Aydan Özoguz, spolková pověřenkyně pro migraci, uprchlíky a intergraci (ano, ta, co tu v dubnu 2016 při své návštěvě tlačila na vládu, aby přijímala uprchlíky hlava nehlava), před dvěma týdny navrhla, aby v Německu mohli muslimové uzavírat sňatky s nezletilými a dětmi. Zdůvodnila to tak, že mnohé z nezletilých ztrácejí mimo jiné kvůli zákazu sňatků prostředky k obživě a úspory, jejich děti jsou nemanželské a pro mnohé je dokonce návrat do jejich domovských zemí kvůli tomu nemožný. Neprošlo to, naopak spolkový ministr spravedlnosti Heiko Maas (SPD) se pochlapil a naopak navrhuje, aby německé soudy mohly rozpustit v zahraniční uzavřené sňatky s nezletilci, pokud by znamenaly ohrožení nezletilého partnera. No tak si vyberte: ona je šílená, to je jisté, a je opravdu evropsky integrována, on je také magor, protože přece některé sňatky s dětmi je vůbec neohrožují, naopak dávají jejich životu nový rozměr...

Náš částečně geniální ministr spravedlnosti Pelikán, jediný zástupce ptactva nebeského ve vládě, při rozhovoru v ČT 24 na otázku redaktorky, jestli jej neznepokojuje, že je v právu stále více zákazů a především všemožných sankcí za správní delikty a přestupky, se, jak je jeho zvykem, nejprve zaklonil, hlávku na stranu položil, hluboce se zamyslel, pomručel a prohlásil, že „jej to nechává chladným“. Redaktorka zcepeněla údivem. No není on k zulíbání? Kde jsme jej prohráli?

Premiér Sobotka nejprve vyzval koaliční šéfy, aby vyměnili nějaké ministry. Ti se mu tak nějak vysmáli, protože mají ve vládě samé pašáky. Tak tedy poté vyzval sám sebe, aby nějaké vyměnil; na chvíli vypnul zvuk a v nastalém tichu nechal kvasit dohady, kdo že to bude. A protože není anarchista a když si poručí, tak se poslechne, vyměnil hned dva své ministry. Jednoho, odpovědného za veřejné zdraví, protože se to tak u ministrů zdravotnictví má dělat a druhého, protože je opravdu zbytečný (pokud jde o funkci) a mizerný (pokud jde o výkon). To už mohl vyměnit ministryni kultu, ta je ze stejného vrhu. Ale udělat to necelý rok před novými volbami, to je opravdu státnický čin, který mu ve volbách dost pomůže. Náš premiér je prostě Čurila Plenkovič, hrdina to z bylin, silný jako býk a podobně i tak inteligentní.

George Sörös a další ze spolku sponzorů demokratické strany se sešli v jednom hotelu ve Washingtonu. Jednak proto, aby se při prostém jídle a sklence vody evianské psychicky vylízali z ran utrpěných tím, že nacpali stovky milionů dolarů do marné Clintonové, nejhorší kandidátky demokratů v amerických dějinách (dobře jim tak), druhak aby se připravili na další boj za lepší Demokratickou stranu a získali pro své skvělé ideje nový elektorát z množiny bílého muže, a treťjak, aby vytyčili strategii v boji proti Trumpovi. Toho je třeba zničit, zničit a zničit. Pak kdo je tady parchant. Egon Hostovský to už věděl: Všeobecné spiknutí.

Kdysi kandidát na prezidenta, který prohrál s G. Bushem, demokrat Michael Dukakis sdělil serveru Politico, že je nutné, aby se Amerika vzdala sboru volitelů (Electoral College), protože jde o anachronismus způsobující, že všechen ten zemědělský plebs (rural plebs) dává najevo, že jeho hlasy něco znamenají, zatímco takto by na nich vůbec nezáleželo. Ještě že ten blb nechce zrušit americké rurální plebejské voliče jako třídu.

Evropský soud pro lidská práva zamítl žaloby dvou českých rozhořčených matek, které se dožadovaly satisfakce za újmu, kterou utrpěly tím, že nemohly rodit s porodní asistentkou (jedna rodila doma nakonec enem tak a ta druhá si musela vyšmiknout třetí porod v běžné porodnici). No fuj, v jaké nemocniční hrůze se to mé děti a děti mých dětí rodily! Ale teď vážně: náš stát blbne. Ať těmto statečným matkám dopřeje klidný, báječný porod v příjemném prostředí domova, v přítomnosti jejich koček a psů, třeba i na žehlicím prkně nad linoleem, aby bylo rychle uklizeno, s porodní asistentkou, ale také s reverzem, že bere všechna rizika možných špatných následků na sebe. Pak bude vše v naprostém pořádku. Není přece veřejný zájem na napravování palic svéhlavých amazonek a milovnic vlídných porodů v kruhu rodinném, v posteli, do vany či koupacího rybníka třeba.

Česká televize v pořadu „Reportéři ČT“ ukázala genezi trestního procesu státu proti zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí, který se měl dopustit jakéhosi hospodářského deliktu (tuším porušování povinností při správě cizího majetku či co). To není důležité v této chvíli, byť případ je opravdu tragický. Ale doporučuji všem si to najít v archivu a podívat se na to. Jednak je dobré vidět zoufalství soudkyně soudu první instance, která již neví jak zdůvodnit, že se státní zástupce patrně zbláznil, když si nechá popáté zničit obžalobu zprošťovacím rozsudkem, a především nádherný skeč státního zástupce, jakéhosi mladého poplety, který ze sebe nebyl schopen vymáčknout prostou větu, proč vlastně se stále odvolává. Koho on mě to připomněl - aha, ministra Pelikána. Holt takoví zábavní rozumbradové.

A takhle my tady žijeme.