Podle zásady, když v národním týmu nehraje nikdo z mého klubu, ať raději prohraje, podrazil vládě nohy. A jako velký levičák a příznivec Lisabonské smlouvy si pomohl hlasy pravičáků a odpůrců Lisabonu. To k tomu, co píše o shnilých věcech ve státě.

Jiří Paroubek zbořil vládu a zjistil, že by měl nyní něco postavit. Jelikož to sám neumí, tak se rozhlíží, co by ještě šlo zničit. A protože po 3/4 působení mého týmu na ministerstvu vnitra jsou vidět pozitivní výsledky, tak se buldozer rozjel na mě. Když říkám výsledky, myslím hmatatelné výsledky, které můžeme vidět, na které si můžeme sáhnout, ne řeči zaslechnuté někde na pouti.

Mohl bych popisovat stav, v jakém jsme resort převzali. Mnohdy připomínal spíš skanzen z 80. let minulého století.

Co vadí Jiřímu Paroubkovi? Nové služebny, kde policisté pracují v moderním prostředí a postižený není na stejné lodi se zločincem? Výměna rezavějících aut za nová? Snížení počtu úředníků o více než 20 procent na ministerstvu za dva a půl roku? Zákon o Generální inspekci, který ji vyňal z pravomocí ministra vnitra? Největší počet nových zájemců o práci u policie od listopadu 89? Snížení počtu odposlechů? Protikorupční linka provozovaná spolu s Transparency International? Elektronizace státní správy, její největší změna od dob Marie Terezie, protože místo papírů si konečně začínáme posílat elektronická data? 3600 Czech Pointů, kde si na jednom místě mohou lidé pořídit důležité dokumenty? Ptáte se, co z toho je špatně pro občany České republiky, co na tom může vadit občanovi Paroubkovi? Ale o to jde. Jiří Paroubek se bojí srovnání. Bojí se srovnání stavu resortu z roku 2006 s rokem 2009. Bál se, že reforma policie a veřejné správy bude dokončena a prokáže svůj smysl. A tak plive kolem sebe a nestydí se do toho zatáhnout i děti mých přátel. Když o vás někdo bude neustále vykřikovat, že jste si nevyčistil zuby, tak těžko můžete na každého dýchnout, abyste ho přesvědčil, že je to nesmysl.

Paroubkův text v Právu z 1. dubna je plný slov jako mafiáni, odposlechy, konspirace, čistky. Je vidět, jaký je myšlenkový svět Jiřího Paroubka. Nebudu se s ním hádat, kdo má jaké známé. Ty jeho jsme všichni viděli s pistolí v ruce v akci. Paroubek nemá v ruce nic než řeči. Tak je vede.

Socialisté zamítli v parlamentu můj návrh, kterým jsem chtěl zbavit mlčenlivosti širší okruh politiků (včetně mě) a policistů v kauze Krakatice a trvali pouze na jediném, jimi vybraném policistovi. Proč se bojíte Krakatice, Jiří Paroubku?

Právo, 2.4.2009

Autor je ministr vnitra za ODS