Letošní červnové volby do sněmovny a podzimní do Senátu zásadně ovlivní šance možných kandidátů na zvolení prezidentem v březnu 2008. Je správné ptát se kandidujících stran na jejich kandidáty na tento významný post. Situace je přehlednější než minule. Hlavní kandidát je jasný, bude jím obhajující prezident Václav Klaus.

Přes vysokou popularitu současného prezidenta existuje významná část veřejnosti, která by ocenila změnu na tomto postu. Nejde jen o kontroverzní politické názory Václava Klause, za tři roky ve funkci už měl dost příležitostí v mnoha oblastech prokázat svoje silné i slabé stránky. Postoj hlavních stran k němu je léta stejný. Otázkou je, zda se najde vyzyvatel s reálnou možností porazit jej.

Uvědomme si, že nehledáme krále ani poloboha, ale osobu schopnou prezidentskou funkci důstojně a dobře vykonávat, osobu, která může porazit Václava Klause zvoleného na třetí pokus koalicí „národní fronty“.

Petr Pithart měl všechny předpoklady uspět v minulých prezidentských volbách. Ve sněmovně byla vláda sto jedna socialistů, lidovců a unionistů a i v Senátu převažovali podporovatelé Špidlovy vlády. Chybu udělali „otcové“ stojedničky a především Cyril Svoboda. Pokud by se při sestavování vlády dohodli Vladimír Špidla, Cyril Svoboda a Hana Marvanová na společném kandidátovi na prezidenta, měl tento zvolení prakticky jisté.

Prokázal se však tragický nedostatek strategického uvažování předsedů ČSSD, KDU a US-DEU. Spolu s Otakarem Motejlem byl Petr Pithart nejpřirozenějším kandidátem. Protože ČSSD měla premiéra a předsedu sněmovny, tak podobně jako v okolních zemích, měl „přirozený“ nárok široce přijatelný zástupce menší koaliční strany.

Místo toho Špidla rozehrál vnitrostranické referendum o prezidentském kandidátovi ČSSD. Připomeňme, že Špidla navrhl sociologa Potůčka a Gross právníka Bureše, ty doplnil Zeman a Motejl. Výsledek nepřekvapil, jasně vyhrál Zeman. Občané museli strpět martyrium tříkolové prezidentské volby, kdy výsledek určila dohoda Klause s komunisty a několika „odpadlíky“ z KDU-ČSL, US-DEU a nestranických senátorů.

Za svoji chybu její strůjci draze zaplatili, kde je konec Špidly, Svobody i Marvanové? Velké problémy má dnes nejen ve vysoké politice končící US-DEU, ale nove i KDU-ČSL.

V únoru 2008 nás čeká nová volba prezidenta. V tuto chvíli je nejpravděpodobnější opakování souboje Klaus, Pithart. Petr Pithart není nepopsaným listem, je to člověk každým coulem politický. V názorech se vyvíjel od komunistických, přes reformní, antikomunistické, liberální až k umírněné křesťanskodemokratickým. Vždy byl ve svých postojích věrohodný a jeho četní odpůrci za změnami názorů neprokázali prospěchářství. Mnohdy byl se svými názory v menšině a prohrával. Dokázal se vždy zvednout a znovu jít do boje. Ustál vedení první nekomunistické české vlády i řízení Senátu, bez jeho výrazných vyjednávacích schopností a mnohdy vyčítané vstřícnost k oponentům by to bylo nemožné. Obhájce přímé volby prezidenta může Pithart uspokojit tím, že získal politický mandát osobně od lidí, dvakrát uspěl v senátních volbách. Letos na podzim půjde již do třetí bitvy.

Představa Petra Pitharta na Pražském hradě málokoho nadchne, ale nikoho nezděsí. V reálném světě, kde ne vždy pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, to není málo. Pro mnohé z nás je Petr Pithart přijatelnější volba než pokračování Václava Klause. Bude to stačit k jeho zvolení?

(Autor, právník, je předsedou LiRA/LiberálovéČR a IKHB)