Tři týdny do voleb a nic se neděje. Tak by se dala shrnout nejpodivnější předvolební kampaň, kterou zažila Česká republika.

Mluví se o průzkumech, které však jsou do té míry nevěrohodné, že člověk ani neví, jestli jim má přikládat jinou než marketingovou hodnotu. Debata o programech běží v České televizi ve formátu, který akceptuje jen ona zvláštní sociální skupina sledující noční záznamy debat ze sněmovny.

Billboardy nepřesahují dramatičností a kvalitou obsahu styl reklamy na margarín nebo prací prášek. Nejvážnější otázkou je termín, kdy bude lídrům hnutí ANO doručeno obvinění v případu Čapí hnízdo. Ještě se snad diskutuje o přípravách předvolebních debat v televizi, které ovšem proběhnou až poslední den před volbami.

Člověka dokonce napadne otázka, jestli za tři týdny opravdu budou volby, které se někdy označují za nejdůležitější v dějinách republiky. Volby budou, to je jisté, a popsaná pochybnost jenom upozorňuje na skutečnost, který je v podtextu celé kampaně.

Touto skutečností je průběžně rostoucí nejistota. Něco se spolu s volbami blíží, nevíme však, co se vlastně blíží, a proto jsme tak nejistí. Výsledek přijde jako blesk z čistého nebe.

Tento podezřelý klid před bouří má své důvody. Lidé jsou v polistopadovém období neustálými volbami unaveni a nestarají se o ně až do poslední chvíle. Stratégové kampaní politických stran to dobře vědí, a proto čekají na poslední dny před hlasováním, aby měli jistotu, že se o jejich marketingové výkony někdo vůbec zajímá.

Protože se stejně rozhodne až před volbami, tak se ani příliš nesnaží agentury pro výzkum veřejného mínění. Ti zkušenější si raději nechávají platit analýzy od politických stran a informování veřejnosti o předvolebních náladách nechávají na začátečnících, kteří na sebe chtějí upozornit pokud možno skandálními prognózami.

Protože se stejně rozhodne až před volbami, tak se ani příliš nesnaží agentury pro výzkum veřejného mínění. Ti zkušenější si raději nechávají platit analýzy od politických stran a informování veřejnosti o předvolebních náladách nechávají na začátečnících, kteří na sebe chtějí upozornit pokud možno skandálními prognózami.

Dalo by se to hodnotit jako postupná eroze demokracie, která ničí společenské struktury umožňující občanům účastnit se veřejného života, nějak ho ovlivnit a přinejmenším mu rozumět. Proto ticho před volební bouří obsahuje skrytou hrozbu, že se v ní zhmotní dosud neznámé síly, které ani v nejmenším nedokážu ovlivnit, přesto však budou rozhodovat o mém osudu.

Samozřejmě, taková eroze je přirozená v období, kdy se společnosti daří dobře. Proč se zabývat politickými programy, když jsme navykli spoléhat na ekonomický růst? Proč se bát o bezpečí vlastních dětí, když uprchlická krize byla dávno zažehnána?

Rychlejší výstavbu dálnic a vyšší podporu rodinám s dětmi by si jistě přál každý, ovšem takově věci slibují všechny programy, takže volby v těchto případech nemají žádný vliv.

Bojovníky s korupcí jsme volili už ve dvojích předchozích volbách, můžeme klidně znovu, ale už tak nějak všeobecně víme, že se od nich ničeho převratného nedočkáme. Velké drama nevznikne ani v zahraničně-politických vztazích, protože stabilitu v nich zajistily minulý týden německé volby.

Zkrátka a dobře, odpověď na otázku, proč roste předvolební nejistota, můžeme najít v nevyslovených obavách, že nevěříme pevnosti tuzemské demokracie. Stačí málo, třeba jen nějaký nečekaný výsledek, a společenské poměry, na které jsme si pracně zvykali v uplynulých 25 letech, se opět významně změní.

Volby nepřinesou nic nového, nedá se od nich čekat ani podnět pro další vzestup společnosti, moc však přerozdělí docela určitě.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus