Rozepře vlády s prezidentem o interpretaci rusko-gruzínského konfliktu nese stejné rysy jako obdobně rozdílné pohledy stejných aktérů na Kosovo a možná i na Evropskou unii. Přístup obou stran je realistický, ale u každé vyrůstá tento realismus z jiné logiky.

Prezident Václav Klaus se v těchto případech snaží situaci popsat co možná nejpravdivěji a interpretovat z liberálně-konzervativní pozice, avšak nezaujatě k zájmům velmocí USA, Ruska a Evropské unie. Neohlíží se na každodenní politiku hokynářské výhodnosti a hájí svůj názor i proti výrazné většině mainstreamových interpretací. Po druhé prezidentské volbě tyto ohledy už brát nemusí, navíc v mezinárodně politických a globálně ekonomických otázkách je nebral nikdy.

Naproti tomu vláda Mirka Topolánka a stejně tak kabinety předešlé v těchto případech odezírají z úst našich spojenců. Pak se snaží převyprávět interpretace a zájmy USA či Evropské unie vlastními slovy, aby jako školáci dokázali, že pochopili probíranou látku.

„Zásadně odsuzuji gruzínský útok na Jižní Osetii, vraždění civilistů v této oblasti i masivní nasazení ruské armády. Jsem smutný z toho, že se nechce brát realita, jaká je, zase se vytvářejí určité mýty, zase se vede zástupná hra nad touto tragickou situací,“ uvedl Václav Klaus a pokračoval: „V zodpovědnosti za vyvolání války je role gruzínského prezidenta, vlády a parlamentu neoddiskutovatelná a evidentně fatální.“

Naproti tomu česká vláda stála v jednom šiku s Georgem Bushem, Condoleezzou Riceovou a Angelou Merkelovou v jejich ostrých odsudcích Ruska, a dokonce schválila pro Gruzii 150 milionů korun finanční pomoci. Premiér Topolánek k tomu řekl: „Ruské tanky v ulicích gruzínských měst nám připomínají invazi z roku 1968.“ A vicepremiér Alexandr Vondra si přisadil: „Rusko si může myslet, že masivní vojenská operace proti suverénnímu státu projde bez povšimnutí. Něco takového bychom ovšem právě my Češi, s naší vlastní zkušeností, neměli tolerovat.“

Podobně Václav Klaus vystupuje jako ostrý kritik Evropské unie a třeba 11. srpna vetoval zákon o nové evropské chemické legislativě REACH, který Topolánkova vláda i Parlament schválily.

V kontextu této „vládně-hradní“ rozepře stojí za připomenutí, jak hodnotil Klaus bombardování Srbska a osamostatňování Kosova. V roce 1998 varoval před zvažovanými leteckými útoky na Srbsko: „Sdílím obavy, že bombardování samo o sobě velmi složitou a velmi komplikovanou situaci v Kosovu vyřešit v žádném případě nemůže, jak se to také nezdařilo bombardováním nikdy v historii.“ Podobně varoval před uznáním nezávislosti Kosova, neboť může způsobit „domino efekt“, protože tím i další části jiných států získají ospravedlnění pro odtržení se od většího státu.

V případě Kosova musí dnes být i zastáncům tehdejšího bombardování a odtržení Kosova od Srbska jasné, že to byly chybné kroky, s jejichž negativními dozvuky se budeme ještě dlouho potýkat. Jižní Osetie a Abcházie jsou jen prvními v řadě.

Americký konzervativec Patrick Buchanan, který byl poradcem amerických prezidentů Nixona, Forda a Reagana a sám na úřad amerického prezidenta kandidoval, komentoval rusko-gruzínskou válku v článku Drážděný medvěd vrací ránu podobně jako Václav Klaus, byť velmi jízlivým tónem: „Rozhodnutí Michaila Saakašviliho využít zahájení olympijských her k odvedení pozornosti od gruzínské invaze do Jižní Osetie se co do stupidity vyrovná rozhodnutí Gamála Abdana Násira uzavřít Tiranskou úžinu izraelským lodím. Násirův hrubý omyl jej stál Sinaj v šestidenní válce. Saakašvili pravděpodobně za svůj omyl zaplatí trvalou ztrátou Jižní Osetie a Abcházie. Americké obviňování Ruska z agrese duní prázdnotou. Gruzie ten boj začala, Rusko jej dokončilo. Ti, kteří zahájí válku, nerozhodují o tom, jak a kdy skončí.“

Euro 35/2008