Plaťte nemocenskou i první tři dny a potom se domluvíme na koalici. Zjednodušování ve veřejné debatě dosahuje netušené úrovně, proto mohou političtí vyjednavači, novináři i sami občané brát vážně takto triviální podmínku sociálních demokratů pro účast ve vládě s Andrejem Babišem a jeho formací ANO.

Šéf sociálních demokratů Jan Hamáček připouští, že o nemocenskou zase tolik nejde, bude však na této podmínce trvat jako na určitém „testu důvěry“. Když se nedomluvíme ani na nemocenské, pak to v jiných a složitějších případech nepůjde.

Z věcného pohledu je přitom návrh sociálních demokratů sporný. Požadují vyplácet nemocenskou ve výši 60 procent z vyměřovacího základu, což znamená u nižších platů 54 procent z hrubé mzdy. Tak se platí už dnes, napříště se však bude vyplácet od prvního dne nemoci a ne až od čtvrtého, jak bylo zvykem dosud.

První dva týdny platí nemocenskou zaměstnavatel, to dnes fakticky znamená od čtvrtého do čtrnáctého dne, napříště by tedy platil od prvního. Protože se podniky bouří, tak se může stát, že budou platit náhradu v nemoci od prvního do jedenáctého dne a už od dvanáctého převezme tuto povinnost sociální správa.

Proti této variantě by se sociální demokraté nejspíš nebouřili, protože zůstává v logice jejich návrhu. Přesto hnutí ANO, respektive ministerstvo práce a sociálních věcí trvá ještě na tom, že se první tři dny nebude platit 60 procent z vyměřovacího základu, ale jenom 30 procent. O zbylých 30 procent se tedy vede debata, a pokud Babiš ustoupí, sociální demokracie půjde do vlády, kde bude premiérem.

Rámec jednání o vládě tak vypadá dost absurdně. Takřka se zdá, že jsme svědky předstíraného dramatu, jakéhosi divadla, kdy se dva soupeři zdánlivě všemi silami přetlačují, aby pak Babiš nechal Hamáčka vyhrát a ten pak mohl své straníky přesvědčit, že prosadil mimořádné ústupky. Přesto se nedá popřít, že se Hamáčkovým vítězstvím v sociální oblasti a na pracovním trhu něco změní.

Náklady na nemocenskou dnes dosahují 18 miliard ročně. Když se k ní zaměstnanec snáze dostane, tak se mohou náklady zvýšit například o šest miliard. Na to peníze v rozpočtu jsou. Přesto by šlo při zrušení oné karenční doby tří dnů a proplácení nemocenské od prvního dne nemoci k významnému obratu dosavadní politiky.

K dispozici jsou dokumenty, že před rokem 2004 byla nemocenská významně zneužívána. Proto se v letech 2004-2010 zpřísňovaly její podmínky včetně zavedení karenční doby. Nemocnost klesla a bylo možné snížit pojistné z úrovně 4,4 procenta na 2,3 procenta hrubé mzdy.

Když se přístup k nemocenské zlepší, pak se dá předpokládat, že bude nutné pojistné zase zvýšit, anebo najít zdroje jinde v rozpočtu.

Hamáček má svým způsobem pravdu, že jde o důležitý test. Při změnách v nemocenské jde opravdu o převrácení dosavadní politiky. Dosud šlo o to, aby byla spolupráce zaměstnanců a zaměstnavatelů co nejefektivnější, teď se půjde cestou rozšiřování sociálních výhod. Lenoši budou méně pracovat, zaměstnavatelé si vymůžou nějakou skrytou subvenci od státu.

Boj o nemocenskou může být testem důvěry, svým zarytým postojem v nepříliš důležitém a sporném projektu však Hamáček připouští slabost svých ostatních argumentů.