14.10.2019 | Svátek má Agáta


PRÁVO: Justice proti podnikatelským jistotám

8.1.2018

V době, kdy právní teoretici a politici hovoří o nutnosti zrychlení trestního řízení, Vrchní soud v Olomouci se začne až 8. ledna 2018 zabývat odvoláním odsouzených, kteří si vyslechli prvostupňový rozsudek u Krajského soudu v Brně téměř před dvěma lety, přesně 22. února 2016. 

Osm z nich odsoudil senát Aleše Novotného za účast na správním řízení, které vedlo k vydání licencí k provozování dvou chomutovských fotovoltaických elektráren, vlastněných společnostmi Saša Sun s. r. o. a Zdenek Sun s. r. o. z holdingu „slováckého miliardáře“ Zdenka Zemka. Oprávněná úřednice Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) je vydala za sporných okolností o silvestrovské noci v r. 2010 a dostala se sama mezi odsouzené. K nim pak orgány „přihodily“ Alenu Vitáskovou, předsedkyni ERÚ a její podřízenou Michaelu Schneidrovou, které v době vydání sporných licencí ještě netušily, že budou v úřadě působit. Alena Vitásková nastoupila do ERÚ až 1. srpna 2011 a Michaela Schneidrová 3. října 2011.

Na podnikavcích, kteří svedeni marnotratnou státní nabídkou subvencování výkupních cen elektřiny se vrhli do fotovoltaického byznysu, lpí hanlivé označení „solární baroni“. Padá na všechny bez rozdílu a podporuje apetit orgánů činných v trestním řízení vidět za každým problémem trestný čin. Nehledí se na to, že to byl stát, který zde vystupuje jako poškozený, jenž podnikatele do tohoto byznysu vtáhl neodpovědnou marnotratností.

Právě na případu uvedených dvou neoprávněně vydaných licencí lze ale předvést, jaké škody může kriminalizace podnikání přinést. Výstavba zmíněných fotovoltaických elektráren je investiční projekt s hodnotou 1,3 miliardy Kč, pokrytý z větší části úvěrem od Commerzbank ve výši 1,0 miliardy Kč. Splátkový kalendář úvěru je postavený na předpokladu tržeb za zvýhodněné výkupní ceny, na které měly nárok fotovoltaické elektrárny, pokud splnily do konce roku 2010 podmínky, stanovené právním předpisem. Rozdíl mezi vyšší a nižší subvencovanou cenou byl tehdy zásadní. Stát v listopadu r. 2010 bez předběžného varování oznámil, že přiznávání vyšších zvýhodněných cen skončí dnem 31. prosince 2010. To je bezprecedentní zpochybnění důvěryhodnosti státu jako ručitele za stabilitu prostředí pro podnikání. Mezi investory, jejichž zařízení byla před dokončením, následně vypukla panika. Všichni chtěli za každou cenu stihnout získání licence včas a zajistit si tak nárok na vyšší zvýhodněnou cenou. Příval žádostí byl nad kapacitními možnostmi ERÚ, takže bylo moudré požádat o přidělení licence s předstihem.

Není bez zajímavosti, že současně s omezením subvencování fotoelektrických elektráren stát dramaticky zvýšil ceny elektřiny, pokračoval v něm až do nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ, a po jejím odchodu se k němu vrátil. Mediální hluk kolem sporných licencí některých fotovoltaických elektráren odvádí pozornost veřejnosti od této skutečnosti.

Následkem výše uvedeného zásahu státu vznikla velmi nepříjemná situace pro investory. Doběhnout do cíle se zpožděním mohlo mít tragické následky: pokles tržeb proti výši, předpokládané splátkovým kalendářem, mohl znemožnit řádné splácení úvěru, jeho okamžité zesplatnění úvěrující bankou s následnou insolvencí, krachem firmy, propouštěním zaměstnanců. Například přímo v předmětných elektrárnách by přišlo o práci 650 zaměstnanců, ale patrně by padl celý holding se 4,5 tisíci.

Investorům chomutovských elektráren nepřálo počasí v závěru roku: teplota padla k -15°C, napadl sníh, takže nebylo možné propojit káblíky mezi nepatrnou částí panelů. Z 6. 500 m kabelů zůstalo 11 m nezahrnutých. Přesto v kritický den 31. prosince 2010 podle zjištění poradenské firmy Pricewaterhouse Coopers zůstaly na stavbě nedodělky pouze v zanedbatelné částce kolem 60 tis. Kč, které nebránily zahájení výroby. V letech 2009-2010 získaly podvodně licence také některé fotovoltaické elektrárny, které měly do dokončení výstavby velmi daleko a nestalo se pravidlem, že by později přišly o licenci či že by jejich budovatelé byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. Elektrárny holdingu Zemků ale k nedokončeným určitě nepatřily: fotografie z družice NASA z 27. prosince 2010 ukazují plochu pokrytou panely s několika málo vynechávkami v místech, kde se pod panely propadla půda a bylo nutné jim zajistit pevné podloží. Při celkovém počtu 70. 000 panelů bílá místa nemohla podstatně omezit výkon elektráren. Obhlídky zařízení se kromě komise neodborníků z ERÚ (ani jeden z nich neměl speciální kvalifikaci pro hodnocení takových staveb) zúčastnili dozorující úředníci úvěrující banky a různí externí znalci. Až na jednoho úředníka ERÚ se všichni shodli na tom, že elektrárny mají nárok na získání licence, a oprávněná úřednice se podřídila většinovému mínění. Ostatně v listopadu 2010 stavební úřad povolil zkušební provoz a 22. prosince 2010 byly obě elektrárny přifázovány k síti odběratele, což by nebylo možné, kdyby nebyly téměř dokončeny.

Domněnka, že se manažeři společností Saša Sun s. r. o. a Zdeněk Sun s. r. o. dopustili trestného činu tím, že se pokusili získat licence pro nedokončené elektrárny, odporuje zdravému selskému rozumu, protože nedodělky na nich byly zanedbatelné, elektrárny byly provozuschopné a bezpečné. Od počátku r. 2011 dodávají elektřinu do sítě bez poruch a bez úrazů.

Tehdejší vedení ERÚ nebylo apriorně nakloněno záměrům Zemkova holdingu na získání licencí ještě v r. 2010 a o správnosti jejich udělení o silvestrovské noci mělo pochybnosti. Přesto dlouho nic nepodniklo. Posléze však spustilo řízení o povolení obnovy licenčního řízení patrně v naději, že se podaří elektrárny o licence připravit. Rozhodnutí bylo připraveno, ale nikdo neměl chuť je podepsat. Pak ale tehdejší místopředseda ERÚ Antonín Panák zjistil, že k žádostem o licence byly přiloženy dvě padělané revizní zprávy. Nelenil a podal kvůli tomu trestní oznámení. Pro zajímavost uvádím, že v průběhu výstavby revizní technici pořídili dalších 11 revizních zpráv a přímo pro licenční řízení zhotovil externí revizní technik revizní zprávu, o které vydávající úřednice nevěděla. Odborníci se při tom dodnes přou, zda je předkládání revizních zpráv v licenčním řízení účelné.

Padělání úředních listin je nepochybně protiprávní jednání. Kdyby policie zahájila trestní řízení proti padělatelům revizních zpráv a na tom zůstala, nebylo by na tom nic divného. S tím se ale nespokojila a začala stíhat i jejich nadřízené až po jednatele obou společností, dále úřednici ERÚ, která vydala licence a tehdejšího ředitele licenčního odboru ERÚ.

Mezitím čas šel dále a v ERÚ se vyměnilo vedení. Předsedkyní úřadu se stala Alena Vitásková, která nekompromisně zastavila pravidelné zvyšování cen energií pro domácnosti. Popudila tím proti sobě mnoho vlivných lidí a narazila i na nevůli některých zaměstnanců ERÚ. Od nástupu do funkce až do odchodu po vypršení mandátu čelila tlaku na resignaci nebo odvolání. Do funkce ředitelky licenčního odboru dosadila perfekcionalistku Michaelu Schneidrovou, která se jí osvědčila v době, kdy se věnovala soukromému podnikání. Antonína Panáka ponechala ve funkci. 

Ten vycítil, že přišla vhodná chvíle k útoku na Zemkův holding: předložil nové ředitelce licenčního odboru k podpisu připravené rozhodnutí o povolení obnovy licenčního řízení. Zřejmě počítal s tím, že „nerozkoukaná“ mladá žena slepě podepíše, co se jí předloží. Nestalo se. Michaela Schneidrová vyvodila z obsahu licenčního spisu závěr, že v případě odebrání licencí by musely být nahrazeny novými, což se později potvrdilo. Vzala do úvahy, že provozuschopnost a bezpečnost elektráren potvrzuje dvouletý bezporuchový a bezúrazový provoz. V neposlední řadě na ni dolehla tíha odpovědnosti za zmaření nákladného projektu a za krach velké firmy, ke kterému by po odnětí licencí zákonitě došlo. Uvědomila si, že odnětí licencí by určitě vedlo k nákladným soudním sporům a arbitrážím, které by stát nemusel vyhrát. Počítala i s tím, že její rozhodnutí je přezkoumatelné a lze je v dalším řízení zvrátit, zatímco škody, jež by majitelům elektráren vznikly odebráním licencí, by byly nevratné. Konzervativním rozhodnutím si ale vysloužila nelibost policie, která začala stíhat i ji.

Alena Vitásková se s problémem chomutovských elektráren a s trestním řízením proti její podřízené seznámila až při podání vysvětlení na policii v postavení svědkyně. Vyšetřovatel jí při té příležitosti „off the record“ napovídal, že zmíněné elektrárny v den vydání licencí vůbec nestály. Pro ni to byl podnět, aby nařídila přezkum předchozího rozhodnutí Michaely Schneidrové, kterou odvolala z funkce. Výsledkem sice bylo odebrání původních licencí, ale jejich nahrazení novými, se stejným datem účinnosti. Mezitím již ale policie začala stíhat i ji, protože ji podezírala, že s postupem ředitelky licenčního odboru při nejmenším souhlasila, pokud jí přímo nedala pokyn. Při vyhlašování rozsudku předseda senátu Aleš Novotný výslovně uvedl, že sice pro to nemá důkaz, ale přesto se domnívá, že mezi ní a Michaelou Schneidrovou „muselo dojít k nějaké komunikaci“, bez které by si její podřízená nedovolila spáchat svůj čin, a proto ji odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání osm a půl roku. Jak je vidět, má-li být někdo odsouzen, důkazů netřeba.

Zjištění, že při vydání licencí došlo k trestnému činu, je nepominutelným důvodem k odebrání licencí. Potvrzením rozsudku senátu Aleše Novotného Krajského soudu v Brně by tak odvolací soud fakticky rozhodl o krachu Zemkova holdingu, který by nemohl dostát závazkům vůči úvěrující bance. Kromě zmaření investice za 1,3 miliardy Kč by nastaly starosti 4,5 tisícům zaměstnancům, kteří by přišli o obživu.

Kauza chomutovských elektráren má kromě trestně právní také správně právní rovinu. Rozhodnutí Michaely Schneidrové přezkoumal prvostupňově správní senát Krajského soudu v Brně, který rozhodl, že licence z 31. prosince 2010 měly být bez náhrady odebrány, protože byla vydány na základě padělaných revizních zpráv. O nic dalšího se soud nezajímal, přímo se odmítl zabývat znaleckými posudky, nabízenými obhajobou. Z toho logicky vyplývá, že počínání manažerů, kteří jednali v dobré víře, že revizní zprávy jsou v pořádku, nemělo na rozhodnutí správního soudu žádný vliv. Kasační soud ponechal prvostupňová rozhodnutí správního soudu v platnosti. Vlastníci elektráren pak podali ústavní stížnosti. Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým pozastavil vykonatelnost rozhodnutí správního soudu a umožnil tak vlastníkům, aby zatím v provozování elektráren pokračovali za dosavadních podmínek. Meritorní rozhodnutí ale dosud nevydal. Pokud by nakonec rozhodl, že licence z 31. prosince 2010 neměly být odebrány, nepřímo by popřel účelnost celého trestního stíhání, a naopak. Mohl by tak obžalovaným pomoci nebo naopak zpečetit jejich osud. Jeho rozhodnutí by určitě ovlivnilo projednávání mimořádných opravných prostředků, ke kterým obžalovaní zcela jistě sáhnou, pokud je Vrchní soud v Olomouci nezprostí viny. Pro odvolací soud i pro strany řízení by se situace značně zjednodušila, pokud by Ústavní soud rozhodl dříve, než Vrchní soud v Olomouci začne jednat, ale to se asi nestane. Je naopak docela dobře možné, že soudci Ústavního soudu čekají, jak rozhodne odvolací soud.

Nástroje trestního práva se mají používat jako ultima ratio. V tomto případě jinými prostředky než nástroji trestního práva nelze postihnout padělání revizních zpráv. Nápravu všech ostatních nezákonných jevů, pokud skutečně byly nezákonné, bylo možné docílit postupy správního řízení, např. uložením pokuty společnosti nebo ERÚ nebo snížením výkupní ceny. Jako laikovi se mi zdá být nepřiměřené, že za situace, kdy v den vydání licence byly na elektrárnách nedodělky „za pár korun“, se vidí zločin v jednání investorů, kteří zažádali v dobré víře, že jejich zařízení jsou i tak bezpečná a provozuschopná, takže mají na zvýhodněnou cenu nárok.

Nemohu přehlédnout podstatný rozdíl v přístupech investorů a jejich obhajoby na straně jedné a žalobce na straně druhé. Žalobce hájí zájem státu, jemuž neoprávněným vydáním licencí má vzniknout škoda v důsledku dlouhodobého vyplácení subvencované ceny, na kterou by podle jeho měřítek elektrárny neměla nárok. Primárním viníkem je ale rozmařilý stát, který nastavil nadměrné subvencování. Investoři a jejich obhájci k věci přistupují z pohledu podnikové ekonomiky: budou-li muset žádat znova o licenci v současnosti, kdy se již podpora nepřiznává, sice ji určitě získají, ale provoz elektrárny bude natolik ztrátový, že zkrachují. Jde o to, zda je posláním justice likvidovat fungující provozy, mařit státem vyprovokované podnikatelské záměry a přivádět ke krachu firmy zaměstnávající stovky a tisíce zaměstnanců, a jako bonus posílat za mříže nositele projektů, do kterých by se nepustili, kdyby se stát choval odpovědně.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.