Stát nás nutí povinnou školní docházkou denně svěřovat naše děti, zprostředkovaně skrze školu, do rukou ministerstvu školství. Je jediným důvodem přetavit je a nedopustit, aby měly děti svůj názor?

Nedávno se romští aktivisté pohoršovali nad Josefem Ladou a jeho dílem Kocour Mikeš, kde postavili to úžasné mluvící zvíře na úroveň antimultikulturalistického rasisty. K mému naprostému úžasu připustila naše paní ministryně Kopicová diskusi na toto „téma“. O pár týdnů později zastavila společně s Asociací krajů a Člověkem v tísni vyhlášení studentských voleb a všichni tím změnili podmínky v průběhu tohoto projektu. Vždyť proti nim stáli přece jenom mladí studenti a učitelé bojící se konfliktu se svým zřizovatelem. Poslední ránu zasadila Miroslava Kopicová nedávno, když pozastavila vyplácení peněz na projekty. Jeden z postižených se jmenuje „Stopy totality“.

Stopy totality s důrazem na 50. léta navazují na starší projekt s názvem Zmizelí sousedé. Vlastním mimoškolním pátráním a zmapováním osudů lidí, kteří se nějak vzepřeli komunistickému režimu, a zaznamenáním jejich výpověď a reakcí okolí, mohli studenti narazit přímo v místě, kde bydlí, na příběhy neznámých lidí, o které se ještě nikdo nezajímal. Mohli prostě najít nové, doposud bezejmenné hrdiny, kteří dost možná bojovali s režimem víc a s horšími důsledky, než někteří z disidentů, kteří pak v roce 1989 nakonec v podstatě podali komunistům ruku.

Pozastavení vyplácení dotací mi v principu skutečně nevadí. Nevyplácejme je vůbec, vraťme je, zrušme desítky úřadů, snižme náklady na stát, snižme daně a nechme bez účelového a drahého přerozdělování peníze těm, co si je vydělali. Pak nebudou v mnoha oblastech žádné dotace potřeba a na tak skvělý projekt, jakým bez jakýchkoli pochyb „Stopy totality“ jsou, dají rádi peníze lidé a firmy dobrovolně. Považuji ovšem za skandální, pokud už tento systém zatím existuje, zastavit již schválené peníze na realizaci.

„Nejde o to tu dobu hodnotit nebo studentům říkat, jak se na ni mají dívat. Samotné příběhy i postoje lidí, ať už jsou statečné, lhostejné nebo prostě jen vyjadřují potřebu člověka přežít to období pod dnes nepopsatelným tlakem, ukáží studentům co se dělo a jaká ta doba byla," sdělila k projektu jedna z jeho iniciátorek Marta Vančurová z občanského sdružení Zapomenutí.

Máme problémy s tím, že řada mladých kouká na seniory skrz prsty a se stále větší neúctou. Máme problémy s drogami, kouřením, alkoholem u mládeže a vzrůstající šikany a násilí. Ano, základy těchto problémů jsou jistě v rodinách. Jenže každou chvíli vznikne nějaký umělý státní projekt, který má „pomoci“ z moci úřední mladé roubovat. Na to stát peníze „má“. Peníze „jsou“ na předražený internet do škol a na nezvládnuté státní maturity, ale na mapování další části totalitního režimu ne.

Ministerstvo školství odůvodňuje pozastavení financování tím, že prý musí „analyzovat, zda projekty plní i současné priority resortu“. Velmi by mě zajímalo, co těmi prioritami skutečně je. Na základě výše uvedeného to zatím vypadá, že například dobrovolné mimoškolní hledání doposud bezejmenných obětí komunistického režimu to není. A přitom by to pro utváření názorů a postojů v životě bylo pro studenty mnohokrát přínosnější, než se naučit nazpaměť pár pitomých skript plných teorie, jejichž obsah pak v reálném životě nikdy nepoužijí.

PS: Na závěr ještě naposledy k Mikešovi. Obrázek o oficiálním postoji MŠMT si udělejte sami. Najdete ho zde dole. Stojí to opravdu za to a myslím, že nebylo jinde prezentováno.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora