Známou skutečností je, že předseda Milionů chvilek pro demokracii Mikuláš Minář zakládá hnutí Lidé PRO, které by se mělo jmenovat Lidé PROTI, protože je to hnutí proti Babišovu hnutí ANO. (Pan Minář s těmi názvy vůbec nemá štěstí, Milion chvilek pro demokracii zase až příliš připomíná čtvrthodinky nenávist z Orwellova románu 1984.) 

Jednou z mála věcí, na nichž se evropští filozofové shodnou s těmi čínskými, je, že moudrý muž nepřijímá žádné funkce, a už vůbec ne politické. Natož aby o ně usiloval! Pokud o ně usiluje, nedopadá to dobře, ať už pro něj, nebo pro ty funkce. Takové odmítání ovšem způsobuje, že se moudří ocitají ve světě řízeném nemoudrými, což se mi nezdá právě moudré. Minářovi bych tedy zapojení se do politické soutěže - na rozdíl od jiných - nerozmlouval.

Jaký obraz tato politická soutěž v současnosti skýtá?

Nejsilnějším hráčem je i nadále Babiš a poté, co byl schválen rozpočet, bude ještě silnějším. Až se budou voliči rozhodovat koho volit, neřeknou, že nižší daně jim zařídil Fiala, který to měl v programu, protože vědí, že ten ve vládě nebyl. Řeknou, že nižší daně jim zařídil Babiš!

Taky motivaci má Babiš nejvyšší. Mnohé pro něj životně důležité záležitosti by nemohl ovlivňovat, kdyby nebyl premiérem. Pak jsou tu dva další kandidáti na premiérský post. O jednom jsem se už zmínil - je jím Fiala. Druhým je Bartoš. Jejich vzájemná spolupráce je vzhledem ke zcela odlišné orientaci jejich stran nepředstavitelná. Představitelná ovšem je jejich spolupráce s Babišem. Je to tedy zase Babiš, kdo má nejvyšší volební potenciál, a tedy nejlepší pozici.

Minář zatím nenabízí nic, dokonce ani ten řepkový olej ne. Přesto není bez šance. Ve státě, kde se odpůrce premiéra může stát členem jeho vlády a kde opozice hlasuje s vládnoucím subjektem proti vůli jeho koaličního partnera, to možné je.

Na stránkách NP se nedávno pohoršil pan Holásek, že v senátorském souboji pan Láska porazil pana Žantovského. Měl jsem možnost ten souboj sledovat zblízka: Oba kandidáti měli u silnice přibližně stejné billboardy. Taky zásobovali otravnými dopisy obyvatele senátního obvodu přibližně ve stejné míře. Od pana Lásky jsem ale cestou z práce dostal pěknou plátěnou tašku s potiskem; od pana Žantovského jsem nedostal nic. Taky kobliha se hodí. Ještě jiný příklad: Měl jsem takového známého, voliče Zemana. Před poslední prezidentskou volbou zvažoval, že by volil Klause (který nakonec nekandidoval). Když jsem se tomu podivil, vysvětlil mi, že „s Klausem je taky sranda“.

Mám tedy za prokázané, že lidé někdy volí způsobem, který nemá nic společného s politickou racionalitou.

Minář by mohl být čtvrtým do mariáše. Potíž je v tom, že mariáš se dá hrát i ve třech. Pokud si nedá pozor, místo čtvrtého do mariáše z něj docela jistě bude páté kolo u vozu.