nikdy stíháni za porušení pravomoci veřejného činitele. K žádnému vyšetřování nedošlo, k žádnému čištění dobrého jména. Ten, kdo se stal obětí kauzy, a to třeba veřejně známé (třeba Věra Jourová), ví, co to znamená, nechat si zničit život. Již poněkolikáté říkám - a přesto tyto kauzy existují, vrcholný reprezentant státního zastupitelství říká, že kauzy se vyrábějí, ministr spravedlnosti mu přizvukuje.

Hlavní klíč tkví v neschopnosti státního zastupitelství tyto kauzy odhalovat a vést k odpovědnosti jejich viníky, tedy původní zpracovávající policisty, kteří přistupovali k věci lehkovážně nebo záměrně. Druhým viníkem této situace jsou bohužel soudy. Soudy totiž nepřiznávají poškozeným v těchto kauzách žádné odškodnění a ten, kdo se vydá na cestu ochrany svého jména při nějaké takové kauze, počítá s tím, že bude spíše trpět, než aby soud stál na jeho straně. Když už se mu podaří prorazit, zjistí, že odškodnění je směšné a že jakýkoli princip skutečné sankce vůči státu, který na něj kauzu vyrobil a v kauze ho dohnal až na dno, neexistuje. Je podle mého názoru nesprávné stanovisko Nejvyššího soudu, který v těchto věcech opakovaně judikoval: "Přihlíží-li se při stanovení odškodnění okolnostem, za kterých ke vzniku újmy došlo, a to i u zjevné nezákonnosti postupu orgánu veřejné moci, děje se tak nikoli proto, aby byl nesprávný úřední postup orgánu veřejné moci ve výši přiznaného zadostiučinění sankcionován." Tato úvaha se promítá do všeho, co se děje okolo kauz.

Státní zastupitelství vyrobené kauzy ignoruje, viníky nehledá a nechce hledat. Každý u policie ví, kteří policisté již překročili míru při vyšetřování trestné činnosti přípustnou, kdy obvinili zjevně nevinné a postupovali natolik lajdácky a současně i vykonstruovaně, že zničili někomu život. U soudů se, jak bylo uvedeno, žádné pomoci nedovoláte. Mohu si položit v tento okamžik zcela konkrétní otázku. Pokud jde o tzv. kauzu manžela doktorky Bradáčové, zahájil někdo vyšetřování proti plukovníku Martincovi? Bude někdo pracovat se zcela nepravdivou informací, která byla evidentně použita proto, aby dehonestovala úsilí doktorky Bradáčové při jejím profesním snažení? Prosím, nenechme se zmýlit slušným slovníkem, který je ve věci používán. Pralo se prádlo nejšpinavější, kdy byly používány metody skutečné, odpovídající padesátým letům, metody nechutné a odstrašující.

Domnívám se, že pokud by se s věcí mělo skutečně něco stát, bylo by namístě, aby opozice volila v politické rovině i odstoupení ministra vnitra a policejního prezidenta. Po stránce právní již dávno mělo být zahájeno interní vyšetřování, o kterém bychom měli být informováni, a to jak z hlediska resortu spravedlnosti, do nějž patří státní zastupitelství, tak z hlediska policejních orgánů. Nikoli však směšná taškařice s šetřením, které je prováděno dnes, neboť to směřuje evidentně k věci nic nevyšetřit a všechno ututlat. Skutečné šetření hodné tohoto slova, s ostrými vystoupeními dotčených politiků a státních úředníků, kteří mají zájem nejenom odhalit tuto konkrétní kauzu, ale jednat tak, aby prevenčně nemohlo dojít k jejímu opakování vůči kterémukoli z občanů České republiky.

LN, 9.5.2013

Autor je advokát