Občanská demokratická strana nedávno „oslavila“ 25 let své existence. V letech 1991 – 2013 se rozhodujícím způsobem podílela na formování a následném řízení České republiky. Následoval však zasloužený pád, ze kterého se kdysi liberálně-konzervativní strana dosud nevzpamatovala. Volební preference se pohybují kolem 8 či 9%. Vedení strany to považuje za úspěch a členská základna zřejmě nemá sílu ani chuť cokoliv měnit. Jinak si nelze vysvětlit fakt, že ve vedení ODS jsou lidé, kteří měli zásadní podíl na jejím pádu. Snad největším problémem dnešní ODS je skutečnost, že si odmítá přiznat chyby z nedávné minulosti, poučit se z nich a vrátit se na původní cestu. Ostatně v těchto dnech zveřejněný neprogram ke krajským a senátním volbám je toho zářným důkazem, včetně výběru jednotlivých kandidátů.

ODS se snaží profilovat jako strana, která hájí zájmy malého a středního podnikání. Pokud je tomu opravdu tak, pak boj proti EET je málo a i ten dokázali zástupci ODS obrátit ve svůj neprospěch. Nekonečné obstrukce využil Andrej Babiš, který dlouhodobě označuje Sněmovnu za „žvanírnu“. Navíc EET se začne používat (díky obstrukcím) až po letošních podzimních volbách. A první vyhodnocení výnosu můžeme čekat až po volbách parlamentních, které nás čekají v říjnu 2017. ANO tedy splnilo předvolební slib. A to se počítá. Jestliže chce jakákoliv politická strana hájit zájmy podnikatelů i nepodnikatelů, musí položit na stůl propracovaný ekonomický program. A ten dnes ODS nemá a nezdá se, že by jí to zase až tak moc vadilo. Dobrý ekonomický program totiž musí nutně vést k deregulaci, debyrokratizaci a ke snížení a zjednodušení daní. Musí jít o komplexní řešení, které lze předložit voličům. Nicméně takto sestavený program se neobejde bez přehodnocení našeho vztahu k Evropské unii.

Být v dnešní Evropské unii pouhým odpůrcem eura nestačí. V souvislosti s uprchlickou krizí zaznívají hlasy, že je potřeba „více Evropy“. Mluví se o dalším přesunu pravomocí z centrálních vlád na bruselské orgány. Byť debata o povinném přerozdělování uprchlíků je produktem minulého předání pravomocí, a to díky Lisabonské smlouvě. Ani toto téma neumí či nechce Občanská demokratická strana uchopit. Evropskou integraci považuje za přínosnou. Ke členství v EU nevidí alternativu a stále věří, že je EU reformovatelná. ODS tak převzala pravdoláskařské heslo, že buď EU nebo Rusko. Většina z nás asi tuší, že takto otázka opravdu nestojí. Navíc s ohledem na počet příkazů, zákazů, regulací, směrnic či nařízení je pro naši svobodu větším nebezpečím Evropská unie než Ruská federace. Dnešní ODS však zastává názor zcela opačný a většina členské základny si zřejmě nestačila všimnout, že Brežněv umřel. Neschopnost otevřít vážná a zásadní témata je kompenzována falešným a prázdným bojem proti komunismu, přičemž komunismus dnešní, kdy je povolena pouze jedna pravda, jedno vidění světa a jedno dobro, nikomu nijak zvlášť nevadí.

Po drtivé porážce ve volbách v roce 2013 jsem bláznivě očekával, že se v ODS probudí to zdravé jádro a prosadí návrat strany k původním hodnotám a programu. Nic takového se bohužel nestalo. ODS začala působit jako „béčko“ TOP 09 a jejím hlavním programem se stal boj proti Zemanovi a Babišovi. A výsledek? ANO zřejmě vyhraje příští sněmovní volby a Zeman nebude mít problém obhájit prezidentské křeslo. ODS se fakticky ani nesnaží hledat vhodného uchazeče o prezidentskou funkci. Raději se přiklání k názoru nikoho nenominovat, nebo podpořit jakéhokoliv Antizemana. Třeba v případě Tomáše Halíka nebo Jiřího Pospíšila by byla podpora ze strany ODS obzvláště komická. Pokud je však posun k pražské kavárně myšlen smrtelně vážně, byla by tato podpora zcela logická. Mnohé o tomto posunu naznačuje až hysterická reakce některých členů na jisté zapojení Václava Klause mladšího do politického života v dresu ODS.

Dlouhé roky platilo, že pod pojmem česká pravice automaticky vyskočila ODS. Dnes je situace naprosto jiná. Je nabíledni, že něco jako česká (evropská, americká) pravice fakticky neexistuje. Dnešní tzv.pravicové strany neříkají, jaké úřady a zákony zruší. Oni se omezují pouze na příslib, že to budou dělat jinak. S Občanskou demokratickou stranou je to stejné jako s Evropskou unií. Reforma není možná. Byť jsme přesvědčováni, že jiná alternativa vlastně není a že se máme spokojit i s tím málem, co z liberálně-konzervativního základu zůstalo. Tudy ale cesta nevede. Neustálé ustupování a volení menšího zla vede jen k zabetonování současného stavu. Musíme vzít na vědomí, že tradiční české i evropské politické strany patří do minulosti. Jestliže se chceme posunout a něco zásadně změnit, musíme upravit hlasování ve volbách. Musíme hledat, podporovat a poptávat taková uskupení, která jsou jasnou a zřetelnou alternativou k současným vládnoucím elitám.