Všechno na světě má svou cenu, zní pravidlo, které je v dnešní tržní společnosti každému zřejmé. Přesto se mu vymykají populističtí politici.

Něco slíbí, dostanou za to hlasy voličů, a pak své sliby nesplní, třeba proto, že se sice dostanou do parlamentu, nebo se i stanou menší koaliční stranou, vždy se však mohou vymluvit na to, že sliby nemohli splnit kvůli ostatním. Pohodlné živobytí na celé volební období mají zajištěno, i když nezaplatili.

Ovšem také populisté se pravidlu, že všechno má svou cenu, vymykají jen na první pohled. Zkušenost s tím, že i za populismus se platí, teď prožívají představitelé České republiky. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans oznámil, že posílá Polsko, Maďarsko i Česko k unijnímu soudu, protože odmítají přerozdělení uprchlíků podle kvót.

To je značně nepříjemná situace. Odmítání uprchlíků bylo v mnoha zemích nejvděčnějším tématem pro každého populistu. Pro zajištění obliby na veřejnosti využili tuto linku dokonce vládní představitelé zmíněných zemí Visegrádu.

Nešlo ani tolik o to, že by uprchlíků byly do těchto zemí přerozděleny stovky a tisíce. Ale předvést občanům, že hájíme zemi před nebezpečím z ciziny, a přitom kopnout do Bruselu, to se přece musí politicky vyplatit. Teď se ukazuje, že jenom vnitropoliticky, a navíc ještě pouze dočasně.

Designovaný český premiér Andrej Babiš, který se protiuprchlického boje rovněž účastnil, najednou nemá příliš velký manévrovací prostor. Představa mnoha bojovníků proti přerozdělování migrantů stála na předpokladu, že bruselské kvóty jsou ve všech zemích dostatečně neoblíbené na to, aby je EU vynucovala silou, tedy před soudem. Tato úvaha byla špatná.

Řecko, Itálie, Švédsko, Německo i Rakousko, se kterým se počítalo jako s hlavním spojencem Visegrádu, jsou zeměmi, které nejvíc trpí tranzitem cizinců, či jsou jejich cílovými zeměmi. Přerozdělování tedy může snížit zátěž na jejich sociální či bezpečnostní systémy, proto Čechům ani jiným protiuprchlickým zemím nepomohou.

Evropská komise čekala se zásahem proti neposlušným zemím, dokud byli uprchlíci palčivým problémem. Teď už druhým rokem jejich proudy Evropu neohrožují, proto je možné přistoupit k byrokratickému vynucování evropsky platných pravidel.

Státy Visegrádu teď mohou svůj odpor proti kvótám odvolat a s Evropou se na nějakém přerozdělení domluvit. To učinil slovenský premiér Robert Fico, protože si dokázal představit, jak soud dopadne. Fico se díky tomu může tvářit, že se nic neděje, i z toho důvodu, že zatím žádní uprchlíci do jeho země nepřišli.

Také šéfové vlád Česka, Polska a Maďarska se ještě mohou s Evropskou komisí dohodnout. V této chvíli by to však před jejich příznivci vypadalo jako ubohý ústupek a lídři by tak ztratili pracně budovanou protiuprchlickou prestiž.

Mohou tedy čekat, až Evropský soud rozhodne a po případném nepříznivém verdiktu uhradit jednorázovou pokutu. Přinejmenším taková cena bude vyměřena za protiuprchlický populismus. Nemluvě o tom, že konflikt ještě může eskalovat.

Autor je komentátor internetového deníku a týdeníku Echo24