Jakmile se objeví návrh na vyznamenání prezidenta Václava Klause, hned je z toho velký humbuk a vyplavou na povrch atavismy a velká nenávist k tomuto politikovi živená po dlouhá léta zejména intelektuálními kruhy a mnohými žurnalisty. Václav Klaus je rozhodně nejvýznamnější politik období od roku 1990 a na tom dle mého názoru není co zpochybňovat. Byl strůjcem přechodu k tržnímu hospodářství, velmi správně odhadl tendence slovenské veřejnosti a slovenské politické reprezentace k secesi a na rozdíl od zpovykaných milovníků v té době již obtížné a nijak rozumně řiditelné federace velmi správně dohodl a perfektně provedl kvalitní a bezbolestně rozdělení (včetně ukázkové měnové odluky). Za to mu čest a sláva a kdo dnes tvrdí, že to byla škoda, pak s ohledem na to, jak si oba nástupnické státy vedou, je raněn slepotou. Bylo a je to dobré řešení.

Václav Klaus také, a to bez ohledu na mnohé chyby a omyly, spolu se svými velmi pracovitými kolegy provedl privatizaci a koneckonců i tolik zatracovaná kuponová privatizace byla nakonec řešením spíše dobrým než špatným. Snění o manažerské privatizaci jako všeléku bylo jen sněním a neproveditelným řešením, pokud mělo mít přednost. V několika málo případech se skutečně povedlo, avšak většinou vedlo k tragickým koncům. Je jisté, že při často divoké privatizaci nebyly všechny postupy zcela košer, je ale také jisté, že tak je to vždy při obrovských majetkových přesunech vykonávaných (nutně) v relativně krátkém čase několik roků.

Přes vše, co mu lze vytýkat, např. přehlíživý přístup k supím poměrům v politice, rozsáhlému korupčnímu prostředí, které spolu s nynějším prezidentem vlastně pokryli opoziční smlouvou, mu naopak nelze upřít konzistentnost názoru pokud jde o EU, unijní instituce, špatný vývoj EU od Lisabonské smlouvy, a to přesto, že to byl paradoxně on, kdo podepsal náš přístup do EU. Kdo si ještě vzpomene na drzého ničemu, jakým je europoslanec D. Cohn-Bendit, když mistroval Klause na Hradčanech a rázný způsob, jakým věc Klaus vyřídil. Klidně, důstojně a způsobem, který odpovídal pitomosti Cohn-Benditem vedené skupinky eurohujerů. A opoziční smlouva - s odstupem, když ji porovnáme s velkou koalicí v Německu - nebyla ničím jiným než pragmatickým spojením dvou politických protivníků. Takže žádná výjimka v Evropě či světě.

Ani jeho pragmatický přístup k Rusku či Číně mu nakonec netřeba vytýkat, a to zvláště když se podíváme, jaký pragmatický přístup k Rusku např. drží Německo nebo k Číně Velká Británie nebo USA. Bylo by možno uvést množství příkladů, nicméně jedna věc jsou gesta v politice a druhá věc jsou obchodní a finanční vztahy, které si jedou po svém. A nakonec, na rozdíl od nynějšího prezidenta, nikomu prezident Klaus nelezl do zadnice jen proto, aby si vytesal pomník ledoborce ekonomických zájmů českého byznysu (i když v čem je Kellnerovo impérium české, to bych rád věděl). Václav Kalus vykonával svoje prezidentské pravomoci uměřeně a konzervativně a velmi důstojně. A nakonec (a toto rýpnutí si neodpustím) ani pro jeho amnestii bych ho nekritizoval. Já osobně tvrdím, že to byl správný krok a orgány činné v trestním řízení by z ní měly vyvodit jediné, a sice že trestní řízení táhnoucí se osm a více let je šílenství a velká nezodpovědnost. Že si z toho mnohý takové ponaučení nevzal, je věc jiná. A vytýkat mu, že tím nahrál jistým osobám, k tomu není co dodat. Amnestie je dána jistými parametry a měří se pak všem stejně v jejím rámci. První amnestie prezidenta Havla byla velmi špatná a velmi naivní a měla mnohé tragické následky. Václavu Havlovi se však nic nevytýká, protože je modlou.

Václav Klaus je sice mnohdy arogantní, i když to není třeba, a lze mu vytýkat ještě mnohé, ale to je nad cíle tohoto příspěvku. Vykonal však pro tuto republiku a náš národ více, než jsou mu mnozí zastánci svatých pravd - a Václava Havla především - ochotni přiznat. Každá velká politická osobnost má své slabiny a své tvrdé odpůrce. O tom by M. Thatcherová mohla vyprávět, ale dnes už její význam popírá ve Velké Británii jen málokdo a když, pak již jen se shovívavou kritikou.

Proto Václavu Klausovi plným právem vysoké státní vyznamenání náleží. Historie pak jednou ukáže, že byl mnohem lepším prezidentem, než se dnes mnohým jeví.