Kdo byl takový masochista a díval se na televizní zprávy či dokonce celé přenosy z jednání Poslanecké sněmovny PČR, se nestačil divit. Záběry z pracoven, dnes provizorních ložnic poslanců, z koupelen, pohledy na kartáčky na zuby, stížnosti, že někteří poslanci nestačí doběhnout na hlasování, protože jsou právě pod sprchou a podobné „zajímavosti“ přináší naše-vaše TV. Pro Boha, koho to zajímá? Kdo ještě vůbec ví, o čem „naši zástupci“ ve sněmovně jednají? Jaké jsou návrhy změny zákona a jaké jsou výsledky? Asi už nikdo. A tak navrhuji: vypněte proud ve všech budovách sněmovny, ať jdou všichni domů.

Naše republika je v podivném stavu, nechce se mi ještě používat slovo v rozvalu. Šílený deficit státního rozpočtu, inflace, jaká tu ještě nebyla, válka na východě Evropy a nesmyslné návrhy z jejího západního konce. K tomu pan ministr zdravotnictví, to je ten roztomilý švitořící pán, přišel se zprávou, že se ve zdravotnictví budou vybírat nějaké poplatky (asi zapomněl, co udělala s Českou republikou třicetikoruna, která měla zahájit zdravotnickou reformu). A aby toho nebylo málo, začínají se objevovat dohady, kdo nahradí úžasnou paní Jourovou v EK po skončení jejího mandátu. Objevují se jména pánů, od nichž jsme skoro nikdy nic neslyšeli a jejichž tváře si navzájem pleteme, pokud jsme je vůbec někdy viděli. A znovu do toho sněmovna, která jedná o-v celkovém rozpočtu-mizivé částce navýšení starobních důchodů a další reformě, jejíž výsledek je někde v nedohlednu, nejdříve u další generace penzistů. Celé to připomíná Kolotoč marnosti.

Naše milá vládo, všichni páni ministři a hlavně pane ministerský předsedo! Máte na vltavském nábřeží krásnou budovu, zasedněte v její důstojné vládní místnosti, nebo kdekoli jinde, třeba v tělocvičně, dejte hlavy dohromady spolu se svými mnohými poradci, a uvědomte si prosím, že jde opravdu do tuhého. Vezměte kus papíru a napište si výchozí stav, kde si sice do závorky uděláte poznámku, kdo za to všechno může, spisovně: kdo za tento stav nese odpovědnost, ale ono je to už vlastně úplně jedno! Teď jste na řadě vy, byli jste zvoleni a o vládu, byť klopotně sestavenou, jste usilovali. Měli byste tuto zemi dát do pořádku. Nikoli pokusit se. Dát ji do pořádku! Na ten papír nepište ale pouze cifry státního rozpočtu. Všimněte si i těch řádků, ke kterým cifry patří. Ty řádky vyhodnoťte a posuďte, jestli jsou prospěšné, potřebné, nepotřebné, či dokonce škodlivé. Ministerstvo po ministerstvu, řádek po řádku, kolonku po kolonce.

Státní rozpočet je tlustý zákon. A vy máte dvě možnosti: buď se propatlávat těmi jednotlivými řádky a zvažovat, komu dát a komu ne, koho zachovat a koho vyškrtnout, kdo bude více a kdo méně protestovat nebo křičet. Na škrtání by toho bylo hodně. Ale pro to, aby se odstranil ten strašný deficit rozpočtu, by bylo potřeba překopat celý systém správy naší země. Na to jsou ale doby přelomové, revoluční, či sametové. A nebo můžete každému, kdo je v kterékoli řádce uveden, sebrat deset, patnáct, dvacet, možná i víc procent korunek, vybraných od nás, daňových poplatníků. Že to nejde? Ale neříkejte! Jakpak to bylo s rozpočtem pro rok 1990? Pokud si nevzpomenete, zeptejte se na Hanspaulce!

Ať ale zvolíte jakýkoli způsob, ona by to asi měla být kombinace obou, protože těch řádků ke škrtání by mohlo být docela dost, možná až přehršel, přijďte a srozumitelně to vysvětlete. Pokud vaše vystoupení budou mít smysl, souvislosti a dokonce i předvídatelný výsledek, lidé (většinou) pochopí i některé nepříjemné skutečnosti. Jedině proto byste měli mít nárok na nejsledovanější čas v televizi. Pouze pro srozumitelné vysvětlení navrhovaných systémových kroků ke zlepšení stavu naší země máte právo být na obrazovce. Zábavních vystoupení typu návrhů na zvyšování daní už bylo dost.

Pak ať PRE nechá zapnout proud do Sněmovní 4 a naši milí volení zástupci, ne v pozdních večerních hodinách nebo v noci, ale řádně, za denního světla, ať legislativní proces vámi navrhovaných postupů dokončí.

A pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.