Vyjádření Marka Blažky, sekretáře Rady pro výzkum a vývoj, když vysvětloval členům Sněmu Akademie věd České republiky na diskusním fóru této instituce, proč politici, pro které pracuje, až dosud ještě Akademii trpěli a proč neměli akademici s protesty proti likvidačnímu snížení rozpočtu vůbec začínat.

V průběhu posledních dní se staly dvě události, které dostávají Akademie věd do velmi složité situace a mohou znamenat i značné omezení vědy v tomto státě. Vláda České Republiky schválila návrh financování výzkumu a vývoje navržený Radou pro výzkum a vývoj a uskutečnil se sněm Akademie věd České republiky. Na tomto sněmu vystoupila ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová a předseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Walter Bartoš a shodně podpořili drastické snížení rozpočtu Akademie věd. Takže, i když se Akademický sněm shodl na důrazném protestu, hledání podpory u všech relevantních politických sil v České republice, informování o dané situaci evropského komisaře pro vědu a výzkum Janeze Potočníka a evropské komisařky pro regionální politiku Danuty Hübnerové i zahájení informační kampaně směrem k české i zahraniční veřejnosti, asi už bude velmi těžké nastoupený trend změnit.

Shrňme si, co se vlastně ve financování vědeckého výzkumu děje. Rada pro výzkum a vývoj navrhla reformu financování výzkumu a vývoje, která podmínky vědy na tuzemských institucích výrazně poškodí. Navrhla financování, které vede k tomu, že Akademie věd přijde v příštím roce o 20 % institucionálního financování, během roku 2011 o 34% méně než letos v roce 2012 mají klesnout institucionální finance této organizace, které jsou v současnosti 5,9 miliardy, až na polovinu. Čím je to dáno? Celkový rozpočet na výzkum, vývoj a inovace zůstává stejný. Bylo však rozhodnuto, že daleko větší podporu dostane vývoj a inovace, takže se finance přesunují na Ministerstvo průmyslu a obchodu, kde se využijí pro podporu inovací hlavně u soukromých firem. Zároveň se zřizuje a v následujících letech zahájí činnost Technologická agentura České republiky, zaměřená také hlavně na cílený aplikovaný výzkum a vývoj, kam se přesune další část peněz.

Zbývající peníze se rozdělují podle kvality pracovišť, která se hodnotí podle metodiky navržené Radou vlády. Mohlo by se zdát, že toto rozhodnutí Akademie věd přivítá. Vždyť tato organizace, která reprezentuje zhruba 15 % kapacit, produkuje 38% publikací ve špičkových impaktovaných zahraničních časopisech, podíl na citačním indexu na české práce je 43% a produkuje třetinu patentů. Připomeňme si třeba, že v Akademii věd pracuje asi nejznámější postava českého medicínského výzkumu. Antonín Holý je objevitel řady antivirotik, jeho výsledky byly převzaty špičkovými světovými farmaceutickými firmami a jsou základem v současnosti nejúčinnějšího dostupného léku proti AIDS.

Problém však je, že tato metodika se snaží hodnotit základní výzkum, aplikovaný, vývoj i prosté inovace a všechny obory dohromady. Kromě publikací v náročných oponovaných časopisech, patentů se tak počítají i užitné vzory, úpravy programů, metodiky … Ty sice dostávají méně bodů než třeba publikace v časopise Nature, ale nastavení lze mít takové, aby tyto „měkké“ výsledky převálcovaly ty elitní. To, jaká je náročnost získávání jednotlivých výsledků, ukazuje i to, že v posledních letech, kdy nad metodikou Rada vlády pracuje, stoupl počet „měkkých“ výsledků řádově. Nastavení metodiky tak podporuje nárůst balastu a potlačuje náročný elitní základní výzkum. A to i na vysokých školách. Ovšem u Akademie věd je právě základní výzkum jejím hlavním zaměřením, takže ji nastavená metodika poškozuje nejvýrazněji. Vysoké školy dostávají navíc institucionální prostředky z více zdrojů - jejich velkou část tvoří například příspěvky na studenty. Mohou tak nepřízeň v jedné oblasti částečně přežít díky druhé. Akademie věd, ač se podílí na výchově PhD studentů a její zaměstnanci na vysokých školách přednáší, žádné takové prostředky nemá. Podrobně píše o této problematice ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Hořejší (viz zde a zde).

