Miloš Zeman vždy miloval polemiku a nezměnil se ani po nástupu do prezidentského úřadu. Jeho obvykle drsné bonmoty z pozice zdaleka viditelného pána Pražského hradu přirozeně vyvolávají stejně ostrou a široce sdílenou kritiku.

Do té míry, až je společnost rozdělena na Zemanovce a Antizemanovce. Někdy bývá kritika vůči prezidentovi nespravedlivá, případně se v ní pouze chytá za slovo.

Například zmínil, že předseda sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Paul Ryan si vzal po zvolení Donalda Trumpa černou kravatu, protože si takového prezidenta nepřál. Okamžitě se objevili kritici, že při své první reakci na výsledky prezidentských voleb měl Ryan kravatu modrou. Opravdu ji měl.

Pokud ovšem chtěl prezident říci podobenstvím o černé kravatě, že Ryan nebyl ze zvolení Trumpa přímo nadšen, pak měl nejspíš pravdu on. Když se o někom řekne, že si nasadil růžové brýle, přece to nutně neznamená, že má brýle této barvy na nose.

Nevýhodou takových polemik je skutečnost, že při nich nedojde k žádné diskusi. Obě strany mají předem daný názor a ten hájí, dokud má ještě někdo chuť naslouchat. Viděno z odstupu, v případě kravaty Paula Ryana je možné prezidentův výrok akceptovat.

Bohužel tento stav veřejné diskuse znemožňuje, aby se jakýkoli Zemanův výrok stal součástí jakékoli otevřené debaty, pokud se debatou myslí, že obě její strany přinášejí argumenty na podporu svého názoru a postupně tyto své názory upřesňují a tříbí. Je to škoda, protože řada Zemanových výroků za takovou otevřenou debatu stojí.

Pro příklad stačí uvést jeden z těch aktuálních. „Předesílám, že to není prezident, ale premiér, jehož úkolem je sestavit vládu České republiky. Úkolem prezidenta republiky je jmenovat premiéra, což jsem nepochybně učinil,“ komentoval při své návštěvě na Slovensku postup při sestavování tuzemské vlády.

I tento výrok by šlo tvrdě napadnout. Je pravda, že Zeman jmenoval počátkem prosince premiérem Andreje Babiše. Ten však v lednu nezískal důvěru ve sněmovně.

V této chvíli měl Zeman podle ústavy jmenovat nového premiéra, třeba znovu Babiše. To však neučinil, jen ho pověřil jednáním o vládě. Jmenoval tedy Zeman opravdu premiéra, nebo připustil jakýsi neurčitý stav, který je mimo ústavní regulaci – tak zní otázka.

Teď by bylo možné vstoupit na barikády a uzavřít, že prezident jako vždycky selhal. Právě v tomto případě by však bylo lepší počkat, jak Zeman na otázku odpoví. Přece je možné, že Babiše nepověřil funkcí předsedy vlády, ale jenom jednáním o vládě, z prosté opatrnosti. Třeba už předem tušil, že Babiš ani tentokrát nebude mít úspěch.

Pokud ho tedy premiérem podruhé nejmenoval, tak si nechal manévrovací prostor, ve kterém může nabídnout další řešení. Teď jednání o vládě mezi ANO a ČSSD zkrachovala. Prezident musí, a co je podstatné, může nějak reagovat. Asi by nebylo úplně šťastné, kdyby mu nezbývalo než čekat, co dalšího podruhé jmenovaný premiér vymyslí.

Samozřejmě, teď jde o to, jaký bude další prezidentův postup. Jistě však bude lepší, když tento postup proběhne v rámci veřejné společenské diskuse.