Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

konečně

srozumitelný a objektivní text k tématu. Díky

Šakale, tentokrát nemáte pravdu.

Co brání parlamentu, aby ústavním zákonem prohlásil za senátora koně?

Podívejte se na EU: protože v ní nejsou mechanismy obrany zdravého rozumu, zakázala žárovky.

Parlament NENÍ svrchovaný, proto nemůže ani JEDNOMYSLNĚ stanovit všechno, co se politickým špičkám zrovna hodí do krámu.

Pokud parlament může ústavním zákonem schválit cokoli, co ho napadne, a ani Ústavní soud mu to nemůže zatrhnout, pak jsou naplněny podmínky čl. 23 Listiny:

 Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

...No...ehm...

...Nevím, co bych Vám k tomu ještě víc napsal, než co už jsem uvedl.

Snad jen s jistou dávkou emotivity bych čistě sám za sebe dodal, že tenhle článek ústavy už bylo záhodno uplatnit v časech, kdy Ústavní soud rozhodl porušením ústavního zákona (článek 9, odstavec 3: Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.) o tom, že věta z Listiny základních práv a svobod " (článek 14, odstavec 4: ...Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.) znamená svůj pravý opak: Občan může být nucen k opuštění své vlasti.

...Teď už sklízíme jen další, stále trpčí plody téhle právní svévole

Názor Kalvody ...

Česká ústava tři pokusy o sestavení vlády předepisuje zcela záměrně. Kodifikuje vládu velmi stabilně, protože ten, kdo se pokusí ji svrhnout, je zatížen odpovědností sám sestavit další vládu a odpovídající program. A pak zase další. Tímto způsobem ta někdy vysmívaná ústava z roku 1992 čelí nevážným pokusům o svržení vlády. Aby ji nebylo možné shodit, aniž ten, kdo ji svrhne, nasadí svou politickou odpovědnost, aby sestavil vládu novou.

Což byl případ Jiřího Paroubka.

Ano a místo toho, aby se politici pokusili o novou vládu, rozhodli se okamžitě ukončit politickou soutěž a zkrátit volební období. Topolánek se bál, že se sestavení vlády Paroubkovi podaří, proto to nechtěl. A Paroubek se bál, že bude riskovat pozici v čele strany, když se mu to nepovede. Tak si raději řekli, že to odpískají a zkusí to znovu. Ústava by se neměla přizpůsobovat politikům, oni se musí přizpůsobit ústavě. ...

http://zpravy.idnes.cz/kalvoda-mrzaceni-ustavy-je-vekslacky-drze-a-neodpovedne-p2l-/domaci.asp?c=A090902_121249_domaci_ton

Pro Petra Kiebela...

Podívejte, argumentovat například tím, že nebýt ústavního soudu, tak by parlament prý třeba mohl svévolně prohlásit za senátora koně, jak říká - nyní již skutečný - doktor Kalvoda, je trapná demagogie a s právnickým myšlením nemá vlastně nic společného. Není možné stavět občany před úplně nesmyslně vyhrocená dilemata typu:

- buď kontrola všeho a všech prostřednictví ústavního soudu

- nebo chaos a zvůle zlých politiků.

To je buď dětinství nebo záměrné klamání lidí. Sotva koho by vážně napadlo ptát se, proč prezident, když je formálně beztrestný, nevyužije své doživotní imunity a například nezastřelí jen tak z prostého rozmaru každý den někoho ze svých politických oponentů. Vždyť by to podle litery ústavy klidně provést mohl! A přece nikdo takovou jelimanskou otázku nikomu neklade. Sám charakter demokratického státu svobodných občanů je dán PRÁVĚ TÍM, že lidé k sobě navzájem přistupují s jistou elementární důvěrou. Že na každém kroku nečekáte perzekuci nebo úplnou záhubu. Země, v níž jaksi automaticky předpokládáte, že Vás mohou kdykoliv zastřelit, bez důvodu uvrhnout do vězení, nebo zbavit majetku, je státem na hranici občanské války a nikoliv svobodnou demokracií. A v takové zemi je pak přeci úplně jedno, jak rozhodne ústavní soud.

Jistě, parlament třeba může odhlasovat ústavní většinou, že osoby židovského původu nemají právo volit. Stát, v němž by existovala společenská nálada, jaká by přijetí takového zákona vůbec umožňovala, by přeci dávno nebyl zemí, kde platí demokracie a svoboda! Tou dobou by v něm buď  vládla armáda nebo puliční bojůvky a ústavní soudci, kteří by se snad pokoušeli něčemu takovému čelit, by byli nejspíš lynčováni davem.

Re: Pro Petra Kiebela...(pokračování)

Takže takovéhle intelektuální konstrukce, kterými nás tu někteří obhájci té děsivé právnické zvůle obšťastňují, jsou úplně k ničemu. Mimochodem, dokonale též odporují tomu, co třeba ten řečený Kalvoda sám kdysi v jednom televizním vystoupení sám kritizoval: jde o typickou kasuistiku se snahou podvrátit právní stav poukazem na extrémní případy v praxi stejně cestou zákona neřešitelné. Ale teď se to Kalvodovi samému úplně stejná demagogie najednou hodí...