Ve svém rozboru pro populárněvědní server Osel jsem ukazoval, jak je pro českou vědu a vzdělávání velmi důležité, aby fungovala i nadále spolupráce a vzájemná podpora mezi vysokými školami a Akademií věd. Současné kroky nepoškozují jen Akademii věd, ale jsou namířeny proti základnímu výzkumu obecně. A pravděpodobně budou pokračovat. Proto si myslím, že je velmi pozitivní podpora, které se Akademii věd nejen na sněmu ze strany vysokých škol dostalo. Na zasedání sněmu přirovnal místopředseda akademického senátu Univerzity Karlovy Josef Šlerka situaci k partii známé v teorii her jako vězňovo dilema. Jedná se o to, zda je výhodné spoluvězně podrazit nebo s ním spolupracovat. V tomto typu hry výhodnost závisí na počtu kol partie. Pokud je jedno, vyplatí se spoluvězně podrazit. Pokud je jich více, je výhodné spolupracovat. Podlé Josefa Šlerka bude mít partie o financování vědy více kol a školy by s Akademií věd měly spolupracovat. Představitelé vysokých škol, kteří se staví na stranu rozpočtu vypracovaného Radou vlády pro výzkum a vývoj, také uznávají, že současná metodika je nesmyslná. Věří však, že jde o jednokolovou hru a po likvidaci Akademie věd se navíc podaří metodiku a trendy změnit. Mezi ně patří například prorektor Jihočeské univerzity Jan Zrzavý. Jeho názory si lze přečíst zde. Ostrým kritikem nastoupeného trendu z prostředí vysokých škol je naopak například Jiří Zlatuška (viz zde).

Navozená situace by podle mého názoru neměla být lhostejná ani opravdovým kapitánům českého průmyslu. Ve většině průmyslově vyspělých států totiž úspěšné firmy, kromě podpory vlastního aplikovaného výzkumu, podporují i základní výzkum na vysokých školách i pracovištích mimo university. Je jim totiž jasné, že bez kvalitního základního výzkumu není ani kvalitní aplikovaný výzkum a vývoj. Ono totiž vylepšováním a inovací svíčky nelze v žádném případě dospět k žárovce. A na počátku využití nejen elektřiny byl absolutně nepraktický základní výzkum, kterým se zabývalo pár bláznivých vědců. Úspěšná spolupráce a vzájemná podpora firem a organizací základního výzkumu se objevuje i v České republice. Bohužel však jen výjimečně a v současnosti to funguje spíše úplně opačně. Naši „podnikatelé“ nepodporují většinou ani aplikovaný natož pak základní výzkum. Naopak se snaží prostředky, které na tento základní výzkum zatím jsou, převést do svých soukromých firem, kde by se v nejlepším případě použili pro prosté inovace jejich výrobků.

Základní výzkum pochopitelně může být teoreticky přesunut všechen na vysoké školy, i když takový model není ve světě obvyklý a nemyslím si, že by to bylo výhodné. Ovšem v tomto případě musí být takový politický cíl dopředu veřejně deklarován. Musí být stanoveny termíny a postupy přesunu kvalitního výzkumu z Akademie věd na vysoké školy, ošetřen formální přesun velkých zařízení, které se nemohou přestěhovat. A hlavně je třeba přesunout finanční prostředky na ty vysoké školy, které by mohly v základním výzkumu pokračovat. V současném modelu se však peníze na takové vysoké školy nepřevedou, ale díky přesunům a navržené metodice hodnocení skončí úplně jinde. Takže je vysoce pravděpodobné, že ani kvalitní týmy nepřejdou z Akademie věd na školy, ale rozpadnou se a ti dobří skončí v zahraničí. Protože financovat provoz drahých zařízení, třeba tokamaku z Ústavu fyziky plazmatu nebo urychlovačů v našem ústavu, nebude ze zbývajících prostředků Akademie věd možné a zároveň nebude zajištěn jejich přesun pod vysoké školy a posílení jejich rozpočtu o potřebnou sumu, přestanou se využívat. Dojde místo reorganizace k samovolné destrukci. Takový stav je důsledkem toho, že politici nejen v oblasti vědy nechtějí jasně deklarovat svoji vizi a koncepci a nést za důsledky jejich prosazení a realizace odpovědnost. Nechají tak vše volné hře zájmových skupin, která v současnosti nastavila tendenci k likvidaci základního výzkumu, ač žádný z politiků takový plán oficiálně nikde nevyhlásil.

