Podle aktuálního průzkumu si 78 procent dospělých přeje zákaz kouření v restauracích. Ministr zdravotnictví Héger chce této veřejné poptávce vyjít vstříc a připravil návrh zákona zakazující plošně kouření ve všech pohostinských zařízeních (k tomu ještě další regulace k prodeji cigaret, alkoholu, nutnost nabízet jeden nápoj levněji než pivo atd.).

Ministr zdravotnictví za údajně konzervativní TOP 09 Heger se místo bolestivého řešení rozsáhlých problémů ve svém resortu zkouší zalíbit veřejnosti. Přitom současná zákonná úprava je dobrá, nastavuje férové podmínky a nepotřebuje změnu. Provozovatel je povinen informovat zákazníka samolepkou na vchodu, zda je restaurace kuřácká, nekuřácká nebo v ní existují oddělené prostory. Zákazník se suverénně rozhoduje, zda nabídku služby příjme. Já osobně preferuji nekuřácká zařízení. Zvláště když jdu někam s manželkou a dětmi. Občas však ocením, že si mohu s kamarády zajít na plzeň a dát k tomu několik cigaret, nejlépe na zahrádce.

Něco za něco

Člověk tisíce let užívá látky navozující libé pocity, které škodí jeho zdraví. Někdy užívání přejde i v chorobnou závislost. Alkohol, léky, čokoláda či nikotin pomáhají mnohým z nás k uvolnění, zlepšení nálady nebo jako společenské berličky. Nikdo rozumný nebude zpochybňovat škodlivost kouření jak aktivního, tak i pasivního, stejně jako pijáctví nebo přejídání. Zdraví ohrožuje i smog z továren a aut, všudypřítomný hluk, stres, nezdravý životní styl, atd. Žijeme ve společnosti, která nabízí množství příjemných lákadel výměnou za různá omezení a nepohodlí, která ohrožují naše zdraví. Prohibice nikde a nikdy neuspěla. To neznamená, že se společnost nemá snažit zmírňovat negativní dopady závislostí. Často však regulace způsobila větší škody, než před kterými měla ochránit.

Pestrý výběr

Pohostinství je široká oblast s velmi pestrou nabídkou od cukráren přes vegetariánské jídelny, nádražní bufety, restaurace v mnohahvězdičkových hotelech až po noční kluby. Snažit se jim vnutit jeden režim je nesmyslné. Představme si, že by všechny musely mít otevřeno stejnou dobu, poskytovat teplé jídlo, hrát stejnou hudbu, mít bezplatný vstup, koutek pro děti, šatnu atd. Že je to absurdní, že to omezuje podnikání, že je to jen věc vlastníka-provozovatele, co nám nabídne, abychom k němu zavítali, využili jeho služeb a utratili svoje peníze?

Cesta zákazů a příkazů je v této oblasti chybná a krajně nebezpečná. Kdo je navrhuje a podporuje, projevuje svoje totalitářské a populistické sklony. Nesu dobro všem, samo se neprosadí, a většina to podporuje, šup sem s regulací. Vlastníkům se snaží přikázat, co mají nabízet zákazníkům. Zájem zákazníka je určující. V demokracii rozhodují občané o politicích jednou za čtyři roky. V pohostinství jde o každodenní přímou demokracii v praxi. Za co jsou lidé ochotni utratit peníze, to je jim nabídnuto.

Win-win

Bojovníci proti kouření tvrdí, že menšina kuřáků utlačuje většinu nekuřáků, řešením podle nich je, že menšina bude utlačena většinou. My, liberálové, odmítáme obě možnosti. Není třeba nikoho utlačovat, porážet, trestat, tedy regulovat právo na svobodné uzavření kontraktu mezi hostem a hostinským. Nekuřáckých restaurací rychle přibývá, protože zájem o ně roste a hostinští tomu vycházejí vstříc dobrovolně na základě ekonomických, ale i módních (protikuřáckých) a mnoha dalších vlivů. Demokracie zákazníků je rozumnější než demokracie politiků. Držme se jí.

(kráceno vyšlo v MfD 31.5.2013)

Autor, právník a politolog, je svátečním kuřákem