Anonymitu majitelům zajišťují listinné akcie na majitele. Loni se do zákona o veřejných zakázkách dostalo ustanovení, že firmy s anonymními akciemi se nesmí ucházet o státní zakázky. Poslanci vládní koalice tohle nařízení rychle zrušili. Přitom VV měly zrušení těchto akcií v programu a TOP 09 i VV obdobný závazek podepsaly v závěrečném protokolu tzv. Platformy pro transparentní veřejné zakázky organizované Americkou obchodní komorou.

Vládní poslanci argumentovali tím, že by se omezily investice zahraničních firem v ČR. Lež jako věž. Naopak, některé z nich začaly akcie narychlo měnit. Koneckonců neexistuje vyspělá země, kde by anonymní akcie existovaly - existují vlastně jen ve čtyřech zemích - je dobré si je vyjmenovat - alespoň víme kam podle poslanců vládní koalice patříme - jsou to ostrovy Nauru, Vanuatu, Marshallovy ostrovy a Kostarika. Anonymní akcie, tedy akcie v listinné podobě, mohou měnit majitele desetkrát za den. Znamená to, že majitelé takové firmy mohou být v den veřejné soutěže jiní než den druhý - mohou jimi být sami úředníci či ministři, kteří soutěž vypisují.

Víme, jak zázračně rostla konta firmy Viamont díky stavebním zakázkám od úřadu ministra Řebíčka a víme také, že se nikdy nedozvíme, kdo ji skutečně vlastní, respektive, že ji nevlastní pan Řebíček sám. Solární pole jsou nejčerstvějším důkazem, jak výhodné je být anonymní majitel. Kolik poslanců a senátorů je spoluvlastní? Mluvil jsem o tom s podplukovníkem protikorupční policie, který šetřil zázračné majetky pana Palase - policie ví, že zřejmě vlastní spoustu polností, zřejmě i nejméně dvě solární elektrárny, ale oficiálně nikde nefiguruje a tak se mu nedá nic moc dokázat. A brání tomu jediné - neochota státu dohlédnout, kdo má jaký majetek a jak ho nabyl.

Nechápu to. Ta neochota je podezřelá a smrdí až na půdu. V Mecce pravice, údajné zemi svobody USA, vám berňák spočítá a eviduje majetek až do posledního špendlíku. A za jakýkoliv pokus ho obelhat se chodí rovnou do vězení. V Čechách máme stovky stamilionářů, kteří Vám rozumně nevysvětlí, jak k majetku přišli. Politici jim jsou sami příkladem - pan Kalousek dostal byt jako dědictví podílu z firmy svého tchána – firmy, která byla ve skutečnosti bezcenná a ve ztrátě. Ztrátovou a zadluženou firmu výhodně prodal i pan Topolánek, zatímco panu Sobotkovi došla fantazie a nedoložené příjmy "doložil" zneužíváním poslaneckými náhradami.

Chápu touhu mnoha lidí nebýt viděn. Zrušení listinných akcií by proto mohla provázet změna v obchodním rejstříku - umožnění, aby ti, kdo si přejí, byli v anonymitě. To, co chceme, není znát veřejně všechny majitele všeho, ale aby tady byla možnost je dohledat v případě potřeby. A když někdo chce vydělávat z veřejných peněz musí se smířit s tím, že my, občané, máme právo vědět, komu své peníze dáváme. Víme dnes, kdo všechno spoluvlastní ČEZ, Strabag, Českou spořitelnu, Telefonicu O2, ale i další firmy? Kdybychom to věděli, pak bychom možná poznali, proč ten či onen ministr či poslanec lobbuje za takový či onaký zákon. A to je podle mne důležité. A to je také důvod, proč se takovým zákonům poslanci brání.

(tento komentář jsem napsal pro server Podnikatel.cz)

Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora