Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor je trochu mimo. Moje máti studovala zdravotní školu v r. 1949 a 1950. Už tehdy (!) jim přednášeli o transsexualitě. Proto mně někdy kolem roku 1970 uměla vysvětlit, proč rodinná známá má najednou syna a ne dceru. Problém dneška je, že se objevil výraz gender, kterému nerozumí ani ti, co jej užívají dnes a denně. Trans se opravdu narodili do špatného těla. Pak jsou zde ti, kterým se říkávalo hermafroditi. Problém dneška je, že se toho chopili novináři a agresivní aktivisté. Ti všichni svými příspěvky vzbuzují dojem, že jde o normu. Nejde! 99,7 % lidi nemá problém označit se za muže nebo za ženu ve shodě se svým biologickým pohlavím. Zbytek jsou výjimky, kterým celý ten humbuk jen škodí.

Nebylo by řešením kolonku "pohlaví" prostě přestat uvádět? Stejně to nikoho nezajímá. Pohlaví by věděli doktoři (kde je to potřeba z lékařských důvodů) a všude jinde by platilo co o sobě člověk řekne. Nebo vůbec nic, když s někým jednám obchodně, tak mě zajímá jeho zboží, cena a datum dodání, ne pohlaví :-)

Já si myslím, že to je správný názor....a když obchodní partner bude tvrdit, že je tramvaj, nechám do kanceláře zavést koleje.

Přesné. Ústavní soudci by se měli podrobit psychiatrickému vyšetření, zda mají na tu funkcí.

To jsou i mé názory.

Příběh z minulého století.

Při pohledu na svou svobodnou těhotnou dceru, maminka spráskne ruce a zvolá: "No to je Osud!"

Dcera upřesní: "Ba ne maminko. To bylo o vrata."

Short and sweet !

Když jsem se před časem zúčastnil internetové diskuse na podobné téma a uvedl jsem, že ač čistokrevný Čech, cítím se být Izraelitou, bylo mi vášnivým propagátorem transgenderismu důrazně doporučeno, ať vyhledám pomoc psychoterapeuta. A to jsem si v žádném případě nenárokoval, abych byl jako Izraeli respektován. Jen jsem to "hodil do placu". To jen na dokreslení.

Stejně se můžete cítit modrým ptákem. Ale to stát nezajímá

Mládež to vidí jinak.

Už nějaký čas mi po všech vodáckých akcích studenti, a zejména studentky vysvětlují, že je potřeba to chápat, podporovat a zásadně nediskriminovat.

Bohužel zatím - zejména ty dívky - nejsou zcela důsledné. Veškerá podpora končí před dveřmi sprch. Marné je vysvětlování, že již dávno před první polucí jsem se začal (alespoň v tomto ohledu) cítit mladou dívkou, a že považuji za diskrimanaci, že se sprchuji s tlupou nějakých kluku. A že tím vlastně už odhadem tak pětačtyřicet let trpím, působí mi to újmu...

To je asi jediná možnost, dotáhnout to do důslednosti jako s těma sprchama využít toho. Ve španělské armádě už se pár vojáků tak nějak identifikuje a mají vlastní kancelář a různé výhody. Tak počkám ještě chvíli a případně se identifikuji jako žena abych měl zaměstnanecké výhody.

My jsme tu 100 let za opicemi a řešíme, jestli se někdo cítí být ženou nebo mužem.

Kamarádův syn chodí v Torontu na střední školu a tam frčí, cítit se být nějakým zvířetem. Jeden se tam cítí být jelenem karibů, tak do školy chodí s parohy.

Jeden tam chodí s kočičím ocasem, neb se cítí být kočkou. Na WC mu škola pořídila bednu s pískem, aby si měl kde ulevit

To P.S. v článku je odpudivě sexistické, toxicky maskulinni a machistické, čti mačistické, a jako takové je dnes naprosto nepřípustné! Je tudíž třeba jej i autora co nejdůrazněji odmítnout a veřejně kaceřovat!

Avšak to P.S. je výstižné a naprosto pravdivé.