Navíc není vůbec jasné, proč by se měli občané obávat, že by bez zásahu ústavního soudu mohlo docházet k legislativním excesům našeho paralamentu, zatímco výroků samotného ústavního soudu se lidé bát nemají. ...Ačkoliv ty jsou cestou našeho práva konečné, nezměnitelné a nepřezkoumatelné. Vůbec nechápu, kde se v lidech bere ta naivní představa, že ústavní soud představuje automaticky ojistku našich sovobod a demokracie. Vždyť už jen tím faktem, že se jedná o skupinu doslova několika osob, nadto bez jakékoliv zpětné vazby formou osobní odpovědnosti, je pravděpodobnější, že se mohou stát nástrojem manipulace a zneužití. Pokusit se pošlapat principy právního demokratického státu je přeci řádově těžší, pokud k něčemu takovému mám přemluvit 281 lidí v parlamentu, než když stačí získat na svou stranu prostou většinu znějakých dvanácti soudců. Podotýkám, že se bojím jen pomyslet na něco takového a doufám upřímně, že k něčemu takovému nikdy nedojde, ale neí to rozhodně o nic fantastičštější spekulace, než ta, kterou nám předkládají k uvěření ti, co obviňují parlament toho, že ústavní většinou vyhlašuje neústavní zákony - sic!

Hoďte tu Ústavu do zběru.

Na Ústavu se v Čsl vždy kašlalo už od vzniku té první Ústavy z r. 1921. Kašlal na ni i Masaryk kdykoliv se mu tá Ústava nehodila a kdy se to hodilo jemu. Kašlali na ni i ti politici tak zv. Státotvorných stran. O Ústavě a Ústavnosti se pořád řvalo i v od května 1945-48, kdy ČSR žádnou Ústavu nemělo. Kašlalo se na každou Útavu v ČSR, v ČSSR, a kašlalo se i v ČR. O porušování té Ústavy ze začalo křičet až když někomu bylo šlápnuto na kuří oko, že na  to šlápnutí nebylo v té Ústavě pamatováno.

Chtělo by to novou Ústavu a to stručnější, která by pamatovala i na takovéto věci. Žádná Ústav nemůže pamatovat na všechno, proto jsou zase ty parlamenty.

Re: Hoďte tu Ústavu do zběru.

JENŽE CO SE DÁ ČEKAT OD TÉ POS.R.A.NECKÉ...PARDON POSLANECKÉ BANDY.....JDOU TAM PŘEDEVŠÍM PARCHANTI CO BY SE JINAK NEUŽIVILI...JEDNOHO TAKOVÝHO JSEM VOLIL....ALE POPRVÉ A NAPOSLED. ODE MĚ UŽ HLAS NEDOSTANE ANI NÁHODOU.

dotaz

Co by se dělo, kdyby si poslanci odhlasovali úst.zákon o prodloužení mandátu  třeba na 7 let? Je rozdíl ve zkrácení a prodloužení mandátu???

Re: dotaz

určitě by to nebylo košer, ale zrovna tak není košer "pozastavit" něco tak, aby se to něco prakticky nemohlo uskutečnit. US měl Melčákovi říct, možná máš pravdu ale moh sis vzpomět dřív a vyhodit ho. US by měl mít nějakou úroveň.

Některé případy "ústavního adhocismu"

1)Vznik ČSR

2) Vnik současné ČR.

3)Vznik Ústavního soudu

4) Referendum o vstupu do EU.

Jnenovat přehledně desítky dalších by přesáhlo zde povolený počet odstavců. Soudím, že pro tvůrce termínu "ústavní adhocismus" byly všechny shora jmenované případy nepřípustné. Vždyť jim nebyla dána předem jakákoliv pravidla, žádná ústava s tím nepočítala.....

Re: Některé případy "ústavního adhocismu"

ČSR vznikla převratem - tedy neústavním aktem.

To není nic proti ničemu - někdy halt ústava přestane vyhovovat a musí se udělat revoluce. Nebo puč.

Ústavní soud byl, pokud vím, zapracován přímo do ústavy a platí stále. Tedy to nebyl jednorázový akt.

Další příklad liknavosti

Zákon o tom, kdy a jak vykonává lid svou moc přímo, tedy obecný zákon o referendu, neexistuje dosud.

A proti jednorázovému zákonu o referendu o vstupu do EU nikdo ani nemekt - včetně ÚS.

Re: Další příklad liknavosti

Nebude to tím, že nikdo nepodal stížnost?

Proč vlastně volby?

Vládu přece máme, a nepočíná si o nic hůře než ta předešlá, tak proč volby?

O moc hůře už to ani nejde.

Dosti dobré

ale dovoluji si připomenout jednu věc, která mě napadla po přečtení včerejšího článku pana Kalvody s příměrem na fotbal. V celém tom rozboru mi chybí faktor času. Ústavní soud nemá termíny. Tzn. nemůže zasahovat do chodu státu. Na to, aby skutečně mohl zasahovat, musel by mít 1) zodpovědnost (nula) a 2) stanovený termín. Jestliže toto nemá, může mít podle mě pouze právo rozhodnout, např. že na základě stížnosti jakéhosi Melčáka rozhoduje, že volby uskutečněné před dvěma roky byly neplatné. Proti  tomuto verdiktu je možné se odvolat do půl roku jinak bude platný. Dalších pět let se bude disputovat o tom, zda volby v roce 2009 byly platné.

Inženýrský přístup při tvorbě ústavy by byl velmi žádoucí.

Ještě bych si dovolil použít odpověď Milana Knížáka na otázku, proč kandidoval na senátora, když senát považuje za zbytečný. Na otázku, proč je dobré být ústavním soudcem? - "je to nejlepší důchod".