Jak už bylo řečeno, podpořila paní ministryně Miroslava Kopicová návrh financování vypracovaný Radou vlády pro výzkum a vývoj. Slibovala sice, že v případě katastrofálního dopadu na Akademii věd se bude vláda snažit pomoci. Jako jedinou konkrétní možnost však jmenovala peníze z fondů Evropské unie. Jak ji však hned upozornil předseda Akademie věd Drahoš, ty jsou velice cíleně zaměřeny a nahrazení odebraných institucionálních prostředků pomocí nich není většinou přípustné. Navíc je lze použít pouze pro mimopražské instituce a většina ústavů Akademie věd je v Praze. Je tedy věc pro Akademii věd ztracená? Určitě ještě ne. Ještě pořád mohou politici ukázat, že nehodili Akademii věd přes palubu. Zmiňoval jsem, že problémem by se stalo financování velkých zařízení. Pokud by se jejich financování zajistilo z jiných zdrojů, ulevilo by se aspoň částečně Akademii věd celkově. O podpoře velkých zařízení se ještě jednat bude a tam by bylo možné pomoci. Rozpočet bude také procházet parlamentem a i tam je možnost pro politiky učinit změny. Pochopitelně se budou jednotlivé ústavy snažit získat co nejvíce účelových financí. I když velký problém je, že většina těchto prostředků má striktně dané použití a nepočítá se v nich se správou budov, topením, … Příští rok se tak dá přežít, i když se zrušením investic, oprav a dalšími úspornými opatřeními na všech úrovních. Na krizovém scénáři rozpočtu bude vedení Akademie věd pracovat. Pokud se ovšem nepodaří zvrátit nastoupené trendy financování v dalších letech, tak jsou slova o možnosti likvidace Akademie věd na místě. Je dobré připomenout, že drastickou redukcí prošla Akademie věd už v roce 1993, kdy byl rozpočet náhle zkrácen o 30%. Tehdejší stav 13000 zaměstnanců se zredukoval na 6000. Zrušila se řada ústavů. Tehdy to ještě bylo možné, protože v té době její struktura byla zděděná z minulosti a neodpovídala úplně požadavku na excelentní organizaci hlavně v oblasti základního výzkumu. Redukce byla provedena velice přísnou evaluací s mezinárodní účastí. Náročné posuzování bylo využito pro zkvalitnění složení Akademie věd. Podobně náročnou transformací moc organizací neprošlo. Stejně drastické snížení rozpočtu se nedá dělat opakovaně, v současnosti by už bylo likvidační, protože už by se tvrdě dotklo kvalitního výzkumu.

Jak jsem zmiňoval, je hlavním problémem našich politiků neochota deklarovat své cíle a převzít za ně zodpovědnost. Ovšem zodpovědnosti za následky, ke kterým současné kroky povedou, se konkrétní osoby v minulé, současné i budoucí vládě nezbaví. Jen na nich záleží, co udělají a jakým poradcům dopřejí sluchu. Pořád je i pro ostatní politiky možnost nejen jasně deklarovat svůj postoj k vědě, ale i pro jeho realizaci něco udělat. Vím, že existují lidé, kteří si myslí, že věda a kultura jsou na nic a vědci a umělci jsou jen darmožrouti. Doufám, že se však i mezi politiky najde více těch, kteří mají názor odlišný. Doufám, že se Marek Blažko, i když některé z politiků zná velmi dobře, přece jen ve sdělení citovaném na začátku příspěvku mýlil. Na závěr bych jen uvedl, že prohlášení mimořádného Sněmu Akademie věd je možné najít zde.

Ústav jaderné fyziky AV ČR
Osobní stránka autora