„Policejní hlídky pronásledovaly ve čtvrtek v centru Prahy ujíždějící osobní automobil. Jízda městem skončila nárazem ujíždějícího auta do jiného automobilu, jehož řidič skončil zraněný v nemocnici. Jeho vůz přitom neměl s honičkou nic společného.“ (Viz zde.)

Pokud si čtenář udělá chviličku a zhlédne video, které je součástí citovaného článku, zjistí, že to s tím zrušeným trestem smrti u nás není tak docela jasné.

Kdybych chtěla čtenáře just nudit, vyhledala bych všechny ty honičky a střelbu policistů, kteří se pokoušeli zastavit buď někoho, kdo například odjel od benzinové pumpy bez zaplacení, nebo jel v kradeném autě, nebo jinak porušil zákon. Z takových zpráv mi vychází, že se policista v takovém případě stává soudcem i vykonavatelem rozsudku, většinou rozsudku smrti - a to mnohdy nad náhodným chodcem, který neměl se stíhaným podezřelým nic společného. Že rozsudek nebyl vykonán se vším všudy, to je, myslím, otázka výlučně neuvěřitelné náhody.

Nemám v úmyslu hanit práci policie, žádná procházka růžovým sadem jejich práce není (a ještě se do nich strefuje kdejaká baba), spíš si chci troufnout radit zákonodárcům, až zas po volbách přijdou k sobě.

Neměli by se zamyslet nad úpravou zákona o Policii ČR? Poslední příklad policejní práce si dovolím otaxovat jako velice nerozumný. Přece není normální, aby policisté mohli uprostřed hlavního, a i jakéhokoliv jiného města, nahánět řidiče, ať už se dopustil čehokoliv, v pravé poledne, ulicemi plnými jiných řidičů a chodců. Ani pronásledování vraha takovým způsobem by nebylo ospravedlnitelné, pokud by při něm byli zraněni či usmrceni docela nevinní lidé.

Ofrňujeme se nad Američany, protože jaksi z podstaty máme nutkání se neustále nad někým obrňovat, ale moc bych doporučovala zhlédnout některý z dokumentů o americké či kanadské policii nebo se přeptat tam žijících. Jsme ovlivněni americkými filmy a trpíme představou, že američtí policisté střílejí denně jak u Verdunu. Asi by mnohého udivilo, jak přísné regule ve většině amerických států (kanadských provincií) a měst platí pro pronásledování vozidla, natož pro střelbu. Aby se ulicemi amerických měst řítili policisté a ohrožovali svým zásahem občany, nepadá v úvahu. Jakmile se stává pronásledování podezřelého pro zdraví účastníků silničního provozu a mimojdoucích chodců nebezpečným, je akce okamžitě ukončena. Ne tak u nás. U nás se policisté řítí, kudy je kola nesou, a když nejsou úspěšní, střílejí.

Neberu zasahujícím policistům poctivou snahu, jistě pracují přesně v intencích zákona a plní úkol, který jim byl zadán. Ale přece by měl zákon o policii myslet na nevinné, kteří v takových chvílích jsou v akci jak Pilát v Krédu. Ano, je chvalitebné, když policisté lapí zločince, ale jak se jejich snaha slučuje s množstvím ohrožených nevinných, jejichž jediným prohřeškem je, že jdou, stojí, jedou?

Čí to byl dech vyrážející nápad, že zločince je třeba lapit, ať to stojí, co to stojí? Jako v mnoha jiných případech se bude muset stát nějaká opravdu hrozná tragédie, aby se zákonodárci laskavě zamysleli?

Nejsme všichni mladí, s očima rysa a ušima netopýra, mrštností lasičky a rychlostí geparda. Jsme i s vadami sluchu, slepotou, špatnou mobilitou a, ano, jsme i docela normálně staří a normálně jsme dětmi. Pokud se odpovědní korektně nezamyslí nad tím, jak má či nemá policie postupovat při pronásledování ve městech, bylo by vhodné doporučit druhé skupině občanů, aby se snad raději po ulicích ani moc nepohybovala.

Jistě, honička policie s přestupcem zákona není jak houska na krámě denní aktivitou, přesto by měla dostat naprosto jasná a zřetelná pravidla. Zatím to bohužel vypadá tak, že lapit přestupce je tou jedinou metou. Ať jsem si zákonem č. 273/2008 Sb. O Policii ČR listovala jak listovala, nikde jsem nenašla, jak se to má s automobilovými honičkami v obydlených oblastech. Možná jsem nečetla pozorně.