… i když je prezidenti zneužívají

Miloš Zeman opět dokázal spojit českou společnost i politickou scénu. Proti sobě. Udělil milost svému blízkému spolupracovníkovi řediteli lánské lesní správy Milošovi Balákovi, odsouzenému na tři roky za zmanipulování veřejné zakázky. V odůvodnění milosti prezident uvedl, že „pro přísné odsouzení nebylo zřejmě rozhodná povaha činu, ale i to, kde odsouzený pracuje“.

Nejen tradiční kritikové prezidenta, ale ani jeho podporovatelé a spojenci v tom případě nepodpořili nestoudné odůvodnění tohoto rozhodnutí. Nechám na povolanějších, aby se věnovali spekulacím, zda rozhodnutí nemělo ochránit další osoby z okolí prezidenta před trestním stíháním.

Rozhodnutí prezidenta neohrozilo jeho již tak sporný odkaz v historii, v ohrožení je užitečný, osvědčený a humánní institut milosti prezidenta. Ústava umožňuje prezidentovi odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem a zahlazovat odsouzení bez souhlasu další osoby. Se souhlasem člena vlády může i zastavovat trestní řízení nebo vyhlašovat amnestii. Milost pro jednotlivce i amnestie (hromadná milost), jsou přes svoji mimořádnost a neoblíbenost u veřejnosti oprávněnou částí právního řádu většiny států. Milosti v minulosti i dnes udělují nejen prezidenti, ale i panovníci (například v Dánsku, Nizozemí). Základními argumenty pro zachování milosti (amnestie) v právním řádu jsou zmírněné tvrdosti zákona, uznáním nedokonalosti práva zohlednit výjimečné situace (například péče o nezletilé), akt milosrdenství (především zdravotní stav odsouzeného) a také druhé šance (například u mladistvých).

Amnestie

V případě amnestií hrají často roli i přízemní otázky přeplněnosti věznic pachateli neúmyslných, nebo společensky méně nebezpečných (bagatelních) trestných činů. V historii České a Československé republiky bylo vyhlášeno 42 prezidentských a dvě vládní amnestie, z toho třináct za mandátu Tomáše G. Masaryka, čtyři za Václava Havla a jedna za Václava Klause. První amnestie Václava Havla si vysloužila odsouzení větší částí společnosti pro její velký rozsah spojený s nárůstem kriminality. Amnestie Václava Klause podepsaná premiérem Nečasem zastavila řízení v několika velkých hospodářských kauzách.

Milosti

V případě milostí se historická čísla liší. Gustav Husák udělil jen v roce 1987 přes 3200 milostí, Václav Havel celkem 1310 milostí. Václav Klaus udělil 412 milostí. Miloš Zeman se převážně držel svého slibu, že milosti bude udělovat pouze ze zdravotních důvodů. Agendu milostí odkázal svým rozhodnutím na ministerstvo spravedlnosti, které z více než 6 tisíc žádosti doporučilo prezidentovi pouze několik desítek extrémně pečlivě vybraných případů. Většině z nich prezident přesto nevyhověl. Z dosud 21 udělených milostí bylo 17 spojených se špatným zdravotním stavem odsouzeného. Vedle poslední milosti pro Miloše Baláka nejvíce veřejnost zaskočila milost pro doživotně odsouzeného vraha Jiřího Kajínka. Václav Klaus i Miloš Zeman se před svým zvolením k milostem vyjadřovali populisticky jako k monarchistickému přežitku. 

Extrémní rozdíl mezi jimi uděleným počtem milostí ukazuje, že Miloš Zeman tento institut milosrdnosti nepochopil a v případech Jiřího Kajínka a Miloše Baláka hrubě zneužil. Byla by však chyba rušit tento institut. Návrhy na omezení práva udělovat milost nutností spolupodpisu například ministrem spravedlnosti jsou možné, ale mají i své nevýhody v riziku politizaci rozhodování. Zhůvěřilé jednání končícího prezidenta v řadě oblastí (vedle milostí například zahraniční politika, udělování vyznamenání, veřejné napadání oponentů) oživí debaty kandidátů na budoucího prezidenta o ústavních kompetencích českého prezidenta. V případě milostí není chyba v platných zákonech, ale v prezidentovi.

Autor je právník a politolog

-kráceno vyšlo v MF DNES