Předseda vlády a ODS Petr Nečas chce referendum o nahrazení koruny eurem. Předseda vlády a britských konzervativců David Cameron odmítl referendum o vystoupení Británie z EU, které prosazovali poslanci z jeho strany. V opozici Cameron veřejně sliboval referenda o Lisabonské smlouvě a každém dalším předávání pravomocí z Británie orgánům EU. A Nečas? Ten byl vždy konzistentním odpůrcem referend. O paradox jde u obou jen zdánlivě, Británie i ČR jsou parlamentní demokracie, kde je referendum cizorodým prvkem. Oba ctihodní předsedové vytahují referenda účelově, aby udrželi jednotu svých stran nebezpečně rozpolcených ve vztahu k prohlubování evropské integrace.

Knížecí lapsus

Diskuze o zakotvení obecného referenda do ústavního pořádku ČR je plná paradoxů, demagogie a neznalostí. Řada kritiků referenda proti přijetí eura byla doposud zastánci referend a naopak. Na rozdíl od tradovaných mýtů o čem všem nemůže být referendum vyhlášeno, ukázala praxe, že může být vyhlášeno téměř o jakékoli otázce - o daních, eutanázii, imigraci či bezpečnostních tématech hlasovali opakovaně lidé nejen ve Švýcarsku, ale i v některých státech USA. Referenda o euru, církevních restitucích, rozšíření Temelína, trestu smrti či umístnění radaru jsou tedy možná a legitimní i v ČR. Stejně tak i šokující návrh řeckého premiéra na referendum o řešení státních dluhů Řecka. Předseda TOP 09 se shazuje, když místo argumentů proti referendu o euru expresivně mluví o vystrčeném zadku na naše partnery v EU či o dýce v zádech.

Jak na to

Mají-li referenda přinést prospěch občanům, pak je třeba znát jejich klady a zápory, možné technické problémy a způsoby jejich eliminace.

Prvním problémem je formulace otázky tak, aby byla jednoznačná a "férová" pro obě varianty odpovědi. Jste pro nahrazení české koruny eurem? Má ČR dodržet přístupovou smlouvu k EU a přistoupit k euru? Má politická reprezentace jednat o změně našeho závazku přijmout euro?

Druhým problémem je závaznost referenda. Co když jeho rozhodnutí nebudou politici respektovat nebo to nebude technicky či právně možné? Má padnout vláda, mají být vypsané nové volby, rozhodne soud? Po jak dlouhé době lze referendum opakovat? Chceme mít jen referendum závazné nebo i konzultační, např. v etických otázkách? Při referendu ve formě ankety může být více otázek a nemusí být pouze dvě možné odpovědi?

Třetím problémem je platnost a legitimita referenda při malé účasti. Pokud bude existovat hranice platnosti referenda, např. 50 procent, pak pro stranu s menší podporu je výhodné referendum bojkotovat a pokusit se je zneplatnit. Slováci si v nedávné minulosti "užili" čtyři referenda zmařená malou účastí. Platného referenda o přistoupení ČR k EU se zúčastnilo 55 procent obyvatel, neplatného referenda proti přesunu vlakového nádraží v Brně pouze 24,9 procent. Právě zde jeho odpůrci (zastánci vyhození miliard za posunutí nádraží o necelý kilometr z centra na jih Brna) vyzývali k neúčasti.

Účelné konání více referend k různým tématům současně (jako ve Švýcarsku) a pravidelně, např. jedenkrát v roce, by kromě zvednutí účasti napomohlo i odfiltrování momentální míry nespokojenosti s vládou či politiky z výsledku referenda a tím zracionálnění rozhodování veřejnosti.

Čtvrtý problém je způsob vyhlašování referenda. Základní variantou jeho iniciování má být občanská iniciativa (petice s 50-150 tisíci podpisy) nevázaná na souhlas politiků, parlament už dnes může schválit jednorázové referendum.

Referendum by se dalo využít pro otestování moderních postupů hlasování, např. přes internet (email, SMS), korespondenčně atd.

Nebát se zeptat se lidu

V mnoha závažných otázkách, nejen kolem EU, jdou názory na jejich řešení napříč společností i politickými stranami, a proto jsou politická rozhodování neefektivní a nepopulární. Referenda nejsou všelék, ale dobře provedená (viz výše, dobře položená otázka, spojení více témat/referend) mohou pomoci snížit odcizení lidí k rozhodování politiků a vrátit diskuzi o zásadních otázkách do společnosti. Vláda i opozice mají v programu zakotvení obecného referenda v právním řádu ČR, to by se však nesměly bát hlasu lidu.

Autor je politolog a právník

kráceno vyšlo v HN