POLITIKA: Velrybáři řídí českou politiku
Před minulými volbami do sněmovny širší vedení ODS sebezáchovně přijalo blokační pravidlo, že primárek na poslance se smí účastnit jen ten, kdo je v ODS dva roky. Nebýt toho zoufalého kroku, byla by ústecká aférka jen slabým čajem. Ve srovnání s řeží, která by o volitelná místa poslanců nastala. Velrybářova aféra je děsivá svým měřítkem mnoha stovek organizovaně naverbovaných členů. Kdo zná byť minimálně vnitřní situaci v ODS, tuší, že rozsah počtu jejích kvazičlenů naverbovaných v minulosti do vnitřních bojů různými lobby bude hrozivý. Rozhodně nejde o jednotky procent, ale o desítky.
Gandalovič má předchůdce
Účelové nabírání členů, falšování přihlášek za neexistující členy a manipulace s delegováním funkcionářů není výsadou pouze ODS. Prošly si jí i další sněmovní strany. Známé aféry proběhly na několika místech v ČSSD, největší organizaci US-DEU v republice musel přijet do Brna v roce 2000 zrušit Jan Ruml. SZ přibyly tesně před posledním sjezdem čtyři desítky probursíkovských místních organizací. Národně frontovní komunisté a lidovci mají dostatečně silnou imunitu danou početnou členskou základnou, její usazeností a konzervativností.
Český politický systém je postaven na soutěži politických stran. Občané vykonávají politiku zprostředkovaně přes své volené zástupce. Kromě senátních a komunálních voleb je možnost občanů ovlivnit konkrétní složení voleného sboru velmi malá. Klíčové je, jak strana sestaví kandidátku, koho dá na volitelná místa. Kromě snahy skládat kandidátky do sněmovny s ohledem na zastoupení maxima okresů, neexistuje ve stranách žádná efektivní bariéra proti eliminaci konkurentů pouze na základě prostého počtu hlasů, který za nimi stojí.
Kolik členů máš, tolikrát jsi předsedou
Řešení existence černých duší existují. Je třeba se zbavit nutkání stále zvyšovat počty členů, cílem není kvantita za každou cenu. Strany nepotřebují desetitisíce pasivních a mnohdy fiktivních členů, ale široké zázemí kvalifikovaných sympatizantů, profesionální síť volebních manažerů a centrálu schopnou zajistit analytické a programové zázemí. Členství lze efektivně regulovat přes dlouhé čekací lhůty, nutný delší předstupeň aktivního sympatizanta, doporučení jiného člena, postupné nabývání práv. Kdyby ODA trvala na osobním hrazení členských poplatků, tak by Karel Schwarzenberg nebyl vykazován jako její člen až do roku 2006.
Pocity značné části veřejnosti, že se česká politika propadá stále hlouběji do žumpy nevyřešených kauz a afér, jsou pochopitelné. Státostrany ODS a ČSSD nejsou řešením problému, ale jeho součástí. Pokud se vedení stran nepostaví korupčním praktikám při získávání a udržování vlivu ve svých stranách, pak jsou v přímém podezření, že i ony jsou součátí této hry.
Autor politolog, je ředitelem Institutu K.H. Borovského, osobní stránka
Psáno pro MfD