Po dramatickém vývoji u lidovců hledají celostátní média možné kandidáty na budoucího předsedu křesťanských demokratů. Přirozeně se objevilo jméno jihomoravského lidoveckého hejtmana Stanislava Juránka. Stojí před velmi obtížným rozhodnutím, zda si o čelnou funkci řekne, nebo stejně jako moravskoslezský hejtman Tošenovský v roce 2002 nabídce odolá.

Charakteristikou Juránkovy kariéry je mimořádné štěstí, které ji provází. Poctivě je třeba říci, že mu jde cílevědomě naproti svojí pracovitostí, disciplinovaností doplněnou o nezbytnou míru schopnosti odstraňovat překážky a konkurenty. Práce zahraničních poradců nevyšla na prázdno. Není obtížné si ho představit, jak si každého ráno před zrcadlem řekne: „Dobré ráno hejtmane, co dnes uděláš pro to, aby ses co nejdéle udržel tam, kde jsi.“

Politika podané ruky

Jen málo politiků, např. předseda Senátu Sobotka, umí tak jako Juránek působit stále pozitivně a každému, kdo se v jeho blízkosti objeví, potřese rukou. Drobnosti, dělány systematicky dlouhé roky, přinášejí růže. Juránek je virtuózem ve vyhýbání se nepříjemným či konfliktním situacím a problémům. Zato jej každý týden potkáte na setkání s občany, tu se něco otvírá, tu je nějaké výročí apod. Zde lze udělat na občany dobrý dojem a nechat se vhodně zvěčnit do médií. Juránek nemá vize ani silné názory. Je mistrem v přebírání nápadů potom, co pro ně někdo jiný získá širokou podporu. Při současné krizi u lidovců dlouho vyčkával a až s odstupem přiznal, že částečně věděl o jednání Kalouska s Paroubkem. V rizikovou dobu nezvedal novinářům telefony, ale výstup v televizi si ujít nenechal. Tam vsadil na jistotu neříci tak ani tak a odkázat se na Josefa Luxe.

Politické začátky

Prvním Juránkovým štěstím v politice bylo, že bydlí v tradiční baště KDU, dvacetitisícové městské části Brno - Židenice, kde mají lidovci od revoluce pravidelně starostu. Druhým štěstím bylo, že lidovecký starosta Jan Grůza se prosadil do Poslanecké sněmovny a svoje místo přepustil Juránkovi.

Možnost stát se hejtmanem byla lákavá, jenže struktura KDU na jižní Moravě (v Brně má KDU cca 1500 členů z téměř 11 tisíc na celé JM) dávala Brňákovi jen velmi malé šance. Proto souboj vzdaly silné figury, např. Šimonovský. Juránek to zkusil a těsně porazil svého konkurenta z okresu Brno-venkov Lubomíra Šmída.

Ve volbách na podzim 2000 kulminovala podpora pro Čtyřkoalici při prvních krajských volbách. Vynesla do té doby nepříliš známého Juránka na hejtmanský post v tehdejším Brněnském kraji. Juránek první hejtmanské období patřil mezi nejméně výrazné hejtmany KDU a ztěží se mohl rovnat hráčům formátu Dohnala z Vysočiny, Línka z Pardubicka či Březiny z Olomoucka. První byl např. předsedou Svazu města a obcí a dnes je předseda NKÚ, druhý je místopředsedou KDU a třetí se stal poslancem Evropského parlamentu.

Po rozpadu Čtyřkoalice Juránek oslabil uvnitř KDU. Na jaře 2004 porazil svého tradičního konkurenta Šmída 56 ku 55 a obhájil post krajského předsedy. Pro udržení postu hejtmana situace nevypadala dobře. Nepodařilo se mu prosadit, aby lidovci do krajských voleb šli v širší koalici, která by zvýšila šanci porazit ODS.

ODS pomohla

Pomoc přišla z nečekané strany, zevnitř ODS. Rozhodujícím důvodem volebního úspěchu byla několikaměsíční kampaň iniciovaná S. Slonkovou z Hospodářských novin a přebíraná regionálními médii ostouzející lídra kandidátky ODS M. Venclíka. S největší pravděpodobností šlo o jednu z vnitřních válek v ODS. Jejím výsledkem bylo přetažení 7 procent voličů, kteří by, jako v jiných moravských krajích, volili ODS, k lidovcům v čele s Juránkem. Ústřední heslo kampaně lidovců, Zvolte si svého hejtmana, zabralo.

Lidovci o necelé procento vyhráli a udrželi post hejtmana. Juránek hned po volbách potvrdil, že dobře zná politickou hru. Posílil svoji pozici v KDU odstavením hlavního rivala na krajské úrovni. ODS i ČSSD se naklonil přidělením lukrativních postů, např. placený post předsedy kontrolního výboru pro krajského předsedu ČSSD, která je formálně v opozici.

Juránek v pozici Tošenovského

Juránek už několikrát odolával vábení na politický vzestup v celostátní hierarchii KDU. Vždy upřednostnil jistotu a vyhnul se souboji s Ambrozkem či Šimonovským. Dlouhodobě se zdá, že je s postem hejtmana spokojený, i přestože v tuto chvíli podpora pro lidovce nedává velkou šanci na třetí vítězství v krajských volbách v roce 2008.

Juránek je především lidovcem. Proto od něj na všechny otázky k jeho možné kandidatuře slyšíme tradiční, rozhodné, lidovecké možná. Do volebního sjezdu lidovců v Brně 9. prosince jej čeká několik dlouhých týdnů přemítání, zda by mohl být druhým Josefem Luxem.

(autor je právník a politolog, předseda Institutu K.H. Borovského, osobní web www.milanhamersky.cz)